Prokop nazývaný Veliký především v zahraničí, které ho respektovalo, se stal hlavním architektem politiky, jejímž základem byl přechod od defenzívy reprezentované Žižkou k razantnímu ofenzivnímu směřování revoluce. Touto zahraniční dimenzí politiky českého státu Prokop oživil hnutí, s jehož ideály se bezezbytku ztotožnil. To bylo svým záběrem úplně něco jiného, než to, na co se musel zaměřit Žižka. Jan Zižka nejprve upevnil husitské pozice uvnitř země proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli, čím vytvořil východisko pro změnu strategie (zahraniční) politiky Prokopem Holým, kterému se dostalo zadostiučinění Chebským soudcem a jednáními na Basilejském koncilu...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na svatotrojickém sněmu v červnu r. 1433, který projednával výsledky basilejských jednání, Prokop Holý obhajoval neústupný postoj české delegace na koncilu. Jeho slova jsou známa z jediného jeho autenticky doloženého projevu. Prokop zde k vyslancům koncilu v čele s Palomarem říká toto: "Ví Bůh, že to byla vaše strana, která bez naší viny začala proti nám útočnou válku vyhlášením kříže, mečem a ohněm ničíc Království české"... Proti tomuto násilí se husité dosud museli stále bránit. Z těchto krvavých válek přesto vzešel mnohý duchovní podnět jako např. jednání v Basileji a bohdá ještě vzejdou další. Bez války by nebylo Basileje a válka neskončí, dokud 4 spasitelné kusy nevezme církev za své. Svůj projev Prokop zakončil slovy: "Břemena války neseme jen proto, abychom se mohli dočkat šťastného míru a dobrých dní."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak mě napadá, ...když byl zdatným politikem, jak to, že se zachovalo tak málo z jeho diplomatických jednání? Dokonce se mluví o pouhých dvou zachovaných listinách...!
Znamená to snad, že jeho diplomacie spočívala spíše ve formě osobních "konfrontací" - tzv. spanilých jízd, namísto písemného styku?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

To vypadá skoro, jako kdyby byl negramotný. Ale vážně. Něco málo se zachovalo z jeho korespondence, většinou v latině. Některé dopisy, jež se dochovaly, poprvé publikoval ve svých edicích Palacký...

