Dovolím ke si ke každé odpovědi něco málo poznamenat.

K té první netřeba cokoli dodávat. Ano, jedná se o Lipany, fatální bitvu našich národních dějin a tragické završení Prokopova života jako vojevůdce.
Druhá odpověď konstatuje známou skutečnost doloženou jednáními s ostatními husitskými stranami, se Zikmundem a v neposlední řadě jeho vystoupením v Basileji. Jako politik byl až do hořkého konce na lipanské pláni konzistentní a hájící ty nejvznešenější ideály revoluce.
Třetí odpověď vyjadřuje jeho přístup k řešení problémů jako racionálně uvažujícícho vzdělaného člověka.
Čtvrtá je trochu polemická. Má naznačit to, že do konce života stál na táborských pozicích a ideových postulátech táboritů, na pozicích husitské levice, nikoli však krajní.
Pátá se dotýká nejožehavějšího problému. Ano, byl knězem, který v čele (božích) bojovníků hájil Boží zákon proti jeho nepřátelům. Jak sám na koncilu v Basileji prohlásil, nikoho však nezabil.
Šestá odpověď - no comment (není přesnou odpovědí na anketní otázku).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pro mě je to vlastně "neznámá" osobnost. Dohromady o něm moc nevím, ale mám z něj spíše dojem jako uvážlivého nástupce Jana Žižky.
Myslím si ale, že on za tak krátkou dobu nestačil více proslout, proto není ani nijak více usazen do myslí lidí. Oproti třeba Žižkovi, který byl tak obrovskou ikonou spásy a symbolem zla zároveň, že na něj mají vytvořený názor i ti, kteří se o historii nezajímají...
Asi je to velký dluh Prokopu, kterému "zbůhdarma" neříkali "VELIKÝ". Možná to je ale částečně také tím, že Žižka proslul především svojí vysoce-strategickou úrovní válečnictví, kdežto teolog Prokop, ač hodný jeho nástupnictví, kladl důraz nejen na válečné přežití, ale také na ideologický posun hnutí o další etapu dál? Dokonce pověst o "saských třešních" jej maluje jako citlivého člověka...
Proto já, po dlouhém váhání, volil třetí možnost, jak "zkategorisovat" válečného kněze a husitského vojevůdce....

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Doma ho nazývali Holým. Tato spíše přezdívka nesouvisela s tím, že Prokop byl plešatý nebo chcete-li lisý, ale s tím, že na rozdíl od vousatých a zarostlých táborských kněží chodil vždy pečlivě a hladce oholen. Velikým ho nazývali především v zahraničí a to mohlo být vyjádřením uznání nejen jeho vojenských úspěchů, ale i toho, že byl v prvé řadě knězem, husitským teologem a "teprve" až potom i skvělým vojevůdcem...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Toť otázka! Nebýt školního dějepisu, nikomu snad ani jeho jméno v hlavě neuvízlo... A mě jenom to jméno.
Myslím, že v obecném povědomí je takřka neznámý. Nevím jak je tomu v odborné literatuře, ale zbylo po Prokopovi něco v tradiční lidové pověsti, nějaký vlastenecký památník, jeho vlastní dílo... nebo to byla (teď to záměrně nadnesu) jen velká postava aktuální doby?

Prokop Holý s Janem Žižkou v gotickém sále táborské radnice.

(Větší rozlišení zde: http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/skatul ... k0045.html )

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Monumentální, zcela jistě vlastenecký památník Prokopa Holého má město Český Brod. Viz http://www.kulturainfo-cesbrod.cz/prokop.htm
a
http://www.husitstvi.cz/g62.php ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když jsem se před pár dny opět podrobněji zabýval bitvou u Ústí, zahraničními husitskými výpravami, obležením Plzně a Lipany, tak mě tak napadlo porovnat neporovnatelné. Husův tragický konec s jinak tragickým ale také fatálním koncem Prokopa Holého. Nejsou si "náhodou" v něčem podobné?

