Název: Diviš, vítěz od Lipan tragédie husitství?
autor: MUDr. Veronika Zajíčková
Vydalo: nakladatelství Petrklíč, s.r.o., Praha 2015
Obal:


Anotace:
Bitva u Lipan je obvykle spojovaná se jménem poražených radikálních skupin tragického hrdiny Prokopa Holého. Jeho vítězný soupeř Diviš Bořek z Miletínka zůstává spíše ve stínu. A přece Divišovy životní osudy stojí víc než za zmínku. Vítěz od Lipan je přitom uznávaným hejtmanem a váženým představitelem umírněných husitů. Narozený jako bezvýznamný chudý zeman získávající ve službách kalicha vliv a statky zažil vzestup, zradu i pád, aby se nakonec vrátil na tehdejší politickou scénu. Diviš Bořek z Miletínka se snaží s větším či menším úspěchem zachovat si uprostřed náboženského fanatismu a politických bouří zdravý rozum. Mládí strávil v bojích pod korouhví radikálů a ve službách Prahy. Bolestně nese zradu přítele Žižky a odchod do ústraní. Všeobecná úcta mu však vynesla velkolepý návrat. Jako velitel spojených kališnicko-katolických vojsk zvítězil u Lipan nad neporazitelným vojskem polních obcí uzavřeným ve vozové hradbě. Přesto vznášel oficiální stížnost proti popravě radikálního vůdce Jana Roháče z Dubé a stal se uznávaným strážcem podobojí.
Čtenář se dozví z historických pramenů i z dobového vyprávění o jeho bitvách a politických jednáních. Prožijeme s ním jeho osobní problémy jako zemana z počátku 15. století, vztahy s jeho přáteli, ráznou matkou, něžnou manželkou a rozpustilými mladšími bratry. Jde o zajímavé vyprávění o nelehké době plné zvratů, štěstí i utrpení. Je to jedinečná kniha, která dosud na našem knižním trhu scházela.

autorka o sobě ve stručném CV:
Narodila jsem se 17. 8. 1978. Po dětství ve Znojmě (kde mám dosud svůj druhý domov) a proplutí naším systémem škol (na které ráda vzpomínám), jsem zakotvila v Praze jako lékařka plicní specializace.
Žiji s manželem, synem a blízko rodičů. Díky těm všem jsem se dosud nezbláznila (roztomilé vyjádření lásky ke svým bližním – pozn. JM). Mám ráda historii, historky, pohádky, pověsti a klepy, vyprávěné i čtené. A stejně je formou ústní i písemnou posílám dál. Snažím se věřit, že všechno zlé je pro něco dobré (i když často je zatraceně těžké zjistit pro co).

názvy kapitol:
1. Doma na Miletínku (do r. 1411)
2. Manem vyšehradské posádky (1411-1413)
3. Pánem na Miletínku (1413-1420)
4. Křížová výprava (do 28. 7. 1420)
5. První rozpory (7-11/1420)
6. Hejtmanem Orebských (konec r. 1420 – léto 1421)
7. Zmatky (do 5/1422)
8. Zklamaná naděje (do jara 1423)
9. Archa proti arše (4/1423 – podzim 1425)
10. Co dál? (do 4/1427)
11. Odchod ze scény (do 16. 12. 1427)
12. Odepsaným hejtmanem na odpočinku (12/1427 -1/1433)
13. Návrat (do 1/1434)
14. Lipany (od 1/1434 – 7/1434)
15. Kompaktáta (do 7/1436)
16. Ještě není konec (do 11/1437)
Doslov
Fakta
Fikce
Dědictví
Poznámky
Prameny
Slovníček
Kapitola "Fakta" popisuje Divišův životopis na základě doložených pramenů. Kapitola "Fikce" obsahuje upřímné autorčino vyznání o tom, co si v tomto románu vyfabulovala. Je to především Divišovo přátelství s Rokycanou už od raného mládí a pak také Divišovy lásky Markéta, Magdalena a Alžběta (viz níže).
Kapitola "Dědictví" shrnuje osudy dynastie rodu Mrzáků, z něhož Diviš pocházel, až do jeho vymření po meči. V kapitole "Poznámky" autorka zdůrazňuje, že "napsala román a nikoli učebnici", což je důležité vědět. Ale právě proto, že se kromě dodaných fabulací snaží Zajíčková držet historických skutečností, může být pro mnohé čtenáře i onou učebnicí, která víceméně podrobně mapuje dějiny husitství zhruba od r. 1420 do r. 1434. Dalším důležitým historickým výdobytkem husitství jsou dle autorky (správně) kompaktáta. Zapomněla však na to, že bez Domažlic a posléze Chebského soudce by nebylo ani kompaktát. Bitvu u Lipan hodnotí spíše pozitivně a podtrhuje "fakt, že husitství zahájilo soužití příslušníků dvou křesťanských vyznání v rámci jednoho státu … To se v evropských dějinách stalo poprvé (a určitou zásluhu na tom měl i zeman Diviš Bořek z Miletínka)."
Zásadními prameny jsou pro autorku mj. Čapský Martin – Osudové zvraty lipanského vítěze, In: sborník J. Žižka z Trocnova a husitské vojenství v evropských dějinách a Šebek František – Dějiny Pardubic, 1. díl, vydal MNV Pardubice 1990.

