Také já připojím několik málo privátních postřehů k takřka vyčerpávající recenzi hlavního recenzenta poté, co jsem knihu sám prostudoval.
A vezmu to hned bez dlouhé předmluvy.
Na str. 5 v úvodu Kavka píše: "
Na rozdíl od jeho předků nebyl český trůn jeho hlavní ambicí." (Je pochopitelně řeč o Zikmundovi.)
Již tady, na úplně první straně textu, bych si dovolil s Kavkou nesouhlasit, neboť jsem bytostně přesvědčen, že od r. 1419 neusiloval Zikmund o nic tak hodně, jako právě o český královský trůn, z něhož vládl jeho děd i otec. Když se tento záměr dlouhá léta nedařilo uskutečnit, jistě to pro něj muselo být velice frustrující a také utrpěl značné psychické trauma v souvislosti s touto dlouho nenaplněnou ambicí. Tato usilování i pocity měly nepochybně cyklický průběh. Nakonec i samotný Kavka tohle v podstatě potvrzuje na dalších stranách svého textu.
Napo_Leon píše:
... K nedostatkům a stinným stránkám Kavkova díla patří především nevyváženost "Zikmundova" revolučního období do roku 1436 a následné vlády. Někdy jsou popisované události příliš stručné a střídají je nepodstatné události popisované s přehnanou detailností ...
Ano, souhlasím.
Např. Zikmundova drtivá porážka u Vyšehradu 1. listopadu 1420 je popsána tak podrobně, že nechybí ani irelevantní údaje o tom, kde byli pohřbeni někteří v bitvě padlí (str. 83).
A naopak na str. 104
tyto události, které pomáhají dokreslit portrét ryšavého Lucemburka, Kavka odbude jednou kratičkou větou: "
Zikmundovo vojsko, pustošící za zvěrstev uherské jízdy přes slib daný českým pánům krajinu, postupovalo přes Humpolec k Ledči." Tady postrádám aspoň(!) poznámku o tom, že Zikmund o těchto hrůzách pochopitelně musel vědět, ale nehnul ni prstem, aby zabránil porušení slibu, který českým pánům podjednou dal. Nejeden recenzent by z toho okamžitě mohl vyvodit závěr, že i z tohoto důvodu se jedná o neobjektivní a nevyváženou odbornou publikaci.
Kavka relativně podrobně popisuje vznik a politické souvislosti i pozadí koalice, kterou moderní historiografie nazývá první panskou jednotou a jež vzešla ze svatohavelského sněmu konaného roku 1423. Naznačuje i srovnání s druhou panskou jednotou, která vedla k Lipanům v r. 1434. Svatohavelský sněm dle Kavky "
byl velkým mezníkem, neboť předznamenal pozdější 'panskou jednotu' z roku 1434." (str. 125) Dejme tomu.
Vůbec se však nezmiňuje ani jednou větou o tom, že první panská jednota byla v r. 1424 rozdrcena Žižkou u Malešova a rovnou přechází k událostem ze září téhož roku, kdy se Žižka objevil před Prahou. Nepoučenému čtenáři tak mohou opět uniknout souvislosti potřebné k pochopení dalšího vývoje v husitských Čechách i na Moravě, který se bezprostředně dotýkal Zikmunda i jeho straníků.
Na str. 129 se zase dočteme: "
Naprosté selhání jakékoli účasti severočeských pánů při III. křížové výpravě, končící porážkou u Ústí nad Labem 16. června 1426, bylo dovršeno ..." Jak je vidno i renomovaný historik a profesor starších českých dějin na FF UK může mít v číslování kruciát nepořádek.
Nevím, co F. Kavku vedlo k tomu, aby napsal o českém profesoru lékařství
Janu Ondřejově zvaném Šindel, Zikmundově osobním lékaři, že "
Není vyloučeno, že se pak stal jediným českým svědkem Zikmundovy císařské korunovace v Římě." (str. 164) ...
A o pouhých 6 stránek dále nám Kavka sděluje, že "
Byli zde (na obřadu císařské korunovace – pozn. JM)
... z osobního Zikmundova doprovodu Kašpar Šlik, ..."
Tohoto zjevného rozporu si všimne jen velice pozorný čtenář a jenom proto, že je to v textu tak blízko sebe. A ten, kdo ví, že účast Kašpara Šlika na korunovaci je doložená, si tohoto rozporu všimne už na str. 164.
Napo_Leon píše:
... K nedostatkům a stinným stránkám Kavkova díla patří především nevyváženost "Zikmundova" revolučního období do roku 1436 a následné vlády. Někdy jsou popisované události příliš stručné a střídají je nepodstatné události popisované s přehnanou detailností. Knize chybí úvod do politických dějin a alespoň strušné nastínění událostí a zvratů před rokem 1419. Zaráží to o to více, že sociálním a hospodářským dějinám věnuje autor celou první kapitolu. Stejně tak není zanedbatelná ani absence vylíčení Zikmundovy povahy a charakterových vlastností a předchozí vladařské počínání v Uhrách a v říši, bez kterých je těžké proklouznout do popisovaných událostí husitské revoluce a Zikmundova počínání. Chybí i závěrečné zhodnocení Zikmundovy vlády a významu pro české dějiny, kterému se autor vyhnul ...
Nevím, zda to rovnou nazvat
stinnými stránkami, ale nezbývá mi na tomto místě nic jiného, než s tímto závěrečným hodnocením hlavního recenzenta opětovně souhlasit. Bez ohledu na to, co o své knize autor říká, jsem přesvědčen, že součástí této publikace, mělo být i období před r. 1419. Kavka tak mohl na příkladu Václavova druhého zajetí dokreslit povahu jeho nevlastního bratra a přispět nemalou měrou k vyváženosti této odborné publikace. Ale zdaleka ne jenom proto!
Napo_Leon píše:
... Škoda, že autorovo přání, aby byla kniha později použita jako malý pilíř k připravované Zikmundově české monografii, zůstalo nevyslyšeno ...
... nejenže zůstalo nevyslyšeno, ale obávám se, že sám autor recenzované knihy to potenciálním autorům mnoho neusnadnil, což je daleko závažnější zjištění.
Na základě výše uvedeného hodnotím knihu známkou tři.
(Zvýraznění - autor příspěvku k recenzi)