... dokončeníV této části recenze se budu podrobněji zaobírat pouze posledními dvěma kapitolami, protože všechny zbývající se bohužel velice věnují i Žofiinu manželovi, králi Václavovi IV. A to tak hodně, že místy ztrácíte přehled, o kom vlastně tato publikace je, zda o Žofii Bavorské či o Václavu Lucemburském.
V kapitole VI. nazvané "
Královna mezi křížem a kalichem" recenzent očekával, že se bude autorka mj. zabývat podrobněji vztahem mistra Jana Husa a české královny. Že třeba uvede, jak to bylo s Husovými zpověďmi královny, zda vůbec byl či nebyl Žofiiným zpovědníkem. Stálo by také za to, aby už konečně některý český renomovaný historik otevřeně a jednoznačně uvedl na pravou míru zkazky o tom, že mezi Husem a jeho královnou byl nějaký, byť třeba jen platonický milostný vztah. Bohužel těmto tématům je v knize věnován na vkus recenzenta velice malý prostor, pokud vůbec nějaký. Musím přiznat, že v tomto ohledu byla publikace pro mě velikým zklamáním.
Poslední kapitola "
Smutný vdovský úděl české královny Žofie", jak již její název napovídá, je velice tristním čtením, které barvitě podává svědectví nejen o neradostném vdovském údělu královny-vdovy, ale i o povaze jejího švagra, římského, českého a uherského krále Zikmunda Lucemburského. Místo dlouhého povídání o tom, uvedu zde na tomto místě "pouze" odkaz na
tento příspěvek obsahující mj. citaci z Žofiina dopisu svému bratrovi, v němž si ztěžuje na Zikmundovo zacházení. Z uvedeného příspěvku si může potenciální čtenář dopředu udělat obrázek o tom, v jaké situaci se nešťastná královna ocitla po smrti svého chotě. Podrobněji se o tom dozvíte z recenzované publikace právě v této závěrečné kapitole.
Ostatky královny Žofie nakonec skončily v dómu sv. Martina v Prešpurku (dnešní Bratislava), takže ani v tomto ohledu nebyla naplněna její poslední vůle, protože chtěla být pohřbena po boku svých předků v Mnichově. Válečný stav v Čechách zřejmě nedovolil, aby její ostatky byly pietně uloženy "aspoň" ve svatovítské katedrále v Praze, ve městě, kde tak ráda chodila na Husova kázání do Betléma.
Autorovi recenze zbývá už jediné – klasifikace recenzované publikace. Přiděluje tedy známku dvě mínus až tři. Potenciálním zájemcům o tuto knížku by však chtěl sdělit, že toto hodnocení, jak z výše uvedeného vyplývá, může být subjektivní.