Po dlouhé sérii recenzí odborných publikací následuje recenze týkající se beletrie, konkrétně historického románu, který napsala lékařka, jež má ráda historii.
Román je psán velice čtivě v ich formě, tzn. v první osobě jednotného čísla. Vypravěčem je samotný Diviš Bořek z Miletínka, nejvýznamnější to příslušník rodu Mrzáků z východních Čech. A tady bych se s dovolením hned pozastavil u první mé připomínky. Diviš často myslí i mluví, jako by žil v roce vydání románu. To myšlení by mi ani tak nevadilo, jako spíš některé výrazivo v přímé řeči. Autorka patrně chtěla Miletínka přiblížit současnému čtenáři, ale to např. Jirásek postavy svých historických románů jistě taky, přesto používal více archaizmů, aniž by to dle mého názoru bylo na škodu věci. Autor této recenze je však dalek toho, aby srovnával Jiráska s autorkou Divišovy románové biografie.
Jak je naznačeno v předchozím, autorka byla nucena si vyfabulovat Divišovy osudové ženy. Toužil po Markétě, hluboce ji miloval, ale ona dala přednost ke své škodě klášternímu rozjímání (blíže k tomu v recenzovaném románu). Alžběta mu byla nastrčena jako 13letá dívenka, tu si vzal za ženu a ta mu později porodila syna Soběslava. A tady se musím zastavit podruhé. Veronika Zajíčková překrásně popisuje rozvíjející se lásku mezi manželi, vztah, v němž se řízením osudu stalo dítě manželkou vojáckého a obhroublého zemana Diviše Bořka z Miletínka. Líčí přerod vpravdě otcovské lásky v lásku manželskou; k Divišovi cti je třeba poznamenat, že začal manželsky žít s Alžbětou teprve až dorostla. Milostný vztah mezi Divišem a "Bětkou" se táhne jako červená nit celým románem.

Až na některé detaily se Zajíčková snaží držet historických fakt. A to je dobře! Na můj vkus však nenávist Divišova, potažmo autorčina(?), ke kněžím Ambrožovi a Janu Želivskému je neadekvátní. I takto vylíčit oba kněze je však svaté a nezpochybnitelné právo autorky románu, byť se to historikům nemusí líbit. Žižka je zde líčen jako svěží šedesátník s mladickou mluvou a do záboru Hradce Králové je věrným "kámošem" Miletínka (Diviš dává v románu vinu za zradu Ambrožovi).
Věrohodně je zde popsáno dilema, které Diviš prožíval, když mu bylo svěřeno velení koaličního vojska, které porazilo radikály u Lipan. Autor recenze se domnívá, že popsanou tíhu rozhodování mohl Miletínek klidně prožívat. (A když si vzpomněl na Žižkovu zradu, nebylo, co řešit – pozn. JM.)
A konečně poslední připomínka. Mnohá vyjádření týkající se husitské religiozity, teologie a obecně věcí víry a náboženství jsou poněkud "ateistická", svým způsobem zjednodušující a v detailech někdy i zmatečná a zavádějící. A to je asi největší výtka autora recenze směrem k autorce, i když drtivé většině čtenářů bude tohle vadit nejméně, pokud vůbec.
Nemohu se více vyjadřovat k ději románu, protože i tak jsem toho prozradil docela dost.

Takže toto svěží dílko by autor recenze doporučil každému, kdo se chce něco dozvědět o bouřlivé první třetině 15. století a nechce se tohoto poznání dobrat četbou odborné literatury. Bez zaváhání tento "mužský" historický román doporučím k přečtení i čtenářstvu z řad něžného pohlaví (kterému nebudou vadit - na můj vkus časté - vulgarizmy).
Knihu hodnotím chvalitebně.