Ještě by se zřejmě slušelo doplnit, že knihu lektorovali profesoři Petr Čornej a Vladimír Wolf.
Napo_Leon píše:
... O to více, že pan Šandera má i vlastnost, která nebývá u historiků zrovna denním chlebem: umí čtivě a záživně vypravovat historii ...
Ano, mohu potvrdit.
Je to pochopitelně velice důležitá schopnost a já bych se nebál použít i termínu "talent", kterým ke škodě čtenářů a studentů ne všichni badatelé nejen ve vědní disciplíně zvané historie disponují, jak naznačuje i Napo_Leon. Recenzovaná knížka dokazuje, že Martin Šandera historii vskutku
vyprávět umí.
Na straně 129 čteme: "
... laskavý čtenář promine malou spekulaci ...".
Málokdy, pokud vůbec se můžeme těchto sympatických ohledů k čtenáři dočkat od autorů odborných textů. Ti většinou spekulují ostošest a je jim zcela lhostejno, co na to čtenář, nota bene nepoučený. Je však třeba zároveň konstatovat, že spekulace a hypotézy jsou nedílnou součástí historikovy instrumentální výbavy.
Napo_Leon píše:
... Doba konsolidace a hledání cest ke stabilizaci politických a náboženských poměrů v Českém království
. . . . . . . . . . . . . . .(jejíž nedílnou součástí bylo hledání nového krále a spory o něj)Napo_Leon píše:
tvoří hlavní osu Ptáčkovy monografie ...
Napo_Leon píše:
... Ve skutečnosti, jak autor mnohokrát zdůrazňuje, byl Hynce Ptáček z Pirkštejna rozený politický talent a státník, jakých naše země měla vždy jako šafránu. Schopnost politického reálného kompromisu, jenž byl vždy příznivý zemi, a talent zchladit horké hlavy na obou stranách nesmiřitelného tábora katolíků a kališníků jasně dokazují, že Hynce Ptáček byl výjimečný muž a politik, který rozuměl potřebám země ...
Ano.
A jak Šandera ve své publikaci dokládá, Ptáček uměl i prohrávat a nebránil se konstruktivním kompromisům. Z proher se dokázal poučit, protože jen idiot opakuje stejné chyby dvakrát, neřkuli vícekrát. Mnoho našich politiků, kteří Ptáčkovy politické předpoklady nemají, by si z něho mohlo a mělo vzít příklad. To by si však museli pozorně přečíst tuto subtilní knížku, což však u drtivé většiny z nich nehrozí.
Napo_Leon píše:
... Knihu hodnotím velmi vysoko a vytknu pouze běžný nešvar historiografických knih v posledních letech - poznámkový aparát, který zde zabírá rovnou jednu čtvrtinu celkového obsahu knihy. Zbytečně, bohužel ...
Takto příkře jako hlavní recenzent bych si poznámkový aparát resp. jeho obsáhlost nedovolil posuzovat.
Tady jsou poznámky uvedeny až na konci knihy. Můžeme se dohadovat, co je "výhodnější", zda na konci knihy nebo pod čarou na konci každé stránky. Každá varianta má své pro i proti, ale poznámkový aparát nelze jednoduše zatratit jako nešvar.
Již se mi mnohokráte stalo, že jsem se z poznámky dozvěděl více než z textu, k němuž se vztahovala. Ba dokonce poznámka může nastavit směr dalšího poznání a poznávání. A to už vůbec nemluvím o nezbytné poznámce, která určuje zdroj, z něhož vychází číslem poznámky označená část textu. To ale neříkám vůbec nic nového a jsem si toho plně vědom! Pouze jsem považoval za důležité to znovu připomenout formou stručné, obecné taky poznámky.
Ještě se s dovolením krátce pozastavím u posledních tří kapitol této biografie, týkajících se povahy a soukromého života Hynce Ptáčka, jeho dominia a Ptáčkovy, dcery Markéty, která se zřejmě jako jediná z dětí dožila dospělosti.
