Název: Spory o Jana Žižku 1424-2024
Autor: Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc
odborné posouzení textu a spolupráce na obrazové příloze: PhDr. Václava Kofránková, Ph.D.
Vydal: Spolek za záchranu domu Jana Zrzavého v Okrouhlici, 2023
Obal:Příloha:
Čornej-Spory o Jana Žižku.jpg [ 8.84 KiB | Zobrazeno 1762 krát ]
anotace:Rozsáhlý esej profesora Petra Čorneje je věnován vývoji a proměnám pohledu na nejvýznamnějšího husitského vojevůdce v průběhu 6 století. Ukazuje, jak se Žižkovo hodnocení měnilo a zrálo v souvislosti s dobou, ve které se formovalo. Víc než prohlubující se historické poznání skutečného Žižky, jeho činů a postojů vykreslované portréty často sloužily dobovým osobním, politickým a mocenským zájmům svých autorů, což platí pro vzdálenou minulost i současnost. Rozporuplný obraz tváře božího bojovníka se tak stává více výpovědí o historii ducha národa a jeho nekončícího sebehledání v proudu uplývajícího času.
Kniha je vydána k blížícímu se výročí 600 let od Žižkovy smrti u Přibyslavi.Místo úvodu paradoxně cituji část autorova epilogu, který nás zavádí znovu do polistopadové doby. Ona možná začala husitství vnímat nejkontroverzněji ze všech období, v nichž byly vedeny spory o Jana Žižku. Tedy pokud to vůbec může současník objektivně posoudit.
Na str. 88 Petr Čornej mj. píše:
"
Žijeme ve zvláštní době. Vědecká pracoviště v České republice i v zahraničí se zabývají, nejednou v rámci spolupráce, husitskou epochou, publikují nové poznatky a krok za krokem zpřesňují vědomosti o pozoruhodné a vzrušující době i o jejích protagonistech. V posledním dvacetiletí vyšly o Janu Žižkovi knižní monografie v Polsku i ve Spojených státech amerických, německé prostředí oslovil překlad Šmahelovy Husitské revoluce
, o husity se zajímá i tradičně katolické Polsko. Populárně-naučné pořady a přednášky o husitství a Žižkovi vyvolávají v Čechách i na Moravě zvýšenou pozornost, zvláště v souvislosti s 600. výročím památných událostí. To vše svědčí o tom, že zájem o husitské období stále žije, i když už není politický glorifikováno. Novinářský mainstream však nadále vede válku proti údajně přetrvávající komunistické interpretaci husitství. Zřejmě nikdy nenahlédl do současných dějepisných učebnic, asi vůbec nezná nové vědecké práce a netuší, jakým směrem se poznání historie ubírá. Vymezuje se proti Palackému a Jiráskovi, aniž by je četl, o husitském programu nic neví a evropský kontext husitského úsilí mu uniká. Zato má silný názor. Buď jsi pro, nebo proti. Nic mezi tím neexistuje. Taková cesta, vylučující seriózní debatu, ale nikam nevede. Smysluplná diskuse předpokládá základní orientaci v problému, absenci hysterických výkřiků a zejména důsledné respektování svobody náboženského přesvědčení a skutečné svobody slova. Obávám se ale, že právě pro ni se prostor v posledních letech neustále zužuje. To je špatná zpráva i pro vědu, která je založena na svobodné diskusi, bez níž přestává býti vědou."
Přesně o tom, o čem autor eseje píše ve výše citovaných řádcích, se vedou stále nekončící, vášnivé debaty i na tomto diskusním fóru (DF), které potvrzují uvedené Čornejovy závěry. Namátkou se to týká diskusí v těchto tématech a kapitolách:
Názory na husitství po listopadu '89 (304 příspěvků)
Kohákovo hodnocení doby husitské, polemika s K. Skalickým (19)
jiné akce (semináře, přednášky, konference ap.) (226)
a
některá témata z kapitoly věnované Janu Žižkovi a
HusitstvíObsah recenzovaného eseje:Prolog
Podobizna
Nebeský vrátný versus Příšera ohavná
Mezi renesancí a reformací
Tvář zločince
Návrat na výsluní
Národní hrdina
V polemické výhni
Revolucionář s otazníky
Na vlnách zatracení i obdivu
Epilog
Resumé (v němčině)
Výběr z pramenů a literatury
Obrazové přílohy (docela početné, z nichž některé jsem vůbec neznal)
Chybí poznámkový aparát a rejstříky, neboť jich netřeba.
