… dokončeníKapitoly 22 až 25 přesvědčivým způsobem boří polistopadový mýtus o tom, že husitská destrukce a barbarství izolovaly naše země na celé jedno století od okolní Evropy. Moderní dějepisectví, reprezentované mj. i recenzovanou publikací, na mnoha příkladech uměleckých děl jednoznačně doložilo, že v husitském věku výtvarné umění, písemnictví, hudba a další oblasti hmotné i nehmotné kultury vůbec neživořily, v mnoha příkladech dosáhly naopak nebývalého rozkvětu. Milena Bartlová si pomáhá matematickou formulací, když říká, že "
jednoduchou rovnici 'husité = obrazoborectví + ničení + kulturní barbarství' zformulovali již současníci husitů, totiž jejich nepřátelé …" (tehdejší i současní – pozn. JM), str. 456.
Na dvou příkladech si ještě ukážeme, co se v publikaci píše o hudbě a písemnictví:
"
Ruku v ruce s reformní ideologií husitského hnutí se česká hudební tradice odebrala hned na počátku tohoto období na jakousi pomyslnou vedlejší stezku, která se ovšem měla v následujícím období proměnit v jeden z hlavních proudů: díky husitskému … programu a závažné roli, kterou v Čechách tradičně měla jednohlasá strofická píseň, se zde ještě před vypuknutím německé reformace ustavila tradice duchovních (převážně jednohlasých) písní v českém jazyce, z nichž některé zůstaly v repertoáru reformních církví i v následujících stoletích." (str. 474)
"
Literatura, která se zformovala v českých zemích 15. století, totiž představovala poměrně svérázný celek, jenž neměl nejen na tomto území významnější precedens. Šlo o literaturu polykonfesijní, v jejímž hodnotovém žebříčku stál na předním místě ostrý názorový střet zejména ve věroučných otázkách, jejichž důležitost logicky vyplývala z intenzivního dobového hledání spolehlivé cesty k dosažení lidského spasení – tedy o literaturu, která předznamenala určíté postoje a preference, jež se v širším evropském měřítku prosadily teprve ve století následujícím." (str. 490)
V
kapitole 27. její autorka mj. ozřejmuje dva zásadní problémy spojené s církví podobojí. Tím prvním byl ten, že utrakvistická církev důsledně bazírovala na tom, že musí zůstat nedílnou součástí církve římské. Tím druhým problémem bylo svěcení kališnických kněží, které bylo prováděno s velkými obtížemi. Kdyby husité překročili svůj vlastní stín a od římské církve se odpoutali, byl by zároveň vyřešen i druhý problém – své kněze by si světili sami, podobně jako tomu bylo u Jednoty bratrské. Tato kapitola také pojednává o církevní správě kališnické církve počínaje dolní konzistoří, přes nižší církevní správu až po život prostých věřících.
Kapitola 28. se zabývá genezí Jednoty bratrské, její strukturou a vývojem až do 16. století.
Důležitými
kapitolami jsou i dvě závěrečné, tj.
30. a 31. První z nich pojednává o zásahu husitské revoluce do stavovství s etablováním městského stavu a nižší šlechty, spojeného s prudkým poklesem vlivu stavu duchovního v Čechách. Na Moravě tomu bylo poněkud jinak, jak dokládá tato kapitola.
V úplně poslední kapitole se dozvídáme o tom, jak byl husitský věk zasažen humanizmem. Autor recenze postrádá v této kapitole mj. podrobnější pojednání o Viktorinu Kornelovi ze Všehrd a Hynkovi z Poděbrad.
Závěrečné hodnocení:Autoři v závěru hnihy konstatují, že "
Husitství představuje jednu z nejkontroverznějších epoch naší historie. Je to logické, neboť sehrálo významnou roli při vytváření moderní české identity." (str. 670)
JM v předchozím píše:
Citace:
... Předložený svazek má ambici problematiku husitství pojednat v celé naznačené šíři ...
... Také se pokusím vyhodnotit, zda se autorům podařilo naplnit jejich záměr i ambice ...
Podařilo se to tedy autorům?
Jsem pevně přesvědčen, že až na výše uvedené drobné výjimky jednoznačně ano. Tímto konstatováním lze zároveň shrnout celkové hodnocení této publikace, které vychází velice pozitivně.
Na úplný závěr si opět položme obligátní otázku – pro koho je tato skvostná publikace určena. Měli by si ji velice pozorně prostudovat všichni ti, kteří se po listopadu '89 stali ze dne na den "odborníky" na husitství a kteří mají potřebu pasovat se do role jakýchsi apoštolů šířících o této epoše názory, jimiž chtějí napravit škody napáchané na husitství minulým režimem. Troufám si tvrdit, že mezi těmito samozvanými znalci husitství se - s velkou mírou pravděpodobnosti blížící se jistotě - čtenáři této knihy bohužel nenajdou. Lze ji proto doporučit každému, kdo se chce dozvědět o husitském věku podrobnější a především ucelené a vyvážené informace. Je však určena pro přece jenom poněkud poučenější čtenáře.
Knihu hodnotím známkou jedna.