Zkusme se nad tím zamyslet. Náš mistr Jan Hus svůj život zasvětil reformě zesvětštělé církve, chtěl, aby jen Písmo a praxe prvotní církve rozhodovaly o tom, co se děje v souladu s Božím zákonem a co už je, jak dnes výstižně říkáme, "za hranou". A jako opravdový svědek víry za poznanou Pravdu neváhal položit i svůj život.
Velké očistné dílo, které Hus započal, Prokop - pro někoho možná paradoxně - na lipanských pláních završil. Prokop a nezvratitelnost reformního nebo chcete-li reformačního argumetu podpořeného silou zbraní má největší zásluhu na prosazení Chebského soudce, o němž se Husovi mohlo pouze zdát. Prokop bojoval za ideály, které zformuloval a předložil Hus a jeho reformní skupina. Když nestačila síla slova a argumetu v Basileji, bylo třeba opět přikročit k ozbrojenému argumentu. Byla obležena poslední katolická bašta v zemi, Plzeň. Pomiňme, zda se jednalo z vnitropolitického hlediska o strategickou chybu, každopádně tato někalikaměsíční "epizoda" je završena bitvou u Lipan. A zde Prokop Holý jako jeden z mála s dosud nevyšisovaným kalichem na prsou zůstal se svými spolubojovníky až do konce, po němž není žádného nového začátku...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dva nejnovější příspěvky v "kronikářských" tématech Kronika Mikuláše z Pelhřimova a Deník táborského kněze o jednání Čechů na koncilu... nám prostřednictvím výpovědi očitých svědků dokládají něco "málo" o povaze a charakteru Prokopa Holého...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kněz v čele polních vojsk i celé politiky.
A co třetí artykul, tedy zákaz světského panování církve?????

Dobrej dotaz v naznačené souvislosti, ale stačil snad jen jeden otazník.

Myslím, že Prokopa můžeme podezřívat z čehokoli, jenom ne z teokratických tendencí. Dokonce neměl ani ambice být třeba zemským správcem ap.
A že byl vůdčí osobností v diplomacii? Možná proto, že ostatní mu v tomto ohledu prostě nestačili. Byl vzdělaný a s velkou mírou pravděpodobnosti i zcestovalý.
A že byl vedoucím delegace v Basileji? A kdo asi tak jiný? Ale v Basileji neobhajoval ani jeden artikul, ty ambice neměl a přenechal to vzdělanějším husitským teologům bez jakéhokoli náznaku uražené ješitnosti.
Nebyl ani nejvyšším velitelem spojených husitských vojsk v době ohrožení země intervenčními armádami v té podobě, jak bychom to asi u profesionální armády chápali z dnešního pohledu. Byl však nepochybně nedílnou součástí kolektivního velení.
Přestože rozhodující husitská vítězství po r. 1424 jsou připisována Prokopovi Holému, dovolil bych si v této souvislosti odkázat i na toto téma ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hlasovala jsem, že Prokop byl táborský radikál, od toho se odvíjelo, čím se potom stal, vždyť i velel radikálům. Neměl ale v sobě ten silný destruktivní prvek táboritů, jak psal Jirka Motyčka: "povahou byl něco mezi sanquinikem a flegmatikem v tom dobrém slova smyslu". Správně vnímal Boha, a tak se mu dostalo intuice a schopnosti geniálně velet, ač byl nevoják.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

K tomu ještě nepatrnou poznámku.

Tady si povídáme o tom, co nepříjemného se Prokopovi přihodilo v ležení u Plzně.
Jakou asi morální sílu v sobě musel tenhle člověk mít, resp. znovu nalézt, jak do posledního dechu věřil ideálům, za něž Boží bojovníci krváceli i umírali a když se po té plzeňské zkušenosti a po opuštění Prahy, již ovládla panská jednota, neuchýlil do svého příbytku v Kutné Hoře, kde mohl celkem v poklidu dožít, ale opět se postavil do čela radikálů, aby podstoupil svůj poslední boj pod Lipskou horou ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Petr Čornej o Prokopovi píše, že "Okázale předváděná apoštolská prostota byla Prokopovi vzdálená. Rád se dobře najedl, dobře napil (dosvědčují to mj. vysoké účty staroměstské rady za jeho pohoštění, kdy na stole nechyběly rozinky, fíky, med, rýže, mandle, cukrovinky a další poměrně drahé lahůdky) a prý si potrpěl i na příjemný oděv, který si navlékal pod drsný kněžský hábit ...". (Velké dějiny V., str. 497)