Možná nebude od věci, nejprve si připomenout, cože to je vlastně ten
esej za literární žánr. Jedná se o stručné či obsáhlejší pojednání na aktuální téma formou úvahy, v níž se autor zamýšlí i nad širšími souvislostmi dané problematiky, třeba i s filosofickým přesahem. Esej může být psána v podobě monologu nebo i dialogu se čtenářem.
Je (prý) často psán "živým, obrazným jazykem", tedy čtivě a právě tento text to potvrzuje měrou vrchovatou.
Prof. Čornej v tomto obsáhlém eseji opět udivuje obrovskou sumou znalostí nejen z oblasti husitologie, tam se to automaticky předpokládá, ale také kunsthistorie, umění jako takového, literatury – nejen historiografické – a v neposlední řadě i znalostmi místopisu Prahy, v tomto případě s akcentem na Žižkov.
Recenzovaný esej je opět
velice vyváženým textem, jak jsme si na to u Čorneje již zvykli. Přesto je tento jeho důsledný přístup trnem v oku některých nekritických příznivců husitství (viz např. náš facebookový profil věnovaný husitství), ale to je zcela jiný příběh.
Nebudu se v této recenzi zabývat jednotlivými kapitolami, jak je to běžné u jiných mých jiných recenzí. Autor eseje se věnuje Žižkovu druhému životu, ale i husitství, krok za krokem, v jednotlivých dějinných etapách od 15. do 21. století a jeho ztvárnění v dějepisectví, literatuře i umění. O tom všem se dozvíte rovněž zajímavé detaily, o nichž si troufám tvrdit, že je málokdo zná, čímž mnohého vnímavého čtenáře mohou nejen obohatit, nýbrž i překvapit.
Autor eseje nás seznamuje s tím, jak se v průběhu 6 století měnily názory a postoje k neporazitelnému hejtmanovi, či jak bylo husitství účelově zneužíváno k obecným resp. partikulárním zájmům. Jak bylo husitství poznamenáno 300letou vládou Habsburského domu, během níž se v husitské, potažmo protestantské zemi změnil poměr katolíků a protestantů do zcela obráceného poměru. Po vzniku první republiky pak mnozí (katolíci) v němém úžasu zírali, jaký postoj k husitství zaujal jejich první president.
Na str. 80 Čornej píše:
"
Příčin nezájmu a negativních projevů ve vztahu k husitům a jejich nejslavnějšímu vojevůdci bylo více. Hlavní však byly dvě." Zjednoduším je, abych nezdržoval a nezabíhal do podrobností. Od toho je recenzovaný esej. Takže ony 2 důvody nezájmu:
1)
postmoderní přístup ke světu i k dějinám2)
nenávist ke komunismu, který husitství ideologicky zneužil pro své obskurní cíle, a k exaltovanému katolicizmu
Autor této recenze se dopustí velké troufalosti a dovolí si připojit třetí důvod, IMHO neméně závažný:
3) Většina lidí v jednom z nejateističtějších států světa husitství vůbec nerozumí, ačkoli se tváří jako největší znalci. Proč tomu tak je? Pochopit husitství až na samou jeho dřeň bez hlubší znalosti Bible a náboženského života oné doby, kdy bylo 100% věřících, prostě není možné. Co komu poví Čornejovy, v dobré víře uváděné, četné odkazy na biblický text vč. jejich
exegeze (výkladu) a vysvětlení? Lidem, které mám na mysli, zhola nic! Proto husitství mnozí ahistoricky znevažují.
Pozn.: V této souvislosti mě poněkud překvapilo, že autor eseje neuvádí biblický původ hesla "
Super omnia vincit veritas" (Nade vším vítězí pravda) z deuterokanonické („druhotně“ kanonické), třetí knihy Ezdrášovy. K tomu viz
sem.
Dále jsem postrádal aspoň stručný popis lehce legrační tzv. "Marmaggiho aféry" z r. 1925, která dokládá Masarykův vztah k husitství. K tomu viz
sem.
Zároveň chápu, že nelze – byť sebedelším esejem – pokrýt veškeré aspekty související s tématem, na nějž se text zaměřuje.
