Je třeba se také zamyslet i nad touto rolí Prokopa Holého v kontextu dějin husitské revoluce, abychom na ni časem nezapomněli.

Byla tato jeho vojenská úloha neméně významnou, než role politika a diplomata, nebou vůbec tou nejvýznamnější v jeho životě? Lze ho vůbec srovnávat s jeho předchůdcem a neporazitelným hejtmanem Žižkou? Nebo mu role vojáka byla jako knězi spíše vnucena? Etc.
Ano, je mnoho nezodpovězených otázek (aspoň tady na fóru) kolem této jeho role. Pojďme se tedy pokusit na ně hledat odpovědi ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Lze si vůbec v roli vojáka Prokopa jako kněze, který má sutanu přepásanou mečem, za opaskem palcát a v první linii na válečném voze cepem pobíjí nepřátele božích pravd, představit?
Tak tato představa byť v podobě nadsázky je jistě absurdní. Jak už tady na fóru bylo několikrát napsáno, Prokop Holý na Basilejském synodu před auditoriem otců koncilu prohlásil, že vlastní rukou nikoho nezabil (viz např. tady). A není žádný důvod tomu nevěřit. Pod sutanou prý nosil skvostný civilní oděv. Já bych spíš odhadoval, že pokud vytáhl do pole, měl "pod sutanou" přední plech nebo rovnou drátěnou košili.

Na podzim r. 1425 při dobývání Mladé Vožice přišel o život hejtman Jan Hvězda z Vícemilic.
Abych nezabíhal do přílišných podrobností, lze jednoduše říci, že Bzdinkovou smrtí začíná relativně složitý proces organizační restrukturalizace mocensko vojenského uspořádání v táborském vojsku, tj. v jeho nepříliš vojensky koordinovaných ozbrojených oddílech. V čele postupně, ale systematicky budovaného táborského polního vojska - "obce polem pracující" - nakonec stanul Jaroslav z Bukoviny. Úkolem tohoto vojska bylo mj. i udržení měst s táborskými posádkami, které se nacházely i ve značné vzdálenosti od Hradiště. Hejtmanem domácí táborské hotovosti na Hradišti byl zvolen radou starších Jan Ble(c)h z Těšnice, pocházející z nižší šlechty na Klatovsku.
Přibližně v této době se stal duchovním správcem táborského polního vojska (director) Prokop Holý a s velkou mírou pravděpodobnosti také duchovním otcem federativního uspořádání tohoto společenství. Kněz, přišedší zřejmě z Plzně na Tábor společně s Žižkou, jako duchovní správce, dnes bychom řekli politický lídr, resp. reprezentant, se ve finále výše naznačeného procesu stal de facto vůdčí osobností celého táborského svazu. Poněkud nepřesně by se mohlo také říci, že se stal "náčelníkem" štábu, jehož úkolem bylo nejen zastřešovat diplomacii, uzavírat domácí event. mezinárodní smlouvy, vést politická jednání ap., ale i určovat zahraničně politickou strategii. Tento štáb ve spolupráci s radou starších, která byla orgánem sestaveným z hejtmanů různých druhů husitského vojska (vozy, pěchota, jízda, dělostřelectvo), nepochybně participoval i na určování vojenské strategie, kde měl nejpozději od r. 1426 velice významné slovo nepochybně i Prokop Holý.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto příspěvku se pokusím sestavit stručný přehled vojenských akcí, jichž se účastnil Prokop Holý spíše jako velitel a teprve potom jako duchovní správce táborského polního vojska resp. náčelník táborského svazu - viz předchozí příspěvek. Tento seznam si nečiní nárok býti za všech okolností úplným, proto ho může kdokoli doplnit či upřesnit.

1426 bitva u Ústí nad Labem. S velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě lze konstatovat, že spojená husitská vojska (táboři, sirotci, pražané, etc.) vrchního velitele neměla, ale v radě starších začal Prokop Holý budit respekt svými bystrými postřehy. Této bitvy se zúčastnily takřka všechny složky vojensko konfesijních husitských bloků a Prokop Holý zde měl možnost poprvé ve velkém vojenském střetu uplatnit své vojenské schopnosti.
Na podzim r. 1426 oblehl úhlavní nepřítel husitů Albrecht Habsburský Břeclav. Prokop Holý vytáhl směrem na Moravu na pomoc Břeclavi a donutil Albrechta doprovázeného portugalským princem Janem k ukončení obléhání. Portugalec tak na vlastní oči viděl husitské válečníky v akci a přesvědčil se přímo na bitevním poli o husitské vojenské síle v tak vzdálených oblastech od své domoviny.