Památný Prokopův projev z 13. dubna L. P. 1433 na koncilu v Basileji, kde Prokop Holý mj. ujišťoval přítomné v auditoriu, že nikoho vlastní rukou nezabil, se bohužel v doslovném znění nedochoval. Jeho českou parafrázi z různých pramenů, které zaznamenaly dění na koncilu, se pokusil sestavit František Heřmanský.
Prokopův projev na svatotrojickém sněmu zaznamenal vyslanec koncilu v Čechách Jiljí Charlier v Liber de legationibus (překlad Anna Paulů 1951)...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jak asi bylo Prokopovi, když se vracel z Basileje do Čech, moc pěkně popsal P.Čornej v knize "Lipanská křižovatka" na str. 45-6:
"Co se odehrávalo ve chvílích návratu k české hranici v myslích vůdců husitského poselstva, Prokopa Holého a Viléma Kostky, kteří v Basileji bydleli v jednom domě, už nikdo nezjistí. Jisté je, že měli, stejně jako ostatní členové delegace, mnoho důvodů k přemýšlení.
Nezradili a neustoupili ani o píď z nekompromisní interpretace husitského programu. Z tohoto hlediska se ukázalo jako klad, že v Basileji chyběli zástupci panstva a ideologové husitské pravice, kteří by koncilu vyšli v řadě bodů vstříc. Na druhé straně však husitští mluvčí nepřesvědčili koncil o závaznosti čtyř artikulů.
A co horšího: už v okamžiku, kdy čeští poslové vyslovili souhlas s pokračováním rozhovorů v Praze, věděl Prokop Holý, že husité své pojetí Božího zákona jako závazné normy pro celý křesťanský svět neprosadí. Na takový gigantický úkol neměla revoluce ani dost lidí, ani odpovídající prostředky.
Zbývalo jediné reálné řešení: uzákonit čtyři artikuly pro všechny obyvatele Čech a Moravy, tedy přinutit k jejich přijetí i katolíky.
V porovnání s představami šířenými na počátku revoluce to byl minimální cíl, který měnil husitský program v ryze národní a uzavřenou záležitost.
Prokop, Rokycana, Kostka, Louda a další tušili, že se horliví přívrženci husitských ideálů s takovou perspektivou nesmíří a budou požadovat boj se zbraní ruce až do konečného vítězství.
Největší obavy měli z nesmiřitelných kněží, kteří ve své vlastní interpretaci Božího zákona viděli hodnotu, pro kterou byli ochotni nasadit životy své i svých stoupenců. Husitské státníky mrazilo při pomyšlení, kolik náboženských sekt, skupin a proudů, přesvědčených o spasitelnosti svých pravd, se v průběhu revoluce objevilo a hodlalo vnutit ostatním lidem své vyznání víry, ať již slovem či násilím. Mentalita bojovných kněží zatvrzele setrvávajících na svých názorech, se neměnila. Co asi řeknou duchovní Václav Koranda a Jakub Vlk, až se dozvědí zprávu, že se pravda čtyř artikulů zastaví na hranicích Čech a Moravy? Členové husitské delegace tušili jejich odpověď: Pokračovat v boji! Bylo ovšem otázkou jak dlouho ještě revoluce takové vypětí vydrží.
Žádný z členů husitského poselstva při příjezdu domů netušil, co ho čeká v blízké budoucnosti. Tím méně to věděli vyslanci koncilu, kteří přijížděli do neznámé a pověstmi opředené země. Nyní měli poznat její skutečnou tvář."

Ano, to je zajímavá analýza závěrů prvních jednání Čechů s představiteli Basilejského koncilu od našeho předního husitologa. Proto si dovolím připojit pouze pár privátních a skromných poznámek ...

Když česká delegace odjížděla do Basileje, tak měli všichni na paměti nedávné vítězství u Domažlic. Proto je ani ve snu nenapadlo, že by husitský program reprezentovaný 4 artikuly nemohl být závazný pro celý tehdejší křesťanský svět a věřili tomu, že nebude obtížné pod záštitou Chebského soudce představitele koncilu o tom nakonec i přesvědčit. Jestliže z Basilejských jednání členové české delagece nepochopili nic jiného, tak právě to, že na tuhle utopickou představu bude nutno rezignovat.
Husitský nadčasový projekt předběhl dobu minimálně o jedno století, a tak i vzdělaný a zcestovalý Prokop velice obtížně chápal, že klima v okolní Evropě není na tyto převratné novoty zdaleka ještě připraveno. Tím spíš, že husitské pojetí svobody vyznání šlo ještě dál než jak ho nastavila Evropská reformace ...

Nejbližším úkolem bylo proto obležení Plzně, jež mělo za cíl eliminovat vliv poslední velké katolické bašty. Na tento pochybný a dobrodružný podnik nakonec přistoupil i Prokop Holý.

Ano, život je nepochybně nejvyšším majetkem, který dávali v sázku, protože byli přesvědčeni, že odměna za to bude nepředstavitelná.
Nesmiřitelní kněží byli především na Táboře. A ti byli ochotni se dokonce vyčlenit z římské církve, k čemuž nakonec i došlo nepřijetím kompaktát. Tato odluka (by) však byla pro Prokopa Holého nepřijatelná ...

Jedno však věděli zcela bezpečně.
Totiž to, že se musí pokusit nahlodat vratkou soudržnost husitských stran a penězi i jinými "argumenty" nastoupit na příšlušníky roajalistické šlechty, nasycené válečníky a vůbec umírněné utrakvisty, jimž kalich na prsou dávno vyšisoval. To se jim povedlo dokonale! Tady konciliární diplomacie slavila úspěch, který potvrdily, podtrhly a sečetly Lipany ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)