V dobách, kdy byly domácí půtky na denním pořádku, se v letech 1412 až 1413 dostal do lokálního konfliktu Petr Malovec z Pacova s Jindřichem z Dubé a na Humpolci, švagrem litomyšlského biskupa Jana Železného. V tomto konfliktu, který přerostl v regulérní válku, se král Václav IV. postavil na stranu Jindřicha z Dubé. Poručník Oldřicha z Rožmberka Čeněk z Vartenberka se naopak postavil na Malovcovu stranu. A to byl mocný spojenec, kterého navíc nakonec podpořil i Jan mladší z Hradce. Přesto byl Malovec zemským soudem v prosinci 1412 prohlášen rušitelem zemského míru. Obě strany hledaly pro nastávající válku spojence. 3. března král(!) vyhlásil Petru Malovcovi válku. Proti němu stanula městská hotovost z Prahy a oddíly Jindřicha z Dubé a Jana Železného. Vartenberk měl Malovce vyzvat k vydání Pacova a k jeho dostavení se k zemskému soudu, tzn. na jeho nejbližší zasedání. To muselo být chápáno jako ultimátum, takže spojené "královské" vojsko konečně stanulo před hradbami Pacova, který hájila odhodlaná rožmberská hotovost. Nikomu se za těchto okolností do obléhání ani do polní bitvy nechtělo, takže válka se jaksi nekonala. Tato a jí podobné drobné války ustaly po jmenování Vartenberka nejvyšším purkrabím. Malovec tak nepřímo přispěl i k posílení rožmberského dominia a od Jana Železného, který do zbytečné války zatáhl samotného krále, se přízeň panovník počala odvracet. To vše měl "na svědomí" Petr Malovec z Pacova.
Petr Malovec z Pacova byl rovněž jedním ze 452 signatářů stížného listu z 2. září 1415 proti upálení M. Jana Husa.
_________________ Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12) Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)
|