Senior (biskup) nezávislé táborské církve zvaný Biskupec spojil svůj život i kariéru kněze s nejradikálnějším křídlem revoluce. Přesto s jistotou víme, že patřil k Husovým příznivcům i obdivovatelům. Bakalářský grad z teologie získal v r. 1409, ale knězem se stal daleko později, tj. až v r. 1415. Nedosáhl titulu doktor teologie, přesto mu byla dána důvěra, aby hájil článek o trestání veřejných hříchů na Basilejském koncilu. A to dokonce před doktory teologie. Z toho lze usoudil, že jeho teologické znalosti, které si jistě stále doplňoval dalším pilným samostudiem, byly na vysoké úrovni.
Poměrně rozsáhlé je jeho literární dílo psané (převážně) latinsky ale také česky. Bohužel zachovalo se pouze torzo a o jeho nedochovaných spisech se dovídáme - jak jinak - z citací jeho ideových odpůrců. Svoje názory poznamenané krátkými setkáními s Petrem Chelčickým jsou vtěleny do traktátu o Večeři Páně. Mezi jeho nejznámější díla patří kronika o při táborských kněží, jeho konfese a obrana táborů (proti pražskému postoji) a nedokončený výklad Zjevení Janova, tj. Apokalypsy, v časech husitské revoluce nejčtenější a nejodkazovanější knihy Nového zákona.
Info o konci jeho života najdete zde.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Biskupec se ujal velice nevděčného úkolu s velkou zodpovědností. Jeho obhajoba artikulu o trestání veřejných hříchů byla nevděčným úkolem v tom smyslu, že tento artikul byl nejkontroverznějším ze všech čtyř, neboť napadal samotnou podstatu feudálního společenského zřízení, z jehož nápravy nevylučoval nejníže postavený stav z učení o trojím lidu, totiž ten, jehož heslem bylo "tu labora" (ty pracuj). A to bylo vskutku závažné! Snad jedině v tomto punku můžeme s lehkou nadsázkou přijmout tezi marxistické historiografie o husitech, revolucionářích, kteří chtěli vyvrátit feudalizmus. Ano, Biskupec, když promlouval o zapojení poddaných mezi trestající nikoli jen trestané, musel nutně tyto představy vyvolávat. Nejen mezi auditoriem basilejského koncilu ale i u marxistických historiků.

Ve svém sexternu Biskupec mj. píše:
"Ze všech zákonů tedy jasně vyplývá, že je třeba, aby laik směl soudit i výše postaveného klerika. Neboť laik, který přivádí klerika k církevnímu obročí, musí posoudit, jestli se k tomu hodí."
... a na jiném nístě:
"... Z toho všeho a mnoha podobného lze vyvodit, že poddaní mohou kárat soudit své preláty, neboť i Kristus chtěl být souzen, když pravil Judejcům, jak čteme u evangelicty Jana: 'Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné.' (J 18, 23)"
A ještě zřetelněji je to patrné z následující citace, kde se mluví i o světském stavu:
"Za třetí je z předešlého zjevné, že hřeší-li řečení vůdcové duchovní i světští nebo výše postavené osoby z jiných stavů, věrní poddaní mají dovoleno je nebo jejich zločiny v duchu lásky žalovat, odstraňovat jejich pokrytectví a veřejně vystupovat proti jejich zjevným zločinům i před ostatními."
Tady už jde obhájce nejkontroverznějšího artikulu přímo a bez rozpaků k meritu věci.
Když píše "z předešlého", má na mysli učené dokazovaní z Písem Starého i Nového zákona a z učení církevních Otců. (Tímto obsáhlým dokazovaním se už zabývat nebudu, mohlo by to ubrat na srozumitelnosti mého výkladu.)

Můžeme se pak divit, že posluchači naslouchající v úžasu, co jim to ten husita s pouhým titulem bakaláře z kacířské země tady vykládá, se dožadovali přestávky, aby si mohli odplivnout a v bezpečí refektáře dominikánského kláštera v Basileji popřemýšleli o tom, co by se asi tak stalo, kdyby se dostal hřešící klerik do rukou trestajícího husitského poddaného. Ano, hrůza pomyslet! ...

Zvýraznění autor příspěvku, zdroj citací: tento.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ve své obhajobě artikulu o trestání veřejných hříchů Mikuláš z Pelhřimova píše mj. také toto:
"Protože tedy čistý a neposkvrněný zákon křesťanů, skrze nějž musí křesťan od této doby střežit svou neposkvrněnost, je zákonem lásky a dokonalé svobody, vylučuje jakékoli posluhování hříchu. Každý křesťan má povinnost zahánět hřích dodržováním příkazů a podle tohoto zákona pomáhat sobě i jiným k jeho dodržování a vést k tomu sebe i jiné slovy i skutky, jeden každý podle svého povolání a všechny veřejné a, je-li to rozumně možné, i soukromé hříchy má každý u každého pod trestem věčného zatracení ze všech sil mařit pravdivými radami i výše zmíněným dobrotivým povzbuzováním, a poté, je-li to nutné a prospěšné, přiměřeně tvrdšími hrozbami a tresty." ...
... s veledůležitými výhradami, které senior táborské církve deklaruje na jiném místě svého textu: "Trestání nesmí pramenit z touhy po pomstě nebo po odplatě, ale z touhy po spravedlnosti, abychom nedávali průchod nenávisti, ale napravovali nepravost ..."
Jak nadčasové myšlenky to nacházíme v Biskupcově obhajobě artikulu o trestání veřejných hříchů!

