Název: Jeroným Pražský - Evropan, vzdělanec, buřič
autoři: Jiří Tengler, Mikuláš Vymětal a Jan Čapek
vydala: Českobratrská církev evangelická, Praha 2016
Obal:
anotace:Kniha Jeroným Pražský – Evropan, vzdělanec, buřič nabízí na 150 stranách příspěvky několika autorů. Jan Čapek a Jiří Tengler se zaměřili na život této osobnosti, Mikuláš Vymětal popisuje, jak byl Jeroným Pražský vnímán v následujících šesti staletích po své smrti. Součástí je také krátký text zesnulého historika Amedeo Molnára nebo soudobé svědectví o Jeronýmově upálení, jak bylo popsáno očitým svědkem humanistou Poggio Bracciolinim. V závěru nalezne čtenář přímo Jeronýmovy texty Řeč k chvále svobodných umění a část výkladu ke Štítu víry. Kniha obsahuje také bohatý obrazový doprovod – fotografie míst v Praze spojených s Jeronýmem, ilustrace z Richentalovy nebo Schedelovy kroniky či Jenského kodexu.
Předmluvu, v níž se mj. píše i
toto, napsal synodní senior ČCE Daniel Ženatý.
Jan Čapek je autorem dílu "
Jeroným Pražský mezi univerzitami Evropy a žalářem v Kostnici". Jak již název napovídá, pojednává se zde stručně o Jeronýmových studentských letech a jeho tragickém konci. Tato část tvoří jakýsi prolog knihy.
Druhý díl, jehož autorem je Jiří Tengler, se jmenuje "
Jeroným z Prahy" a je to vlastně podrobný životopis kostnického mučedníka. Jednotlivé kapitoly (
Pražan, Student, Filozof, Viklefista, Mistr, Světoběžník, Politik, Kacíř, Mučedník) se zabývají tím, čím vším Jeroným byl. Jak z uvedeného výčtu vyplývá, autor této části knihy na nic nezapomněl. Snad ještě "diplomat".
Mikuláš Vymětal napsal neméně obsáhlou část věnovanou
druhému životu Jeronýma pražského. Tento díl velice podrobně a systematicky mapuje šestisetleté období následující po Jeronýmově smrti. Zabývá se mj. Jeronýmem - mučedníkem v pravoslavné i protestantské tradici, vývojem Jeronýmových názorů a v neposlední řadě i jeho odrazem v umění a hudbě.
Součásti recenzované knihy je i vložený text Amedeo Molnára "
Humanismus Jeronýma Pražského", který se zabývá humanistickými snahami tohoto vzdělance a filozofa, které postřehl i Florenťan Poggio Bracciolini, jenž o Jeronýmovi zanechal významné svědectví (viz následující kapitola knihy).
Poggio Bracciolini: Nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by se více přiblížil výmluvnosti slavných řečníků starověku. Tato část knihy obsahuje doslovné znění
listu humanisty Poggia Braccioliniho, účastníka koncilu v Kostnici, Leonardovi Aretinskému jako svědectví o Jeronýmovi Pražském a jeho vystupování během procesu v Kostnici. Přeložila A. Matějů-Janáčková.
Petr z Mladoňovic: Jeronýmovo martýrium – úryvek z 6. kapitoly a zkrácená 7. kapitola z
Vypravování o mistru Jeronýmovi Pražském, upáleném v Kostnici pro jméno Kristovo v překladu Evy Kamínkové.
Jeroným Pražský: Řeč o chvále svobodných umění (přeložil Amedeo Molnár) – do přehledných kapitol členěný Jeronýmův proslov, který přednesl na kvodlibetu Matěje z Knína v lednu 1409. Čtenář se zde může přesvědčit, o jak brilantní text, týkající se pestré škály témat, se jedná. Vřele doporučuji ctěné pozornosti laskavého čtenáře.
Jeroným Pražský: Štít víry Jeronýma Pražského – výklad štítu křesťanské víry (
scutum fidei christianae) v podání Jeronýma Pražského a v překladu Jana Sedláka. "Jeronýmův" štít víry, schématický obrázek vysvětlující podstatu Trojjediného Boha, mu hodně ublížil v Kostnici jako heretická záležitost, která deklasuje mystérium Trojjediného Boha na vysvětlení prostřednictvím vody ve třech podobenstvích. Přitom toto vysvětlení je velice srozumitelné i pro teologicky nevzdělaného člověka, avšak - a to byla jeho největší "slabina" - zbavoval církev výsady, co může sdělit a co zamlčet svým laickým ovečkám. Ano, tady si dovolil Jeroným opravdu hodně z pohledu tehdejší církve.
Nedílnou součástí recenzované knihy je použitá literatura a seznam zdrojů vč. těch internetových pro v knize uvedené fotografie a ilustrace.
Co říci závěrem o této publikaci a komu ji doporučit? Jedná se o velice potřebnou knížku, zejména kvůli posledním čtyřem kapitolám, které byly naštěstí do této edice vloženy. Jinak by to byl text obsahující pouze Jeronýmův životopis a jeho druhý život. A to by bylo věru poněkud málo. Přece jenom bych však ještě vyzdvihl kapitolu zabývající se druhým životem Jeronýma Pražského. I tato část knihy vnímavého čtenáře může přesvědčit o tom, že i druhý život (který neustále trvá) takové osobnosti je neméně důležitý než ten první. Knihu bych si dovolil bez zaváhání doporučit všem, kteří se o Jeronýmovi Pražském a jeho díle chtějí dozvědět něco více nebo i těm, kteří tohoto středověkého intelektuála znovu/teprve objevili při letošní připomínce 600. výročí úmrtí.
Knihu hodnotím známkou jedna.
