Dáša Nová píše:
... V knize Předhusitské Čechy od Zdeňka Fialy je psáno, že ...Václav byl v intencích Karlových vychováván jako syn císařův a jako budoucí císař. To znamenalo, že mu byla odepřena výchova rytíře-bojovníka. Václav nikdy v životě osobně nebojoval!To se mi v době gotiky, kdy u mužů byla samozřejmostí chrabrost, zdá divné ...
Iohannes Cladis píše:
A já myslím, že Václav IV. musel mít stále před sebou odstrašující příklad svého otce, který byl za mlada velmi těžce zraněn u Kresčaku a ještě na stará kolena se zmrzačil na rytířském turnaji ...
Ale pozor, přátelé, neměli bychom zapomínat, že Václav byl vášnivým lovcem.
Do hlubokých hvozdů se utíkal před svými vladařskými povinnostmi a když ho někdo nebo něco naštval/o. Lov u Václava nepochybně fungoval jako adrenalinový sport. Druhá věc s tím spojená hraničila až s patologickmi projevy. Byla to záliba související s lovem, totiž chov loveckých psů v celých smečkách. Patologičnost této záliby spočívala mj. v tom, že nebudu daleko od pravdy, když napíšu, že psy měl zřejmě raději než svoji choť, která mu nedala následníka trůnu. To, že tato skutečnost mohla být jen a pouze jeho "vinou", král-kapoun vůbec neřešil, jak to v oněch dobách bylo obvyklé. Nebo snad víte o nějakém historicky relevantně doloženém jeho levobočkovi, který by nebyl produktem "bulvární" zprávy? ...