Co se týče Ptáčkovy povahy, tak M. Šandera na základě dochovaných pramenů a historických souvislostí velice erudovaně odvozuje krok za krokem povahové vlastnosti pána na Ratajích a v Polné. Přesto bych si dovolil tvrdit, že i o tom lze s větší či menší pravděpodobností pouze spekulovat. Dokonce i zmínka současníka o něčích povahových vlastnostech může být velice subjektivní a nebo dokonce účelově pomlouvačná a tím pádem zavádějící.
Přehled Ptáčkova panství je velice srozumitelně prezentovaný a obsahuje zajímavé podrobnosti např. z oblasti fortifikačních systémů Ptáčkových hradů. Měli-li bychom Hynce Ptáčka dle jeho majetku zařadit dle současných sociologických kategorií, tak Šandera mu přiřkl postavení příslušníka "
vyšší střední vrstvy" (str. 143).
Kapitolka o Ptáčkově dceři Markétě je pro autora této knihy rovněž příležitostí pro stručný popis vztahů mezi Markétiným otcem a Jiřím z Poděbrad, Markétiným tchánem (Poděbradův syn Viktorín pojal Markétu za svoji manželku). Šandera se zabývá i tím, proč k tomuto skoro mesaliančnímu sňatku došlo, když Viktorín mohl pomýšlet na nevěstu z nejvyšších evropských panovnických pater. Závěr této kapitolky se zabývá osudem Ptáčkova dědictví po Markétině smrti v r. 1469.
V samém závěru na str. 151 Šandera píše: "
Cesta, kterou volil, vedla k cíli prospěšnému pro celou zem. Zahájil a zajistil naplnění toho, co svého času nedokázal ani Jan Žižka či Prokop Holý – sjednotit všechny, kdo vyznávali kalich, do jednoho mocného bloku do jednoho mocného bloku s ... plně respektovanou světskou a církevní hlavou." Budiž! Ale je třeba důrazně připomenout, že na sjednocovací "neschopy" Žižku a Prokopa Holého mohl Ptáček navázat. Bez nich by totiž nesjednotil nic ani brilantní politik Ptáčkova formátu, to je nutné zcela otevřeně konstatovat. Na Ptáčkovo (sjednocovací) dílo pak plynule navázal zase Jiří z Poděbrad.
Zajímavou součástí knížky je i hustě zaplněný "Ptáčkův itinerář" (str. 156, 157) pro léta 1424 až 1444, který svědčí o jeho hektickém a politikou vyplněném životě. Dle tohoto itineráře by se dalo říci, že Hynce skoro vůbec nezahálel a naplnil tak svůj relativně krátký život beze zbytku.
Leckdo by mohl ještě namítnout, že knížka není obsáhlá, protože vlastního textu o Ptáčkovi je "jen" něco kolem 150 stran. Jsem bytostně přesvědčen, že Šandera o Hynce Ptáčkovi z Pirkštejna řekl vše, co považoval za nutné sdělit. Ano, mohl se věnovat daleko šířeji politickým a geopolitickým souvislostem oněch 40 let, které byly Ptáčovi vyměřeny, a kniha by mohla mít klidně 300 i více stran. Pak by to nebyl text o Ptáčkovi, ale spíše o jeho době. Přesto pozorný a vnímavý čtenář i tohle v této subtilní knížce najde.
"Komu tedy tuto knihu doporučit?", nabízí se opět obligátní otázka. Hodně naznačil již hlavní recenzent a můj předřečník. Knihu lze doporučit každému, kdo se zajímá o podrobné CV tohoto bezesporu významného protagonisty husitské epochy a koho zajímají detaily, s nimiž se nemůže setkat v syntetických pracích o husitství našich předních husitologů.
Autor této stručné recenze hodnotí knihu známkou jedna.