Iohannes Cladis píše:
Na Prokopa Holého zbyla ta nejnevděčnější historická úloha: být tím druhým.
Je sice pravda, že v tom hraje značnou roli i prvenství Žižkovo, ovšem leckdy ten druhý dotáhne věc do konce a naopak se zásadnost upírá prvnímu. Tady to nefunguje, protože Hus i Žižka budili velice výrazné emoce, kdežto v případě Prokopa se už jednalo o dobu jistého zklidňování a odklonu. Lipanská tečka byla jen ne příliš šťastným závěrem této etapy dějin na kterou se radši zapomínalo, aby se zdůraznila velkolepost první etapy.
Myslím si, že zde selhává informovanost ze strany odborné literatury. Jednak proto, že první část husitských válek je víc dějinně "vzrušující" a pak, druhá část je souvislostně (
když použiju Jirkovo oblíbené slovo) geopoliticky širšího záběru. To už tvoří mnohem více kontext evropských dějin a není jen úzkostně českou tématikou, tudíž zde je nutná evropská orientace, kterou nemnoho těchto autorů má.
Něco jiného je třeba doba Jiříka z Poděbrad a doba Jagellonská, protože zde se nachází i nepoměrně víc písemných pramenů.
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
