Název: Svatý rváč – Román o Jeronýmu Pražském
autor: PhDr. Milena Štráfeldová
Vydalo: nakladatelství Garamond, Brno 2017
Obal:


Anotace:
Historický román o osudech Jeronýma Pražského, předního českého učence přelomu 14. a 15. století a blízkého přítele Jana Husa, vychází z důkladného studia historiografických prací. Na základě dochovaných materiálů zde autorka vytvořila možnou podobu životních osudů tohoto nestálého bouřliváka a církevního reformátora.
Rodák z Nového Města pražského patřil k největším vzdělancům své doby. Studoval na čtyřech evropských univerzitách, vydával se na dlouhé cesty do Oxfordu, Jeruzaléma nebo Litvy, pro své názory byl však nakonec upálen stejně jako Hus na kostnické hranici. Kniha je výjimečná nejen zásadním příběhem z české a evropské historie, ale i tím, že se autorka snaží najít rovnováhu mezi dochovanými fakty a vlastní autorskou fikcí.

o autorce:
Spisovatelka Milena Štráfeldová se narodila v roce 1956 v Praze, vystudovala obor teorie a dějiny kultury na FF UK. Vystřídala řadu zaměstnání v muzeích, knihovnách, na ministerstvu kultury a mnoho let pracovala jako redaktorka v České televizi či různých rozhlasových stanicích. Od roku 2001 působí v zahraničním vysílání Českého rozhlasu, kde se věnuje především českým krajanům a exilu.

Opět se v našem tématu s recenzemi setkáváme s beletrií, což není sprosté slovo, jak by se snad mohl domnívat některý čtenář našeho DF, jenž je zvyklý spíše na recenze odborné literatury. Avšak budiž čest výjimkám!
Co je tedy třeba ještě poznamenat k recenzovanému historickému románu. Jsou v něm naprosto zřejmé dvě dějové linky, tj. historická, pojednávající o Jeronýmu Pražském, významné to postavě našich dějin, a linka autorčiny fixe, vytištěná kurzívou. V té posledně jmenované, která je umně zakomponována do děje historického románu, se objevují tři postavy, totiž spisovatelka, Lukáš, jakýsi odborný poradce spisovatelky a "baryton", tajemná bezejmenná postava, o jejíž identitě se čtenář dozví až v samém závěru knihy. Autor recenze nemůže z pochopitelných důvodů prozradit, o koho se jedná, neboť by potenciálního čtenáře připravil o zajímavou pointu. Kromě těchto dvou dějových linek se v románu ojevují i některé "vedlejší", z nichž jedna se zabývá negativní historickou postavou Michala de Causis, který měl velký vliv na odsouzení Jana Husa i Jeronýma Pražského. Jeho patologickou nenávist vůči českým kacířům autorka dle názoru recenzenta vystihla velice přesvědčivě a věrohodně, což je patrné i z jednání a dialogů tohoto žalobce, resp. této postavy v románu Svatý rváč. Byl jsem velice zvědav, zda se tato záporná postava objeví v relativně samostatném dílčím příběhu románu a bylo tomu skutečně tak, a i proto jsem byl příjemně překvapen.

Aby román nebyl jen jakýmsi podrobným curriculum vitae Jeronýma Pražského, bylo nutné se uchýlit k fabulaci, což může býti nezbytnou součástí i historického románu. Ale taky nemusí! A tady autoři zejména historických románů vstupují na velice tenký led. Grafoman Vlastimil Vondruška by o tom mohl dlouze vyprávět!
Fabulace se stává nedílnou součástí autorovy umělecké licence a k ní je poradce Lukáš velice kritický. U tohoto literárního instrumentu Mileny Štráfeldové se krátce pozastavme. Autor recenze je bytostně přesvědčen, že fabulace v románu brilantním způsobem doplňuje dodnes ověřené a doložené epizody ze života Jeronýma Pražského, kterému i náš web vloni věnoval třídílný seriál. Autorka velice citlivě a se znalostí věci fabuluje nejen v mezerách Jeronýmova životopisu zamlžených absencí pramenného materiálu, nýbrž lehce i v historicky doložených epizodách. Románu tato fabulace evidentně neublížila, ba právě naopak prospěla, skvěle ho obohatila a fundovaně tak doplnila Jeronýmův příběh. Já bych si v této souvislosti dovolil poukázat např. na dojemně a půvabně vykreslené pasáže týkající se Jeronýmových životních lásek, které patří k tomu nejlepšímu, co v knize čtenář nalezne. Když tvrdím k tomu nejlepšímu, mám tím na mysli, že takových plasticky vyfabulovaných příběhů je tam daleko více.

Jak je to s historickou věrohodností románu? Je zřejmé, že autorka ledasco nastudovala (nejlépe to ví ona sama), než se pustila do tohoto díla. Je to patrné zejména ze spousty rozmanitých detailů, jež laik a méně poučený čtenář vůbec nepostřehne, ale které jednoznačně potvrzují vynaložené úsilí v této oblasti. Poučený čtenář to nepochybně s povděkem ocení podobně, jako to vyhodnotil i autor této recenze. Jsem přesvědčen, že i jeden z našich mistrů fabulace, Mistr A. Jirásek, navržený na Nobelovu cenu za literaturu, by byl s tímto románem M. Štráfeldové nadmíru spokojen.

Co říci závěrem? Kdo čte moje recenze, tak ví, že málokdy, pokud vůbec, se stane, aby mnou recenzované dílo bylo bez připomínek. Tady se mi to kupodivu přihodilo. Komu tedy knihu doporučit? Každý, kdo se chce něco o naší historii dozvědět, a nechce se tohoto poznání dobrat studiem odborné literatury, měl by sáhnout po kvalitní beletrii, což je přesně tento případ. Knihu hodnotím známkou jedna (s hvězdičkou).