Název: Velké dějiny zemí Koruny české VI.
Autor: prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc, prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc
Vydalo: Nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka, Praha, Litomyšl 2007
Obal:Tento díl Velkých dějin navazuje – jak tomu v převážně většině případů bývá – na
díl V. a zahrnuje léta 1437 až 1526, tj. především dobu vlády Jiřího z Poděbrad, Jagellonců až do nástupu Habsburků na český trůn. Historička umění Milena Bartlová se podílela na kapitole "Výtvarné umění" (hlava 4.) a dále zpracovala kapitolu „Výtvarné umění na sklonku středověku“ z hlavy 7.
To, co autor této recenze psal v úvodu recenze o dílu V., platí i o tomto dílu a podobně zodpovědně se tohoto zadání chopila i Milena Bartlová, jež uvádí na pravou míru mnohdy nepřesné názory na výtvarné umění husitské doby.
Tento díl Velkých dějin je rozdělen do osmi kapitol a závěru.
Hlava 1. (Souřadnice a souvislosti) – základní geopolitické souvislosti v Evropě r. 1434 – 1437
Hlava 2. (Hledání stability (1437 – 1457)) – vláda Albrechta Habsburského, Ladislava Pohrobka, landfrýdy, osobnost Hynce Ptáčka z Pirkštejna dláždícího cestu pro nástup Jiřího z Poděbrad, kapitulace Tábora, další země Koruny
Hlava 3. (Husitský král (1458 – 1471)) – vláda Jiřího z Poděbrad, jeho zápasy s vnitřní i zahraniční opozicí, světskou i církevní, jeho pokus o vytvoření předobrazu OSN
Hlava 4. (kultura doby husitské) – shrnutí tohoto tématu i za předešlý, V. díl Velkých dějin, písemnictví, písně, zpěv, hudba, výtvarné umění
Hlava 5. (Dva králové (1471 – 1490)) – zápas Polska a Uher o Čechy, Jagellonský nástup, druhá pražská defenestrace, náboženský mír z r. 1485
Hlava 6. (Stavovské soustátí (1490 – 1517)) – Vladislav Jagellonský uherským králem, Čechy, Morava, Slezsko, obojí Lužice, sňatková politika dvou významných panovnických rodů ve střední Evropě
Hlava 7. (Kultura na rozhraní epoch) – knihtisk, humanizmus, renesance, výtvarné umění na konci středověku
Hlava 8. (V červáncích novověku) – epilog Jagellonců, zmínka o německé reformaci, nástup Habsburků
Tečka za epochou husitství.
Komu toto knihu především doporučit? Např. všem těm, kteří se naprosto mylně domnívají, že husitství zemřelo na lipanské pláni a že tam pod Lipskou horou byly odváty do nedohledných dálek radikální složky husitství. To posledně jmenované platí snad jen u sirotků, i když i zde, myslím, nebylo ještě vyřčeno poslední slovo historikovo. Táboři se svojí svébytnou církví i vírou přetrvali až do r. 1452. A kam se poděli profesionální husitští válečníci? I na to se snaží dát Petr Čornej odpověď v historických dobových souvislostech. Pochopitelně nejenom těmto čtenářům je určena tato publikace, ale především těm, kteří se chtějí dovědět o kontinuitě husitství po vyhlášení Jihlavských kompaktát a po smrti císaře Zikmunda Lucemburského.
Dalším milníkem, který zásadně nabourává ahistorické představy, u nichž je přání otcem myšlenky, že husitství skončilo u Lipan, je rok 1485. Rok, kdy byl v Kutné Hoře uzavřen
náboženský smír, znovu byla potvrzena kompaktáta a náboženské svobody, které šly ještě dále než augsburský mír z r. 1555, jenž ustanovil zásadu "
Cuius regio, eius religio". Husitské náboženské svobody z r. 1485 totiž ničím neomezovaly praktikování konfese poddaných podle vyznání jejich vrchnosti.
Pokud někoho husitství nezajímá, ale chce se dovědět o posledních badatelských závěrech moderní české medievalistiky a historiografie raného novověku, týkajících se vlády Habsburků v 1. pol. 15. st., nástupu Jagellonců, definitivního nástupu Habsburků na český trůn a o pozadí těchto dějinných milníků, měl by nepochybně po této knize také sáhnout.
Všechny tyto akcenty Čornej upřednostňuje a na vyslovené i nevyslovené, zvídavé i jízlivé dotazy dává dle názoru autora této recenze uspokojivé, nezaujaté a netendenční odpovědi.
Na závěr bych si tuto odbornou publikaci dovolil ještě doporučit všem těm "kunsthistorikům", kteří se docela vážně snaží českou veřejnost přesvědčit o tom, že husitství nás izolovalo na dlouhé jedno století od celé, nejen kulturní Evropy. Bartlová s Čornejem se jim pokusí vysvětlit, jak to bylo s úpadkem umění v oblastech zmítaných podle oněch znalců pouze barbarským obrazoborectvím.
Na základě výše uvedené recenze její autor oceňuje uvedenou knihu známkou jedna.