Jan Čapek byl za mlada radikálem patřícím v Praze do okruhu Jakoubka ze Stříbra. Před výbuchem revoluce pobýval v Sezimově Ústí a někdy na konci r. 1418 přesídlil do Prahy. Protože se o něm mluví také jako o táborském knězi, musel nějaký čas působit kazatelsky na Táboře, patrně do počátku 20. let 15. st.
Byl tedy kazatelem ale i veršotepcem, kterého např. iritovala pověrečnost nebo v lepším případě pobožnůstkářství "svíčkových bab", jež byly často terčem jeho veršovaných satir. (Ty by se IMHO možná uplatnily i v současnosti.) Protože husité dbali i na náboženskou výchovu dětí, Čapek pro ně převedl do veršů Desatero. Jeho píseň se zpívala i na pohřbech v době, kdy řádila černá smrt – mor. Skládal též jednohlasé písně sloužící pro sborový zpěv při husitských bohoslužbách. S velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě je
autorem husitského chorálu.
Janu Čapkovi se také připisuje autorství některých chiliastických prohlášení a letáků. V r. 1417 zpracoval ve formě traktátu (uvedeném ve spisu "
Knížky") jakýsi návrh zkrácené velikonoční mše pro Velký pátek s tím ale, že v něm ponechal podstatné části eucharistie (svátosti oltářní). Nelze zcela vyloučit, že latinskou mši přeložil do češtiny.
Na 4. červenec 1421 bylo do Prahy svoláno zasedání svatoprokopské synody, které se zúčastnila i táborská delegace, jejímž mluvčím byl Jan Čapek. Během tohoto pražského pobytu kázal v Týnském chrámu a ve svých kázáních ostře tepal pražské husitské faráře, kteří sloužili mše v ornátech.
Ve 20. letech 15 st. působil jako farář v Klatovech. V červnu 1423 probíhalo jednání mezi husitskými kněžími na Konopišti. Laickými rozhodčími v tomto dohadování byli za táborskou stranu Matěj Louda z Chlumčan a Chval z Machovic (k tomu viz
sem). Jako poradce těmto posledně jmenovaným hejtmanům posloužil právě klatovský farář Jan Čapek.