I tohle je dokladem, že si s titulu svého naturelu a životních zkušeností nemohl zadat s radikálními táborskými kněžími s apoštolským plnovousem a i senioru táborské církve Mikuláši z Pelhřimova mohl být v tomto ohledu trnem v oku ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V době národního obrození, kdy na Lipany bylo pohlíženo ještě jako na obrovskou tragédii, vyšla v roce 1784 knížka o Prokopovi Holém, jehož osud je s Lipany spojený a tehdejší vlastenci nad ním více rozjímali.
Kniha se jmenuje Život obou Prokopů a vydal ji Jan Jindřich Wolf anonymně, ač to bylo již tři roky po tolerančním patentu, kterým však ta původní naše husitská víra nebyla povolena.
V knize je oslaven Prokop Veliký těmito slovy:

''I mezi předchůdci i mezi současníky měl málo rovných nejen ve statečnosti a neohroženém hrdinství, ale i ve výmluvnosti strhující vše jako příval, která dovedla zmužiti zbabělce k tomu, aby v pravou chvíli vytasil meč, a zase často donutila tyrana, aby zastrčil meč do pochvy. Zůstane proto v dějinách až do nejpozdějších časů památným jako jeden z nejslavnějších mužů Čech.''

Tenkrát lidé čerpali posilu a povzbuzení z takových knížek a z toho, že přicházeli na památná místa naší historie.

Zmínku o té knížce jsem četla pouze v doslovu románu ''Prokopova zkouška''.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Co všechno se člověk ještě musí o husitství dozvědět.
Našinec je překvapován stále dalšími - eufemicky řečeno - nepřesnostmi, které jejich hlasatelé předkládají nepoučenému čtenáři či posluchači jako fakta typu "dnes jsme měli krásný, slunný den" ...

Ano, má se za to, že označení "husité" mělo prvotně hanlivý chrakter, kterým byli Boží bojovníci označování svými nepřáteli.
Avšak s tou "chybou" je to mírně řečeno velice problematické. Traduje se, že s označením husité jako řekněme oslavným přišli až obrozenci, za jejichž čelního představitele je Palacký považován. V této souvislosti je však třeba důrazně připomenout zdánlivý "detail". Na svatotrojickém sněmu v polovině roku 1433 přišla řeč i na označení "husité", od něhož se jako hanlivého přízviska distancovali i někteří představitelé utrakvistické šlechty. A právě už tehdy se Prokop Holý k tomuto označení naopak hrdě příhlásil, protože pochází od muže, k němuž chová hlubokou úctu, takže je pro něj ctí být nazýván po někom, kdo zůstal věren Pravdě boží až do smrti.

A dále ...
Od pana Drahovzala se ve výše odkazovaném pořadu dozvídáme jakýsi "další" průběh bitvy u Lipan. Kolikátý už(?).
Křížových výprav bylo prý dokonce šest. Opět jakési nové počítání s přičtením Ústí nebo snad dvě části jedné kruciáty jsou počítány za dvě. Přiznám se, že číslovku šest slyším poprvé. K číslování kruciát podrobněji viz tady.
V uvedeném pořadu se jim radikálové u Lipan smrskli jen na sirotky (jako potomky Žižkovy), protože nikdo jiný zřejmě na straně radikálů již nemohl bojovat.

Další "drobnosti", které v rozhlasové "cestovatelské rubrice" zazněly, ponechám stranou, abych nebyl neprávem označen za věčnýho kverulanta. Ale zeptat se musím: "K čemu takové zavádějící pořady, které se věnují 'cestovatelství', ale zároveň vandrují do historie?" ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zaslechl jsem takovou fabulaci, že Holý bitvu u Lipan prodal.
Tato fabulace je zřejmě postavená na tom, že se Holý vrátil do Tábora pár týdnů před bitvou...

Co si o tom myslíte?

_________________
Luštím známé i neznámé zločiny.
Věděním, intuicí, invencí a důvtipem musí být vybavený i podprůměrný historik nebo badatel.