Cesta Menharta z Hradce husitskou érou je vskutku klikatá!
Nejprve katolík, pak pod vlivem okolností velice umírněný utrakvista a po změně poměrů opět katolík.
Když nechal Menhart z Hradce převést korunovační klenoty z Karlštejna do Velhartic, tak především z vnitropolitického hlediska to byla docela prekérní situace, i když bylo anoncováno, že se jedná o ochranu Svatováclavské koruny pro Ladislava Pohrobka. Před kým? I to bylo naprosto evidentní.
Když Menhart z Hradce 3. února 1449 zemřel, objevilo se první travičské podezření vůči Jiřímu z Poděbrad. Pochopitelně tyto účelové spekulace s potěšením rozšiřovali Jiřího nepřátelé, zejména z katolických kruhů ...
Dáša Nová píše:
... Eneáš Silvius Piccolomini si proradného katolíka Menharta jistě velmi považoval, neboť ve své kronice právě jemu přisoudil tento ohavný čin:
'Menhart prý pod lstivou záminkou, že budou přijati do dalších sklužeb, a to proti Čapkovi na Kolíně, vlákal do stodol několik tisíc Bratří, bojovníků otrlých a zkušených, a zavřev je tam, dal je spálit.' ...
...
Eneáš je "známej žvanil".
S velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě má tento hanebný čin na svědomí Jan Švihovský z Rýzmberka alias Krk. Ten měl opravdu na radikály pifku a ve svých snových nocích jistě snil i o krvavé pomstě. Vždyť radikálové mu dobyli Rabí, dokonce dvakrát, a také Švihov. Nelze však vyloučit, že nějakou planoucí pochodeň na stodoly přihodil i Mikuláš Krchlebec. P. Čornej uvádí počet upálených radikálů na 700.
Menharta z Hradce však zmiňuje pouze Eneáš Sylvius Piccolomini. Je třeba se k této informaci z pera italského humanisty stavět velice skepticky, protože žádný jiný pramen tento čin Menhartovi z Hradce nepřipisuje. Navíc se v této době stále ještě počítal mezi kališníky ...