Název: Jan Hus Život a smrt kazatele
autor: Mgr. Pavel Soukup, Ph.D.
Vydalo: NLN s.r.o., Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2015
Obal:
Anotace:Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa. Brzy ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech?
Kniha se zabývá genezí rozsudku a hledá jeho příčiny v osobitých rysech Husovy životní dráhy a veřejného působení. Líčí jeho úspěch a pád: jakými cestami se mu podařilo získat si proslulost a vytvořit okruh stoupenců a proč to přilákalo pozornost strážců dogmatu. Jan Hus je tu chápán jako příklad veřejně angažovaného učence, který se kvůli své popularitě dostane do vážných potíží. Zachytit život a smrt kazatele znamená zároveň dozvědět se něco o pozdně středověké společnosti, jejím chápání světa, jejím vnitřním napětí a předsudcích.
O autorovi:Pavel Soukup vystudoval v letech1994 - 1999 FF UK v Praze, obor historie a v letech 1999 - 2007 působil jako externí doktorand Ústavu českých dějin FF UK. Zabývá se středověkou náboženskou literaturou, svatou válkou a křížovými výpravami, pozdně středověkou herezí, zvláště husitstvím a teologickou polemikou.
Zahraniční studia, stáže, stipendia apod. - viz
sem.
Názvy kapitol:1 Na úvod: Obžalovaný v Kostnici
2 Jan Hus v rukách historiků
3 Mistr Jan Hus - stručný životopis
4 Hus jako kazatel
5 Pražský viklefismus a "učená hereze"
6 Jan Hus a reforma církve
7 Univerzitní kariéra mistra Husa
8 Generace Kutnohorského dekretu
9 Husitská mediální kampaň
10 Veřejné angažmá a politická podpora
11 Vůdce protestního hnutí
12 Proces
13 Neviditelná církev a podmíněná poslušnost
14 Tvorba v národním jazyce
15 Kostnický koncil: Odsouzení a poprava, 1414-1415
16 Epilog: Husitství a reformaceKnížka obsahuje adekvátní poznámkový aparát, bibliografii, seznam vyobrazení (jsou zde pouze černobílé obrázky) a jmenný rejstřík. Oproti německému vydání byla kniha rozšířena v kapitole 9 a obsahuje navíc kapitolu 2.
Netřeba se podrobně rozepisovat o obsahu jednotlivých kapitol, neboť jejich názvy jsou dostatečně výmluvné. Protože se na našem DF rozhořela vášnivá debata o
Husově procesu, autor recenze přidal několik citací z páně Soukupova dílka (kapitola 15), které se snažil pečlivě vybrat a jež by mohly naši diskusi snad i obohatit:
"
Rozhodnutí, jež bylo pro Husa osudovým, padlo už tehdy, když koncil 14. května 1415 definitivně odsoudil učení i osobu Jana Viklefa. Nyní nesměl nikdo obhajovat viklefské teze, aniž by automaticky propadl kacířství. (…)
Hus se tedy měl odříci odsouzeného Viklefova kacířství jako celku bez ohledu na to, jestli tu či onu tezi někdy zastával, či nikoliv." (str. 166)
"
Propojenost procesu proti heretikům s církevně politickými a mocenskými ohledy, a dokonce využití jeho výsledků pro okamžité politické účely nelze popřít." (str. 168)
"
… za větší problém pravděpodobně považovali (otcové koncilu – pozn. JM)
vynášení interních záležitostí duchovenstva na veřejnost. Viklefsko-husitská cesta k reformě nebyla přijatelná, protože spočívala na rozvratném pojetí církve (jinak řečeno: v návratu k chudobě prvotní církve – pozn. JM)
, které se jevilo neslučitelným s pastorálními ohledy vůdčích prelátů. Rozsudek byl odůvodněn z větší části právě chápáním církve jako společenství všech předurčených ke spáse, což bylo shledáno neslučitelným s katolickou vírou. Tato spíše spekulativní hereze ale do značné míry sloužila jako zástěrka pro to, co v otcích koncilu budilo skutečný strach, a tím byla společenská odezva rozvratného učení (které v Čechách nejenže nezabránili, nýbrž dokonce Husovou popravou zažehli – pozn. JM)". (str. 169)
"
Shrnuto do jediné věty: Jan Hus byl upálen, protože obhajoval Viklefovo učení, přestože bylo odsouzeno, vyvozoval z něj závěry nebezpečné církvi jako všeobjímající instituci a tyto své názory úspěšně šířil mezi laický lid." (str. 171, 172)
"
Poslední odvolací formule, kterou (…)
představitelé koncilu Husovi nabídli 5. července, odstraňovala problém falešně přičítaných artikulů docela: Hus se měl odpřisáhnout pouze článků, jež byly vyňaty z jeho knih, a o těch, které mu byly podle jeho názoru kladeny za vinu neprávem, prohlásit, že je nikdy nekázal a nebude je kázat, protože jsou bludné. I to však Hus odmítl. V odvolání mu zjevně nebránily články falešně přičtené, nýbrž ty, které byly z jeho děl vypsány správně. Hus nakonec nebyl odsouzen na základě falešných svědectví, nýbrž kvůli odchylkám od pravověrnosti, jak ji chápal koncil. Autoritu koncilu Hus neshledával tak přesvědčivou a závaznou jak boží přikázání a Písmo svaté." (str. 172)
"
Dokončením Husova procesu, který kdysi (v r. 1410 – pozn. JM)
započal u papežské kurie, dal koncil ostentativně najevo svůj nárok na výkon soudní moci coby nejvyšší církevní instance. (…)
Proces vedený podle všech pravidel pro stíhání kacířů dospěl ke konci." (str. 167)
Ve výběru citací bych mohl pokračovat, ale to bych sem pak mohl vložit rovnou celou kapitolu, která je patrně nejdůležitější z celé knihy.
Jinak tato knížka nepřináší nic zásadně nového, ale kdo se chce ve stručnosti dozvědět něco o Husovi, jeho díle a jeho procesu, je recenzovaná kniha vítanou příležitostí a takovému zájemci je možné ji vřele doporučit. Pokud někoho zajímají podrobnosti kolem mistra Jana Husa, musí sáhnout např. po
této publikaci ap. Zajímavým se autorovi recenze jeví i epilog (16. kapitola), v němž Pavel Soukup komparativní metodou nahlíží na Husa a Luthera i na husitství a evropskou reformaci.
Knihu hodnotím chvalitebně.
zvýraznění: autor recenze
