Název: První pražská defenestrace (Krvavá neděle uprostřed léta)
Autor: prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc
Vydalo: nakladatelství Havran, s. r. o., Praha 2010, edice "Dny, které tvořily české dějiny", sv. 20
Obal:
Myslím, že autora této veskrze zajímavé publikace není třeba vůbec představovat, a proto se soustředím jen a pouze na obsah a hlavní sdělení této poměrně subtilní knížky.
Lze ještě vůbec něco dodat ke dni 30. 7. 1419, kdy došlo k první pražské defenestraci, která vydala signál k husitské revoluci? Autor recenzované knihy čtenáře bez jakýchkoli postranních úmyslů přesvědčí, že odpověď na deklarovanou otázku může být jedině pozitivní. Jen se v tomto datu nesmí hledat paralely s výstřelem z Aurory. O to se urputně snažila marxistická historiografie, ale domnívám se, že Petr Čornej napravuje představy o revolučních signálech, aspoň co se týče té husitské revoluce.
Ještě o jednom aspektu se musím v úvodu recenze zmínit. I tady na fóru se objevily názory o tom, že v období od r. 1415 do r. 1419 se vlastně nic významného neudálo a že ta husitská revoluce začala nějak dlouho po dohoření dvou kostnických hranic. Petr Čornej všechny nedočkavé skeptiky odbornou publikací o dni, který taky tvořil české dějiny, vyvádí z tohoto omylu. Byla to doba plná událostí, které větší, či menší měrou přispěly k revoluci. Souřadnice času mezi daty 6. 7. 1415 a 30. 7. 1419, tj. – počítám-li dobře – o pár dní víc jak čtyři roky, je vyplněna velice vzrušujícími dny, dramatickými událostmi a zápasem nešťastného krále Václava IV. o královský trůn. Málokdo si uvědomuje, že již Václav IV. byl dávno před Jiřím z Poděbrad králem "dvojího lidu", i když to neměl stvrzeno oficiálním dokumentem, který představovala kompaktáta. O to s většími problémy a úskalími se musel král, který trpěl mindrákem, že nemá takový talent k politice jako jeho nevlastní bratr Zikmund, potýkat. I tyto okolnosti nám Petr Černej s erudovanou razancí sobě vlastní připomíná.
A nejen to! Poprvé bylo od medievalisty a husitologa Čornejova formátu vysloveno přirovnání situace krále Václava IV. na přelomu let 1418/1419 k situaci Edvarda Beneše v září 1938, Emila Háchy v březnu 1939 a Alexandra Dubčeka v létě 1968 (str. 86). Po pečlivém přečtení zjistíme, že Václav IV. se ocitl na obdobné osudové křižovatce dějin, jako tito tři zmiňovaní politici, kteří taky zastávali nejvyšší státní funkce. Než někdo dopředu vysloví odmítavý nesouhlas s tímto historickým přirovnáním, měl by si nejprve otevřít Čornejovu knížku a přečíst si něco o tom, co předcházelo
krvavé neděli uprostřed léta roku 1419. Pak bude možná střízlivěji a objektivněji posuzovat činy poněkud bezradného českého krále, který se náhle v této nezáviděníhodné situaci ocitl.
Kniha sestává z úvodu nazvaného "
Inspirace" a 5 částí.
Úvod, jakási ouvertura k dalším částem, pojednává o události z jiné neděle, která se odehrála rok před tou pražskou, tj. 17. 7. 1418 ve Vratislavi.
Součástí knihy je i výběr pramenů a literatury.
A nyní velice stručně k jednotlivým částem.
EXPOZICE (11. července 1415 – 20. ledna 1417) – zabývá se korespondencí Jeronýma Pražského z Kostnice, svazy husitské šlechty, pražskou "českou obcí", tzv., "dušičkovým" převratem, královými milci a jejich rolí a prvním velkým zápasem s koncilem.
KOLIZE (21. ledna 1417 – 25. února 1419) – pojednává o spojenectví Čeňka z Vartenberka s univerzitou a jeho příkladné roli v tomto období, kdy jako poručník Oldřicha z Rožmberka stojí pevně na kališnické straně. Dále pak se tato kapitola věnuje Václavovi IV. přezdívanému "druhý Nero" kvůli pronásledování katolíků, jakoby utrakvisti nebyli křesťany. Kapitola se též zabývá nástupem radikálního husitského proudu a "šachem", který obdržel Václav IV. od svého nevlastního bratra v této politické partii evropského formátu.
KRIZE (26. února – 29. července 1419) – kapitola o kompromisnické politice, jarní Praze, kde již aktivně působí Želivský, o poutích na hory a příčinách převratu.
PERIPETIE (
30. července 1419) – věnuje se znaku, významu, smyslu a sporu o interpretaci tohoto dne "D", který přepsal dějiny.
KATASTROFA (31. července 1419 – 15. května 1420) – závěrečná kapitola o Václavově pádu a smrti a bezprostředních následcích defenestrace.
V závěru svých recenzí se zabývám tím, komu knihu doporučit. V této recenzi udělám výjimku, neboť toto doporučení je tentokrát vtěleno již do úvodu. Neodpustím si však ještě jednu, taky důležitou poznámku. Knížka je napsána velice čtivě a místy můžete být četbou natolik strženi, že úplně zapomenete, že se jedná o odbornou literaturu.