1427 vítězství nad 3. kruciátou u Tachova; Prokop Holý stál v čele táborů, kteří měli značný podíl ve spojeném husitském vojsku.

1428 výpravy do Slezska se zúčastnili sirotci a táborské polní vojsko. Touto úspěšnou výpravou rázem získal Prokop Holý slávu i v severní, vedlejší zemi Koruny.

1429 nejslavnější zahraniční výprava v síle cca 18.000(!) mužů do Saska, jíž se kromě sirotků a pražanů účastnili pochopitelně i táboři v čele s Prokopem Holým.
V tomto roce se ještě uskutečnila výprava v obdobném ale méně početném (okolo 7.000 mužů) složení do obojí Lužice, které se účastnil opět táborský vůdce.

1431 výprava sirotků a táborů do Horních Uher (Slovensko). Tato vojenská akce je důkazem Prokopovy taktické předvídavosti v porovnání s přehnaně sebevědomým velitelem sirotků Janem Čapkem ze Sán. Po celkem úspěšné výpravě propukly mezi sirotky a tábory spory, které vyvrcholily tím, že se vojska od sebe odpoutala. Prokop se otočil směrem na Moravu a Jan Čapek tvrdošíjně pokračoval v dalších akcích. Jeho část výpravy skočila katastrofálně. Podrobnosi o tom najdete v tomto tématu.
V tom samém roce došlo i k porážce 4. kruciáty u Domažlic. Slavné vítězství Prokopovo je o to cennější, že mobilizační výzvy zůstaly oslyšeny u některých kališnických spojenců, kteří se tentokrát do pole nevypravili. Brilantní velení spojeného vojska, jehož koordinace se skvěle zhostil Prokopův štáb, přispělo také velkou měrou ke katastrofální porážce této křížové výpravy.

1432 opět výprava sirotků a táborů do Braniborska s přesahem do Dolního Slezska a Dolní Lužice. V čele táborů nacházíme také Prokopa Holého.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Životní příběh Prokopa Holého je poznamenán dvěma rozhodujícími a osudovými porážkami.

V letech 1433/34 to bylo 10 měsíců trvající obléhání Plzně. Prokop Holý byl jedním z nejvýznamnějších propagátorů obležení této katolické bašty, jako veledůležitého strategického zadání. Neúspěšné obléhání Plzně, které sledovala se zatajeným dechem celá Evropa, patří mezi první fatální vojenskou porážku duchovního správce a vůdce Prokopa Holého.
Ta druhá, ještě osudovější porážka, kterou Prokop Holý spolu s ostatními veliteli radikálů utržil v r. 1434 u Lipan, byla tou poslední. Zaplatil za ni svým životem. Žižka u Malešova na hlavu porazil první panskou jednotu, Prokop Holý však naopak svůj osudový střet s druhou panskou jednotou prohrál.

Ať se nám to líbí, či nikoli, těmito vojenskými neúspěchy v samém závěru své životní pouti se Prokop Holý asi úplně nejvíce liší od vojensky neporaženého Jana Žižky. Ale můžeme o tom klidně polemizovat ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To je jistě zajímavá otázka (ne proto, že ji položila moje nepatrnost) a jelikož na ni nikdo neodpověděl, dovolím se tohoto úkolu ujmout sám.
Z přehledu nastíněného v předchozích dvou příspěvcích se jakoby zdá, že tam, kde v nepříznivě se vyvíjející situaci na bojišti nemusel Prokop Holý improvizovat, tam vítězil a naopak. A to by mohl být jeden z rozdílů mezi ním a neporazitelným Janem Žižkou. Žižka se totiž dokázal vypořádat i se situacemi, které pro něho vypadaly velice špatně, a kdy se musel rozhodovat ve velice krátkém čase. Viz např. Malý Bor, Vladař, Kutná Hora a obklíčení v Kostelci nad Labem před bitvou u Malešova.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)