Někomu by se mohlo zdát, že se jedná jen o jakousi sofistikovanou filosofii na téma staré jak lidstvo samo, totiž téma o vině a trestu, v tomto případě křesťanově. Dovoluji si vyslovit domněnku, že tomu tak není, ba právě naopak. Svobodný křesťan vyznávající lásku k bližnímu, by měl kárat svého bližního, když zjistí, že se dopustil nějakého hříchu, aby ho zachránil před zatracením. Jedná-li se o zjevné, ba dokonce smrtelné hříchy, měl by i trestat, a to bez ohledu na svoje společenské postavení. Neboť "'Ten, kdo se může postavit zvráceným a rozehnat je a neučiní to, nedělá nic jiného, než že přeje jejich bezbožnosti, a ten, kdo se nepostaví proti zjevnému zločinu, vzbuzuje podezření z tajného spojenectví s pachatelem' (XXIII. q. III. c. 8. 'Qui potest')." (tady Biskupec cituje tuším sv. Augustina, velkou filozofickou a teologickou autoritu a významného představitele patristiky – pozn. JM)
Výše uvedeným citátem je tedy transparentně naznačeno, že jeden každý, který zjevné hříchy (zločiny) svého bližního ignoruje, se stává vlastně spoluviníkem jeho bezbožných činů ...

A poučení pro žhavou současnost? My všichni, kteří nečinně přihlížíme ke korupčnímu jednání v naší společnosti, jsme spoluviníky korupčníků. Například! Nepříjemné obvinění, které nám může zaznít v mysli jako 6 století vzdálené, ale nadčasové echo.

Zvýraznění autor příspěvku, zdroj citací: tento.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mikuláš z Pelhřimova také uvádí kritérium pro veřejný hřích a to:"Veřejným hříchem se nazývá zjevný čin, který nelze schválit jako chválihodný." Pak při kritice papeže upozorňuje na sofismata vycházející ze svolení k vykonávání od papeže jejímž výsledkem jsou listy opravňující podílet se na členství v bratrstvech a listy opravňující ke zpovědi, udělované a přijímané pravděpodobně jen s tou nadějí a úmyslem, že samy o sobě přinesou světský zisk a nedovolené úmluvy.
Poutní cesty považuje za pověrčivost.
Rovněž se vyjadřuje k eucharistii a to tak, že říká:" ...neboť celé Kristovo tělo se všemi svými částmi se místně, prostorově a viditelně vyskytuje pouze v nebi, i když ho vznešená oltářní svátost skutečně a opravdu obsahuje ve formě svátosti."
Tak nevím zda se to dá zařadit jako remanence. Je to podobné názoru Mistra Jana Husa.
Každopádně to byla velmi odvážná řeč.

Je to takové velice obecné až alibistické vyjádření, kdy se vlk nažere a koza zvostane celá. Ale to byla spíš výjimka v Biskupcových názorech, které šly jinak k meritu problému bez oklik, neboli přímou cestou.

Správný postřeh.
Zárověň je třeba konstatovat, že s remanenčním učením u husitů to bylo poněkud složitější. Pokusím se to drobet ozřejmit dvěma zákl. tezemi a níže uvedenými replikami ...
1) I z výše uvedené citace Biskupce je zřejmá úcta k eucharistii jako svátosti
2) Táborské pojetí svátosti oltářní si skutečně víceméně (spíš více) pohrávalo s remanencí pocházející od Viklefa. Teď však nemám na mysli táborskou utralevici vyznačující se znevažováním eucharistie, ale právě početnou skupinu kolem seniora táborské církve.

V podstatě souhlasím.
Ale byla taky jiná doba, už se nepsal rok 1415.

Avšak pouze zdánlivě! Proč?
Mistr Jan Hus, když kázal v Betlémě a pak i na venkově pod širým nebem, tak prosté věřící odkazoval na katolickou transsubstanciační nauku. Jiné to však bylo na akademické půdě univerzity, kde by debata o svátosti oltářní měla být (a to nejen dle Husa) naprosto svobodnou rozpravou. Ale ani mezi univerzitními učenci se Hus nepřikláněl přímo k remanenci, ale spíše ke specifické konsubstanciační terorii, kterou poprvé vyslovil jeho učitel a velká teologická autorita - Stanislav ze Znojma (k tomu podrobněji viz tady).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... o Biskupcovi hovoří ThDr. Zdeněk Soušek, evangelický farář, znalec v oboru biblistiky a autor řady studií a publikací v této oblasti ...
https://www.youtube.com/watch?v=eJYMnEcmAxg&feature=share

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)