Žižkovi rytíři aneb rytíři, které pasoval sám Žižka.
Roku 1459 se uvádí jakýsi čerstvý rytíř z "Václaváku." Přesněji řečeno Žižkóv rytieř Duchek s Koňského trhu.
Uvádí se tedy ve výpovědích v souvislosti s pozůstalostí dvora v Horní Krči. Tou dobou už nebyl živ. Ale je zajímavé, že je v dalších výpovědích zmiňován jako rytieř řečený Žižkóv nebo rytieř Žižkú pasovaný. (AČ.XXXVII.489)
Nejspíš se tedy jednalo o nějakého novoměstského měšťana s militantnějšími sklony.

Ovšem, měl vůbec samotný Žižka právo pasovat na rytíře? Dělal to osobně nebo k tomu měl někoho koho pověřil? A kolik takových novoštítných rytířů bylo?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Teda, příspěvek na pár řádek, ale otázek jak naseto ...
Pokusím se tedy replikovat souhrnně.

Např. Čornej vynesl na svět svoji hypotézu o tom, že Žižka jako vrchní hejtman významného husitského svazu a v době chybějícího krále, kterého zemský sněm v Čáslavi oficiálně zbavil trůnu, si mohl osobovat právo pasovat rytíře. A při vědomí toho, že za jeho vítězstvími stojí Hospodin, mohl v tom neporazitelný vidět dokonce i své poslání.

Ano, jistého a výše zmiňovaného Duchka skutečně Žižka sám pasoval někdy v době poté, kdy byl sám pasován na rytíře, tj. po 11. lednu 1422 a zcela určitě před 11. říjnem 1424 († Žižky).
Jen pro úplnost dodám, že Duchek někdy mezi léty 1426 až 1430 zakoupil dům na Koňském trhu (dnešní Václavské nám., nebo chcete-li "Václaváku") a dvůr v Krči, která tehda pochopitelně nebyla součástí metropole. V r. 1436 o Duchkovi záznamy již mlčí, je tedy předpoklad, že byl již v té době mrtev (k seznamu majitelů dvora v
Krči [Hořejší] - AČ XXXVII, str. 488-489, viz též V. V. Tomek - Základy starého místopisu pražského II., Praha 1867, str. 168).

Jak a kým probíhalo Žižkovo pasovaní na rytíře po vítězství u Haber a Německého Brodu není přesně známo (nebyl pasován samojediný Žižka, tj. došlo k jakémusi "hromadnějšímu" pasování povícero Božích bojovníků).
Na úplně poslední otázku bohužel odpovědět neumím a obávám se velice, že takový "seznam" není a tomu, kdo by ho chtěl zpětně zrekonstruovat, přeji hodně štěstí, ale především trpělivosti.

K tomu jen malou poznámku.
Je známo, že vždy radikálnější Nové Město pražské se v předlipanské době přiklonilo k sirotčímu svazu.
Na Novém Městě vlastnil dům i Velek z Březnice, původním povoláním koudelník(!). Tento řadový měšťan se po smrti Kuneše z Bělovic stal vrchním hejtmanem sirotčího polního vojska. Byla to přímo závratná kariéra tohoto řadového měšťana patrně též "s militantními sklony". A nebo to byl pragmatik, který záhy zjistil, že si může jako voják vydělat daleko víc než prací s koudelí, a tak od svého původního řemesla utíkal, jakoby mu u zadku koudel hořela.

BTW. Bylo by zajímavé vysledovat, jak přišel ke svému predikátu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na protější straně barikády zase byli "rytíři malovaní", které pasoval Zikmund po své korunovaci 28. 7. 1420.
Rovněž netuším, zda existuje jejich seznam.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Nejspíš podle zakoupeného dvora. Módní záležitost kupování hradů zámožnými měšťany po zchudlých pánech nabyla vážnosti až v průběhu 16. století.