Autor recenze se upřímně přiznává, že pro něj byly nejzajímavějšími ty pasáže eseje, které se týkají vztahu k husitství a Žižkovi v období první republiky a po listopadu '89. O tom posledně jmenovaném Petr Čornej mj. píše:
"
Bojovní polistopadoví antikomunisté, jejichž dryáčnické protihusitské výkřiky nacházejí v médiích a na internetových serverech velký prostor, mají jasno. Žižka a husité jsou ostudou a odpornou skvrnou v českých dějinách, protože se k nim hlásila komunistická strana. Skutečnost, že před rokem 1620 žilo v Čechách zhruba 75% nekatolíků, pokládajících husity za své předchůdce, že na husitství a Žižku obdivně hleděli liberálové, národní socialisté, národní demokraté, agrárníci i masarykovci, kteří se proti komunizmu ostře vymezovali, je nezajímá. Vše zavinil bolševik a jím vychvalovaný Alois Jirásek (v období první republiky senátor za pravicovou národní demokracii, organickou pokračovatelku mladočeské strany). Hotovo tečka: Žižka byl masový vrah a husité fanatici, kteří v obrazoboreckém šílenství zničili kulturní hodnoty nesmírné ceny, rozvrátili dílo Karla IV. a zpřetrhali vazby se západní Evropou. Islámský terorizmus 21. století dodal moderním husitobijcům další pádný argument. Husité byli středověkou obdobou islamistů a Žižka vůdcem teroristů." (str. 83)
Tady i na jiných místech eseje Čornej přesně vyhmátl příčinu polistopadového mainstreamového vnímání husitství. Po 4 dekádách totalitního režimu jsme plynule přešli do druhého extrému otočením znamének, resp. z černobíle fotografie jsme pořídili zase negativ. Vrátili jsme se tak vlastně k ultrakonzervativnímu katolickému pojetí, v němž se tito katolíci v dojemné shodě sešli s militantními neznabohy.
Na jiném místě eseje k tomu však autor dodává:
"
I mezi katolíky je dnes ale více těch, kteří k ožehavé problematice přistupují uvážlivěji a se zřetelem k myšlence křesťanského ekumenizmu. Pouze nejsou tolik slyšet." (str. 82)
Ano, mezi takové bezesporu patří např. katolický duchovní i teolog a církevní historik prof. PhDr. Tomáš Petráček, Ph.D., Th.D., který byl s velkou mírou pravděpodobnosti, limitně se blížící jistotě, pro své postoje a názory vyhozen z Katolické teologické fakulty UK.
Nabízí se tedy jak pitralon vtíravá otázka, co s tím, když "
nejsou tolik slyšet". Tady je asi něco špatně. Mám mezi katolíky spoustu přátel, tak věřte, že vím, o čem píšu.
Na rozdíl od autora této recenze se Čornej k postojům katolických Schwarzenbergů z orlické větvě k husitství staví poněkud smířlivěji. Tomu jsme na tomto DF věnovali také mnoho příspěvků, za mnohé si dovolím připomenout "pouze"
tento, jenž názor tohoto šlechtického rodu na husitství staví do poněkud jiného světla.
Recenzovaná publikace ve formě eseje je v této době, kdy stále znovu a znovu hledáme svoji národní identitu, nesmírně důležitá a potřebná. Pokud budeme zatracovat – často až do pekel – to, co pozitivního dal světu tento národ husitskou epochou, reformací českou a jejími protagonisty, nikdy se svých traumat a mindráků o "české malosti" nezbavíme. Pokud by Čornejův esej obrátil na "pravou víru" aspoň jednoho čtenáře, mělo smysl ho vydat knižně.
Jako nedílnou součást těchto závěrů uvádí autor recenzí na tomto DF i to, komu je publikace určena. Především těm polistopadovým všeználkům husitství, kteří se na jedné straně dovolávají Pekaře (to je nyní také módní trend) a zatracují Aloise Jiráska na straně druhé. Přitom jim nevadí, že z ani jednoho autora nepřečetli ani řádku, pouze kdesi zaslechli, že matrikovaný katolík Pekař byl k husitství a Žižkovi kritický a Jirásek byl neoblíbenou povinnou četbou jejich pra/rodičů, kterou prosazoval Zdeněk Nejedlý (o obou se Petr Čornej v eseji taky zmiňuje). Ve svatém zápalu pak tito horlivci klidně zamění Jiráska za Nejedlého, ale proč se zabývat detaily, že. Pokud však o tom, co se píše v recenzovaném eseji, máte alespoň základní povědomost, věřte, že Čornej vám čtivou formou, jak jen on to dovede, ještě barvitěji, podrobněji a vyváženě osvětlí, jak byly tak fascinující dějinné fenomény, totiž husitství a Žižka, vnímány během více jak půl tisíciletí.
Publikaci hodnotím známkou výbornou.
IMHO je i vyvážená a tady je: