Tak zase jeden katolík, aby se nám to hezky vyvažovalo.
Tenhle Šternberk byl katolíkem nafurt, jak vyplývá z jeho stručného CV ...
Petr Konopišťský ze Šternberka jakožto katolík a zapřísáhlý nepřítel husitů stál soustavně na jedné straně škarpy, která rozdělila husitskou zemi. Jeho postoj vůči nim byl konzistentní. To byla jedna z mála skutečností, na niž se husité u něj mohli spolehnout.
Jak napovídá jeho predikát, byl Petr pánem na Šternberku a Konopišti. Ještě za života Václava IV. vstoupil tento pán erbu osmicípé zlaté hvězdy v modrém poli do služeb krále Zikmunda Lucemburského.
6. listopadu 1419 u Živohoště se tento "husitobijec" postavil v čele jednoho z katolických oddílů proti skoro bezbranným husitům putujícím ze Sezimoústecka do Prahy. Zaskočeným jihočechům přišel na pomoc houfec západočeských husitů putujících rovněž do Prahy. Nebýt toho, Petr ze Šternberka si na své konto připsal ještě výraznější vítězství. Téměř stovku zajatých husitů Šternberk bez skrupulí prodal do Kutné Hory, kde byli naházeni do opuštěných šachet, což byl běžný způsob zacházení z husity v Kutné Hoře, kde byli za slušný peníz také vykupováni.
Na podzim roku 1419 bylo po nezdařeném působení venkovských husitů v Praze uzavřeno příměří pražanů s prozatímní vládou (zklamaný Žižka se svým houfcem venkovských husitů odchází z husitské metropole do Plzně). A právě jedním ze členů této vlády byl i Petr ze Šternberka. Petr stál proti Žižkovi již v památné bitvě u Sudoměře 25. 3. 1420, ale ani tady se – jak je všeobecně známo – neozdobil vavřínem vítěze. Tomuto nepříteli všeho husitského se nezadařilo ani v
bitvě u Poříčí nad Sázavou. Zase prohrál! Je velice pravděpodobné, že na straně krále Zikmunda stanul i před bitvou na Vítkově, aniž by se vlastní bitvy, která rozhodla o krachu 1. kruciáty, zúčastnil.
Tento Šternberk je ve svém ortodoxně katolickém rodu jistě uctíván jako velký hrdina bojů proti kacířům, neboť padl v
krvavé bitvě u Vyšehradu 1. 11. 1420 opět na straně Zikmunda Lucemburského.
