dopis Prokůpkovi k Plzni ...

Prokop Holý pod tíhou velké hrozby, spočívající v mobilizaci koaličních vojsk druhé panské jednoty píše Prokůpkovi, duchovnímu správci sirotčí obce, který se v této době ještě nacházel u obležené, ale již zásobené Plzně, dopis následujícího znění:
"Bratru Prokopu Malému, správci vojska sirotků.
Pán náš všemohoucí, jenž po bouřích dává jasnost a po zármutcích útěchu, budiž s Tebou, bratře v Kristu, mně nad jiné milý! Věz, že z dopuštění božího falešní páni zemští s Pražany staroměstskými obořili se na milé naše bratry, měšťany novoměstské. Některé zabili a město na nich dobyli, jakož jsme to spatřili sami. Proto zdá se nám, abyste nechajíce všeho, hnuli sebou od Plzně k Sedlčanům. Čapek zajisté svolává veliký lid a my od Tábora nápodobně, jakož doufáme. Neboť lépe jest nám umříti, nežli nepomstít nevinnou krev úkladně prolitou milých bratří našich. Buď s Bohem věda, že On potrestav svých, zase je potěšuje.
Prokop Holý"

V době, kdy Prokop Holý tento list psal, jakoby si byl vědom, že poslední neúspěchy radikálů byly trestem Božím, přesto vyslovuje naději, že se zase dočkají Boží přízně. Jak liché naděje to byly, ukázalo se zanedlouho u Lipan ...

Pozn.: text dopisu převzat z knihy Amedeo Molnára Slovem obnovená (str. 93), vydal Kalich, Praha 1977; zvýraznění autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

P. Čornej v Lipanské křižovatce na str. 162 uvádí k tomuto dopisu, že jej Prokop napsal cestou na Tábor "zřejmě už na první zastávce při útěku z hlavního města, večer 6. května... S tímto chvatně psaným vzkazem posel do ležení polních vojsk zřejmě nedorazil. Byl totiž pravděpodobně zadržen služebníky Oldřicha z Rožmberka a cenný dopis si krumlovský pán uložil do svého archívu, v němž se uchoval dodnes. Pokyny Prokopa Holého se ale nakonec před Plzeň přece jen dostaly, i když jinou cestou.
Když Prokop spěšně stylizoval své řádky, netušil, že polní vojska ztratila naději na dobytí Plzně. Téhož dne, kdy sbory zemského správce vstoupily na Malou Stranu, tedy 5. května 1434, dodal oddíl vedený Přibíkem z Klenového do sužované Plzně 'nutné potřeby' a hlavně 700 strychů obilí, což se v přepočtu rovná bezmála 70 000 litrům."

V knize ''Velikáni našich dějin'' jsem objevila, že se nám dochoval další list Prokopa Holého:

Že Prokop Holý při jízdách svých alespoň sám sledoval cíle vyšší, toho svědectvím je list, který spolu se Zikmundem Korybutovičem a jinými svými hejtmany 28. listopadu 1430 poslal purkmistrovi, konšelům i sousedům Namyslova ve Slezsku, kam koncem roku podnikl jízdu novou. Praví se mimo jiné takto v památném onom listě, o němž nevíme, měl - li jaký účinek:

''Žádajíce viděti spasení vaše, divíme se velice, že duchem zatvrzelým nedbáte ani dověděti se, proč od nás tyto škody a záhuby dějí se vám a okolí vašemu. Vězte, že nám líto jest škod vašich, kterýchž vy ani sami sebe, ani obcí okolních ušetřiti nechcete. Hledajíce vašeho dobrého, přáli bychom si sjeti se s vámi, abychom oznámili vám, pro které příčiny my vás a vaše lidi, ač ne bez milosrdenství, hubíme. Kolikkoliv osob k takovému sjezdu vypravíte k nám, budou mít průvod bezpečný sem i tam. Neučiníte-li ale toho, pak rozmnoží se utrpení vaše.''

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Možná by nebylo od věci, doplnit toto strohé konstatování poněkud podrobnějším popisem událostí, jichž se to dotýkalo a které tomu předcházely:
V druhé polovině r. 1430 se k protihusitskému odporu odhodlala Vratislav. Se svými spojenci Vratislavští úspěšně přepadli malý husitský oddíl u Svídnice. Povzbuzeni tímto dílčím úspěchem získali 8. září zpět na svoji stranu Münsterberk (Ziębice), který sirotci dobyli koncem r. 1429. Již 18. září 1430 padl Grodków Bolka Opolského a v říjnu Vratislavští oblehli Němčí. Ale to se již táboři odhodlali k ráznému zákroku a vyslali do těchto oblastí trestnou výpravu. První, co Vratislavští udělali, bylo zbabělé stažení se od obleženého Němčí. K táborské výpravě se pak z Hlivic připojil Zikmund Korybut, aby společně zamířili k Namysłówu, jehož "purkmistrovi, konšelům i sousedům" píše Prokop Holý výše uvedený dopis. Namyslov se však nakonec nepodařilo dobýt. Zcela jinak to na počátku prosince dopadlo s Otmuchówem, který se po dohodě s tábory vzdal, čímž husiti získali ještě sousední tvrz Vrbno (Wierbzno).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)