Je mi jasný, že nešlo o regulérní povýšení do vyššího stavu a tudíž ani nelze hledat herolda, který by ke každému aktu vykresloval erbovní listinu, zvláště co se ve válečném stavu povyšovalo hromadně (naštěstí ne jako v Polsku, po celých vesnicích).
Přesto jsem myslel, zda někdo nezkoušel statisticky zpracovat nějaký údaj o poměru těchto novorytířů. Třeba v jakém procentuelním zastoupení byli?
Rozhodně si nedovedu představit, jak se s tímto povyšováním smiřovali skuteční páni, když se takto příležitostně vzmáhala prostá lůza.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Poněkud OT:
Nenašel jsem, že by někdo uváděl byť jen jediné jméno z oněch pasovaných rytířů.

Možná by však nebylo od věci vysvětlit, co znamenalo ono spojení "malovaní rytíři". Byli snad udeřeni naplocho mečem tak silně, že se jim ramena zbarvila domodra, takže byli po těle vlivem ceremoniálu zmalovaní? Ale kdeže.
Mistr Vavřinec z Březové naznačuje kvalitu oněch pasovaných rytířů, když k tomu ve své kronice uvádí, že Zikmund "... pasoval mnoho nových rytířů, kteří předtím neukázali naprosto žádný rytířský čin pro obecné dobré. A tak byli od lidu nazváni rytíři ne pravými, nýbrž malovanými."
A tak Češi opět prokázali tak typické sklony k sarkasmu, ironii a k zesměšňění, když Zikmundem pasované rytíře nazvali takto pejorativně. A tahle vlastnost Čechům zvostala až do dnešních dob ...
Pozn.: Ve staré češtině znamená malovati též "malým činiti".

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jasně!
Ale já jsem to uváděl taky proto, že v současnosti existují Březnice čtyři ...

Ano, to je možná obtížně představitelné, ale zároveň si uvědomme, že to byl jeden z fenoménů, který s sebou přinesla právě husitská revoluce. Co mám na mysli zejména?
Nižší šlechtě reprezentované především drobnými zemany, ale i příslušníkům měšťanstva nabídla revoluce zajímavou možnost budování vojenské kariéry. Nikoli však kvůli urozenému původu, ale jen a pouze za zásluhy, schopnosti a výsledky v boji. Tento zdánlivě prajednoduchý princip vychoval elitní a zkušený velitelský kádr, do nějž mohl být povýšen i příslušník z řad prosté lůzy, myšleno bez pejorativního nádechu. Na základě těchto schopností a nezpochybnitelných úspěchů v boji pak mohli být zcela oprávněně někteří z nich pasováni na rytíře. Mezi takové patřil např. českobrodský hejtman prknař Jan Anděl zvaný Čert, nástupce v předchozím mém příspěvku výše zmíněného Velka koudelníka.
Pro katolíky to pak byl rytíř-kacíř a pro příslušníka vyšší šlechty mohl být čerstvě pasovaný rytíř jakýmsi svérázem, nehodným obdivu a hodným závistivého despektu.

Šmahel jde dokonce ještě dál, když je přesvědčen, že "vše podstatné, co éra husitských válek přinesla nového pro dějiny vojenství, bylo zásluhou a dílem" společenské vrstvy nižší šlechty, která – a to nelze popírat – hledala ve válce a později i ve vojenském podnikání také zdroj obživy, neboť ve všech dobách byl a je chleba o dvou kůrkách.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já myslím, že středověké "malovaní" má význam asi jako prudce současné virtuální (na rozdíl od reálných bojovníků, prošlých ohněm desítek bitev).
BTW: malovat ve skutečnosti není české slovo, je to totiž převzaté německé malen.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Zdroj: Jan Gebauer - Slovník staročeský

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Snad by se mělo jednat o tu jihočeskou nedaleko Bechyně (okr. Tábor), byť daleko známější je o něco výše zámek Březnice (okr. Příbram).
Stručně k Březnici i na serveru Castles zde.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Snad nebude příliš od věci (OT), když sem ještě doplním, že na rytíře byl pasován taky Mikuláš z Husi, a to za své zásluhy v bitvě u Vyšehradu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)