|
Petru Hromádkovi vděčíme za založení našeho Tábora. A také nejvíce jeho jsem si připomínala, když jsem se dívala z parkánů na Lužnici. A jak asi hodnotil výběr místa bratr Žižka? Kaplický o tom píše v Táborské republice:
''Nedůvěřoval příliš zprávám zvoníka Hromádky a jen málo doufal, že by nové město mohlo nahradit Prahu nebo Plzeň. Když se dostali do uliček, nedůvěra zkušeného válečníka ještě vzrostla. Baráčky ledabyle roztroušené byly nízké, jen ze dřeva nebo z prken omazaných hlínou, všechno uděláno narychlo: Tábor nebyl žádným skutečným městem, stále se spíš podobal jen vojenskému ležení. Jaképak tu může být opevnění? Hromádka psal o přirozené pevnosti na skále, ale jak tomu může rozumět zvoník? Žižka prosil přítele Chvala i Zbyňka z Buchlova, který se k nim připojil, aby ho vedli na hradby.
Odbočili tedy na jižní okraj města. Stačil jediný pohled do hlubokého údolí lužnického, aby zkušený válečník poznal, že z této strany je město naprosto nedobytné. Vida, ten zvoník, myslil si zeman, musil být na chudé faře a obírat se i jinými věcmi než kostelničením!
Avšak když se dostal na rozlehlou měšickou pláň, plnou stanů, vozů, koní i přihnaného dobytka, jeho tvář se zachmuřila. Obrátil zrak k prosté kamenné Nové bráně a tady zjistil, jak nedokonalé je to dílo.
''Zde bude třeba opevnění značně zesílit,'' řekl. -
Zato když Žižka zhlédl severní opevnění a uviděl sráz pod sebou, téměř se rozveselil:
''Jen dvě tři bašty bude tu třeba vystavět, aby se z nich dal nepřítel ostřelovat i z boku.''
Chystali se ještě prohlédnout si hradby směrem ke Klokotům. - Díval se a jeho jedinému oku neušla nejmenší podrobnost. Stále byl spokojenější, čím dál byl vděčnější jistebnickému zvoníkovi, který opravdu nemohl najít místa příhodnějšího.
Na západní straně města všechno překonalo Žižkovo očekávání.
''Jen trochu severněji od Hradské brány bude třeba postavit důkladnou baštu, aby se z ní dalo střílet puškami na nepřítele, kdyby přilehl k bráně. A tuhle by bylo třeba postavit menší baštu, která by chránila fortnu ke Klokotům,'' pravil. ''Když jsme bránili proti německým rytířům Radziň, ukázalo se, jak velký význam mají bašty.''
Zeman se dlouho díval na protější kopec, do údolí potoka Tismenického a celý jeho obličej vyjadřoval spokojenost. Bylo mu jasné, že se tohoto místa žádný nepřítel nezmocní, budou-li obhájci stateční nebo nevyskytne-li se mezi nimi zrádce.''
_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.
|
