... dokončeníTVÁŘ VE STÍNU
Jaký byl
Na soudu historikůKapitola "
Jaký byl" shrnuje ve "zkratce" Zižkovu podobu, povahu, charakter, vztah k svátost eucharistie, vlastnosti a přednosti polního velitele, jeho přínos pro válčení v době pozdního středověku ap. Tam, kde se Čornejovi nedostává relevantních dat, opět erudovaně domýšlí.
Druhá kapitola je o vnímání geniálního vojevůdce známými historiky a jejich školami s akcentem na Pekaře, který je autorem-předchůdcem Petra Čorneje co týče velkých monografií o Žižkovi. Značná část kapitoly je věnována mj. též husitskému kronikáři Vavřinci z Březové a jeho vztahu k Žižkovi. Autor recenzované knihy se pochopitelně adekvátně věnuje i nezpochybnitelnému přínosu Františka Palackého pro věc husitství a zhodnocení role Jana Žižky v našich národních dějinách.
Autor recenze postrádal aspoň letmou zmínku o zahraniční husitologii reprezentované např. Howardem Kaminskym a evropskou historiografií německy mluvících zemí, která se věnuje husitství.
OBRAZOVÁ PŘÍLOHA (48 stran) - obsahuje spoustu barevných obrázků, z nichž některé čtenář důvěrně zná z GALERIE našeho webu a jejích sekcí Ilustrace i Památky a místa.
ZÁVĚREČNÉ SLOVO - autora je jeho upřímným vyznáním, jak dokládají následující
dvě citace, které jsem si dovolit do této recenze vybrat, neboť jsou dle mého soudu charakteristické a svědčí o mnohém, mj. i o jisté míře autorovy pokory před tématem, jehož se autor nezalekl ...
1) "
Kniha o Žižkovi je dopsána.(...)
Postupně jsem opouštěl obraz ideálního hrdiny a s bolestí v duši zjišťoval, že Žižka byl komplikovanější osobností, než jsem se původně domníval, že i on měl své problémy a negativní stránky, ostatně jako celá husitská epocha. Tím zajímavější, napínavější a dobrodružnější pro mě bylo poznávat životní běh trocnovského zemana, pokoušet se o průnik do jeho vnitřního světa a snažit se o pochopení jeho činů v kontextu převratné, barvité, vzrušující a každopádně velké doby. Jistotu, zda se mu to podařilo, nebude mít autor nikdy." (str. 658)
Autor recenze je přesvědčen, že se to Petru Čornejovi podařilo.
2) "
Neskrývám, že jsem práci napsal především pro české publikum, k němuž promlouvám celý život. Téma samotné sotva niterně osloví zahraničního čtenáře, pokud nemá k husitství, k českým dějinám a k českému prostředí hlubší vztah. I když jsem 'neobsluhoval anglického krále', dokážu ve svém věku bezpečně předpovědět, kdo knížku pochválí, kdo ji odmítne, kdo se pozastaví nad její staromódností i (zdánlivě) chabým teoretickým zázemím a kdo s gustem předestře, co všechno v ní chybí, kde jsem se dopustil chyb, přehlédnutí i překlepů. Patří to k věci. Starobní důchodce se ale těší svobodě a 'dobové tance' ho nemusí trápit. Nežene se za tituly, za posty, ani za body, ryze formálně hodnotícími odvedený badatelský výkon. Ví, že každé dílo, natož vědecké, je nedokonalé, protože poznání se řítí neustále kupředu a dosažené poznatky rychle zastarávají. Tak tomu je a bude i v případě knihy, na niž jsem se několik desetiletí připravoval (viz až trapně dlouhý výčet mých studií v seznamu literatury [bezmála 50 položek - pozn. JM]
) a kterou jsem musel napsat, abych zůstal sám sebou." (str.659)
Jako recenzentovi mi ještě dovolte připojit svoji privátní zkušenost z debat na sociálních sítích. Ano, i zde se vedou občas vášnivé diskuse o husitství se všemi negativními průvodními jevy tohoto kontroverzního média. Příznivci i nesmlouvaví odpůrci husitství, zástupci na tyto dvě základní skupiny rozdělených zájemců o historii, ti všichni se budou dovolávat Čornejova Žižky, ač každý se bude vyjadřovat k husitskému hejtmanovi ze svého černobílého pohledu. Pro jedny bude Žižka hrdinou, pro druhé padouchem. A tak neposlouchajíce se navzájem, budou na sebe pokřikovat z obou stran tohoto jejich maličkého zabahněného příkoupku.
V autorově závěrečném slově pochopitelně nechybí ani jeho poděkování, v němž jsou na prvním místě uvedeni lektoři recenzované publikace, obětaví pracovníci knihoven a též pracovníci Nakladatelství Paseka (mimochodem již vydalo aktuálně celkem 11.000 výtisků a počet dost možná dosáhne 15.000 – i tato čísla jsou velice výmluvná).
Recenze Čornejova Žižky je dopsána. Jistě by se tedy slušelo uvést
přednosti publikace. To je věru obtížný úkol, neb je jich tolik, že jeden neví, čím začít. Navíc některé byly již v této recenzi zmíněny. Abych se neopakoval, pokusím se některé alespoň rozvést.
