Napo_Leon píše:
...Vše bylo Zikmundem dopředu naplánováno. Chtěl dostat Václava i Prokopa z království a využít vhodné chvíle, aby po dohodě s Joštem a českými pány převzal vládu v Čechách a odstranil neschopného Václava.
Mě osobně by zajímalo, jestli to je hypotéza historiků nebo existují listiny, z nichž to jednoznačně vyplývá?
Vím, že se tím obecně velice často operuje a bere se to jako samozřejmost, ale na mě to působí dojmem, že jde jen o současný pohled historiografie v duchu náhledu na oba protagonisty.
Zikmund byl nekompromisním politikem jemuž nebylo radno stát v cestě, ale jeho diplomatické přizpůsobování politické situaci dopředu nic nečinilo neměnným. O
Joštovi nemám příliš objektivní mínění, protože vždy bude v jeho prospěch - přesto si nemyslím, že by mu šlo o úplné odstranění vlastního bratránka. Jeho ambice byly vyšší než jen zastoupit Václava. Často se taky choval jako nejstarší zodpovědný sourozenec (nepochybně proto, že z lucemburské vládnoucí dynastie byl). I on připouštěl, že by se mohl stát Václavovým nástupcem, ale ne za cenu takové potupy legitimního držitele trůnu, na to byl příliš učený a inteligentní, přestože měl blíže k Zikmundovi. A také by už od počátku finančně nepodporoval Václavovo království.
Proto mi připadá, že i přes všechno zajímání Václava a občasnou opozici vůči němu, je teorie o Zikmundově a Joštově lačnosti po českému trůnu jen konstrukcí historiků...
JM píše:
...jeho starší nevlastní bratr...
V minulých příspěvcích N-Leon zmínil tuto vazbu a Jirka jí dokonce nadepsal i svůj příspěvek, tak se k tomu jen krátce, mimo téma, vyjádřím.
Já se úmyslně vyhnul tomuto bližšímu specifikování rodinných vztahů, protože popravdě nevím jak se s tím vypořádat.
Václav IV. se Zikmundem samozřejmě nebyli vlastní bratři v tehdy zažitém smyslu
fratri germanorum, ale zároveň byli opakem
fratri uterinorum - tedy bratří po matce.
Nevlastního bratra si spíš představím kupř. vyženěného, tedy bratra víceméně formálního než pokrevního. Ale je možné, že to vidím současným pohledem a to ještě nepřesným...
Oba byli synové Karla IV. Že každý měl jinou matku, to bych řešil teprve v otázkách širších pokrevních vazeb a příbuznosti třeba v majetkových nesrovnalostech. Na podstatnou, v této situaci, primogenituru to nemá žádný vliv a navíc když tyto role byly jasně dány jak Karlem IV. tak jeho bratrem Janem Jindřichem v případě vlastních potomků.
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
Stejně bylo vidět, že k sobě měli blíž když už - Zikmund k Joštovi a Prokop k Václavovi. Kdyby to řešili více ve stylu habsburské rodové politiky, tak mohli být postrachem Evropy, ale spíš to povahově působilo, že kdoví, s kým je ty manželky vůbec měly... 
Já nepsal, že si to psal. Chtěl jsem naopak naznačit že právě nic z toho si nepsal. Stále že byl Zikmund prohnaný politik a přivedl do Čech mongoloidní Kumány co řádili jako zvířata. Ale nikde zmínka o Zikmundově podílu na vyřešení papežského rozkolu a dějinném kompromisu uzavřeném roku 1436 v Jihlavě. Proč Zikmundovi upírat tyto zásluhy, když jsou zřejmé? Například příspěvek zabývající se Zikmundovým významem pro české a evropské dějiny mi tu od tebe stále schází. Kumáni jsou nám celkem fuk, z Uher nikdy nic dobrého stejně nevzešlo 
