Děkujeme našemu "unijnímu dopisovateli" Danielovi za jeho obsáhlý a zajímavý příspěvek o polském husitovi Abrahamu ze Zbąszyna.
Pozn.: Pokud bych v tomto svém příspěvku cosi zopakoval z předchozího, je to jenom kvůli souvislostem.
Abraham ze Zbąszyna se objevil na husitském sněmu v Praze na poč. května r. 1431 jako diplomat polského královského dvora. A jak píše Daniel, tady se poprvé seznámil s husity. Proč se však na tomto sněmu spolu s Mikołajem z Brzezia vůbec objevil? Když husité v dubnu jednali v Krakově s králem Vladislavem, předložili mu mj. podmínky své účasti na koncilu v Basileji. S některými z nich Vladislav nesouhlasil a předestřel svoje vlastní stanovisko, které měli dva polští vyslanci přednést v Praze na zmíněném sněmu.
Ke kalichu se však veřejně přiznal až po dlouhých šesti letech v r. 1437.
Daniel píše:
... 8. 01. 1439 r. Abraham został zaatakowany koło Świebodzina przez wojska Henryka IX księcia głogowskiego i dostał się do niewoli. W ten sposób udało się Abrahama odciągnąć od ruchu husyckiego, z czym nie mogli uporać się dwaj kolejni biskupi poznaćscy Stanisław Ciołek oraz Andrzej z Bnina. Nie pomógł nawet interdykt rzucony na Zbąskiego w 1439 r. ...
V únoru a březnu 1439 probíhaly inkviziční výslechy a inkviziční tribunál se dozvěděl šokující informaci o tom, že takřka celý Zbąszyn přijímá podobojí a to dokonce žáci Zbąszynské školy. Abraham se měl v prosinci téhož roku dostavit se svými kališnickými kněžími k církevnímu soudu. Pochopitelně se nedostavil, a tak byl v nepřítomnosti odsouzen. Vzhledem k tomu, že měl Abraham vlivné přátele až u královského dvora, rozsudek poznaňský biskup Andrzej z Bnina raději ani nezveřejnil. Nakonec se v listopadu 1440 Abraham ze Zbąszyna patrně pouze na oko opřísáhl kalicha podle předem připravené formulace s velice mírnou dikcí. Ke cti Abrahamovi však jistě slouží to, že Zbąszynské kališníky chránil před pronásledováním inkvizce až do r. 1442, kdy zemřel.
Přesto, že se jeho manželka Katarzyna a její tři dcery za několik měsíců také zřekly kalicha, utrakvisti se ve Zbąszyně udrželi ještě několik desetiletí.