Je to především několikrát zmiňovaná "přítulná" čtivost. Na tomto DF se několikrát psalo o tom, že není vůbec jednoduché napsat vědeckou práci čtivě. Někdo by to mohl dokonce považovat za protimluv, Čornej s bravurou sobě vlastní však opět potvrdil, že to možné je! Dokladem čtivosti této překrásné knihy je i to, že místy je psána s lehkým a někde latentním humorem. Petr se svým renomé a s vědomím o jaký text se jedná, jím však šetří, jak vzácným kořením, přesto jsem se při přečtení jedné věty neubránil hlasitému smíchu, který se ozval do takřka hrobového ticha mého pokoje. To se mi snad ještě u žádné Petrovy odborné publikace nestalo.
Recenzovaná biografie je psána velice vyváženě a nezaujatě, což musí potvrdit každý, kdo si knihu pozorně přečte. Je to dáno především autorovým profesionálním nadhledem a jeho erudicí podepřenou mnohaletými zkušenostmi a poctivou i mravenčí badatelskou prací, kterou bych se nebál nazvat úmornou dřinou. Kde je pramenů poskrovnu, tam se je Čornej snaží aspoň do mrtě vytěžit, či aplikovat nový pohled na ně samotné nebo při komparaci s jinými. Všichni víme, nebo aspoň tušíme, jaký je vztah prof. Čorneje k husitství. Přesto dokáže být i k Janu Žižkovi "Pekařovsky" kritický, zároveň však objektivní a nezatížený pražádnými předsudky.
Autor recenze je přesvědčen, že neúplný seznam pozitiv, uvedených v tomto odstavci, je tou druhou nejdůležitější předností této vědecké práce. Kdokoli ji však může klidně předřadit i před onu čtivost a domnívám se, že se vůbec nic nestane.
Kniha má promyšlenou a pečlivě vystavěnou koncepci (k tomu viz
sem), která se autorovi dle mého skromného názoru ani jednou nerozkývala, natož aby hrozila zborcením. To je velice důležité zjištění, protože u takto obsáhlých vědeckých prací se to může stát velkým problémem. Přestože František Šmahel přesně to samé ocenil u Pekaře v předmluvě k poslednímu fotoreprintu z r. 1992 jeho Žižky, troufám si tvrdit, že obě koncepce jsou nesrovnatelné v tom smyslu, že ta Čornejova je pro současného čtenáře přece jenom srozumitelnější a přístupnější.
Všiml jsem si jedné zdánlivé maličkosti, která ve vědeckých historiografických pracích je zcela výjimečná. Prof. Čornej se totiž neštítí vysvětlit některé odborné, či méně známé výrazy, ba dokonce překládá do češtiny latinské výrazy a citace celých latinských vět. To nepochybně ocení zejména laický čtenář.
Dostávám se k
nedostatkům recenzované odborné publikace. Doufám, že jsem nehledal špatně, ale žádné jsem nenašel. Pokud se někdo domnívá, že
nějaké chyby, přehlédnutí či překlepy našel, může je směle uvést v tomto vláknu jako svoji dílčí "recenzi" podobně, jako je tomu u recenzí jiných knih na tomto DF. Jistě něco chybí, když autor o celou jednu desetinu svůj text zkrátil (k tomu viz také
sem).
Na úplný závěr recenze je třeba zodpovědět poslední obligátní otázku, na niž jste v mých recenzích už také zvyklí. Komu je tato kniha určena? Všem těm, kteří se chtějí seznámit – možná poprvé v životě – s opravdu odborně věrohodným vhledem nejen do Žižkova bouřlivého života (s akcentem na posledních pět let jeho života, jenž cele obětoval věci revoluce), nýbrž i s dějinami husitství první čtvrtiny 15. věku, a myslí to naprosto vážně. Protože Čornejův Žižka je napsán opravdu čtivě, může být alternativou i pro věrné Vondruškovy čtenáře, kteří by chtěli poznat husitství z poněkud jiného úhlu pohledu. To se však týká pouze vážných zájemců o tuto kontroverzně vnímanou epochu našich národních dějin. Pro ty, kteří jsou i dnes stále ještě přesvědčeni, že na Žižkových rukou ulpěla krev nevinných lidí, může být recenzovaná kniha velkým překvapením.
A tak mi už nezbývá nic jiného, než to panu profesorovi pěkně spočítat, resp. oznámkovat. Vzhledem k výše uvedenému je hodnocení autora recenze nasnadě! Tou mojí klasifikací je známka výborně. Moje maličkost si může dovolit k této známce ještě připojit hvězdičku.
A konečně za třetí – chci vás poněkud "sobecky" naladit na pokračování tohoto seriálu, který bude postupně narůstat, takže mám bláhovou naději, že se na něj třeba budete i těšit. 
Autor recenze je bytostně přesvědčen, že ze současníků tím největším! Jistě bychom Petrovi i sobě přáli, aby tyto své úžasné vědomosti přenesl na papír a zpracoval tak nový, moderní dějepis Prahy (nejen?) 15. věku. Někomu by se mohlo moje hodnocení zdát nadnesené, ale když čtete o tom, kde se jaký dům v metropoli oné doby nacházel, co tam stojí dnes, pod jakým čp. ho najdete, kdo tam tehdy bydlel etc., tak náhle poznáte, že podle Čornejova "bedekru husitské Prahy" byste se po ní pohybovali s jistotou a při aplikaci ani ne moc bujné fantazie byste se viděli jak ten Matěj Brouček ve svém opileckém snu z XV. století. Ale zpátky od Svatopluka Čecha k Petru Čornejovi ...
a nyní se vraťme zpět k našemu tématu.
