Název: Život a dílo Jeronýma Pražského (Zpráva o výzkumu)
Autor: prof. PhDr. František Šmahel, DrSc
Vydalo: nakladatelství Argo, Praha 2010
Obal:
Je to již druhé Šmahelovo odborné pojednání o tomto příteli mistra Jana Husa. První publikace vyšla v r. 1966 pod názvem
Jeroným Pražský. Život revolučního intelektuála. Po více jak 40 letech se náš přední husitolog k tématu vrátil znovu, aby se na tuto velice významnou a zároveň tragickou postavu našich dějin podíval poněkud jiným pohledem, doplněným dalšími badatelskými poznatky.
Šmahelova "zpráva o výzkumu" sestává ze tří častí. První, nazvaná "Curriculum vitae" se snaží postihnout životopis bouřliváka Jeronýma od jeho mládí až po smrt na kostnické hranici. Základem druhé části publikace je zápas o pojetí univerzálií na pražské univerzitě a role Jeronýma Pražského v něm. Součástí recenzované knihy je i odborně komentovaný soupis díla Jeronýma Pražského v části třetí.
Publikace je doplněna soupisem literatury, pramenů a rukopisů, seznamem zkratek vč. citovaných kvestií, obrazových příloh a jmenným rejstříkem.
V první části se můžeme seznámit se zajímavými detaily z Jeronýmova života, z nichž některé nebyly dosud publikovány. Také je zde uveden v chronologické posloupnosti "seznam" bílých nebo nejasných míst v životopise tohoto intelektuála a Husova přítele. Dozvídáme se rovněž o podrobnostech Jeronýmova procesu v Kostnici, z nichž je všeobecně známé Jeronýmovo lidsky pochopitelné selhání, kdy nejprve odvolal a zapřel Viklefa ba dokonce i svého přítele Husa. K tomu Šmahel s jistou nemalou dávkou empatie k utrpení poznamenává: "
Kdo měl, má nebo vůbec bude mít právo Jeronýmovo selhání odsuzovat? Považme jen, že jeho odvolání předcházelo potupné ukování v těžkém žaláři spojené s hladověním i strastiplným živořením ve vlastních výkalech. Když mu pak svitla naděje na vysvobození z těchto muk, mylně se domníval, že své protivníky znovu oklame. Etické zábrany při tom mít nemusel, právě tak jako vězni při soudních výsleších v koncentračních táborech nacistické a stalinské éry. Ano, i tyto otřesné dějinné skutečnosti musí mít historik na paměti. A proto se v této kauze svědomí vzdávám role soudce a pokorně se omezím na pouhé vylíčení Jeronýmovy osobní tragedie."
Autor recenze si k uvedené citaci ještě dovolí poznamenat, že např. při podpisech vědomé spolupráce s StB lidé zrazovali svoje svědomí kvůli daleko nižším pohnutkám, které představoval třeba zákaz vysokoškolského studia dětí otce, citovým nebo sociálním vydíráním přemluveného ke spolupráci. Ani takového člověka bychom se neměli odvážit soudit, natožpak Jeronýmovo selhání v Kostnici.
Podkapitola nazvaná "Sondy a exkurzy" obsahuje pojednání o aktech kostnického procesu s Jeronýmem Pražským, okolnosti Jeronýmovy cesty do Jeruzaléma se zajímavými detaily, jak taková cesta probíhala, a neméně zajímavé poznatky k polemice Dětřicha Niema, "
přímého účastníka Jeronýmovy závěrečné obhajoby", o původu Slovanů a Germánů.
Druhá část je
prolegomenou (úvod do základní problematiky určitého vědního oboru) k pražskému sporu o univerzálie. Protože tato část obsahuje teoretická pojednání, v nichž se autor nezdržuje uváděním praktických příkladů, vyžaduje dle mého názoru dobře poučeného čtenáře, který má základní povědomost o univerzáliích a jejich filosofické interpretaci v Jeronýmově době. Je třeba zároveň uvést, že tato část je bezesporu důležitou součástí knihy, neboť se zabývá i dílem Jeronýma Pražského, jehož značná část, která se dochovala, se zabývá právě univerzáliemi a
ydeami. Tady může i poučený čtenář postrádat praktické příklady této subtilní problematiky filozofické povahy a aspoň sem tam nějaký překlad latinských názvů textů a latinských hesel nebo stručnou parafrázi dlouhých latinských citací. Sám Šmahel u některých uvádí, že úmyslně používá pouze latinskou citaci, aby překladem nezkreslil jemné významové nuance latinské předlohy. Tím však toto vědecké pojednání ztrácí jakýkoli popularizátorský punc, což asi nebylo tentokráte autorovým záměrem. Bohužel.
Součástí druhé části je i výklad pojetí univerzálií M. Jana Husa a Štěpána Pálče v daných souvislostech. Závěrečná kapitola obsahuje mj. soupis titulů (počet 47) údajné Jeronýmovy knihovny a přehled citací autorit a děl, v nichž Šmahel uvádí 53 položek, ze kterých Jeroným čerpal a citoval. Mezi nimi jsou např. Aristoteles, Augustinus, Averroes, Avicena Latinus, Dionsios Aeropagita, Ockham, Horatius,
Hus,
Viklef, P. O. Naso, Petrus Lombardus, Seneca,
Stanislav ze Znojma, Tomáš Akvinský a mnoho dalších.
Třetí část obsahuje komentovaný soupis Jeronýmova díla, které F. Šmahel vydal v kritické edici společně s Gabrielem Silagim, německým historikem specializujícím se na latinskou literaturu středověku.
Tento komentovaný přehled sestává z kvestií a polemik, listů, "pochybných" spisů, nedochovaných spisů i samostatných spisů, mezi něž např. patří brilantní, útočný a nacionalisticky podbarvený text nazvaný
Chvála Svobodných umění, a dále pak odpřísáhnutí (z 11. 9. 1414) a odvolání (z 23. 9. 1414) Jeronýma Pražského.
Ve svých komentářích F. Šmahel krok za krokem seznamuje čtenáře se svým přesvědčením o autorství některých těchto spisů.
A již se dostávám ke stručnému závěru. Jsem na velkých rozpacích, komu vlastně tuto ryze odbornou publikaci doporučit. Potenciálnímu čtenáři, nebo dokonce zájemci o zakoupení této knihy nezbude, než se spolehnout na intuici, při níž mu třeba může být tato stručná recenze aspoň trochu nápomocna.
