Popravdě řečeno jsem měl trochu obavy, že tato útlá knížka bude příliš povrchní a zavádějící. Ovšem trojice autorů
R. Primke,
M. Szczerepa a
W. Szczerepa se historií zabývá už nějaký čas a knížka si ani za cíl nebrala moderní bulvarisaci dějin, nýbrž seriósní seznámení s husitskou válečnou epochou na terénu Slezska a Horní Lužice.
Rozsah publikace nedovoluje hlubší analýzy s obsáhlým poznámkovým aparátem, přesto se text snaží o obecné, vyvážené pojetí průběhu válek s doplněním citátů kronik (jak už ve své recenzi zmiňoval
Maciej z Krakowa) a stručnými poznámkami na konci stránky.
Text je psaný čtivě a svižně populárně naučným stylem, aby byl přístupný širokému čtenářstvu. Přesto se to hemží výčty dat, jmen a případně počty jezdců a bojovníků v některých potyčkách.
Obrázkový doprovod je spíše ilustračního charakteru, ale myslím si, že kniha jako celek splnila svou úlohu.
Některé momenty budou jistě polemické, jak před časem upozorňoval
Daniel a
Dolnoslezan, ale oceňuji, že autoři v knize ctí vyváženost a objektivitu. Nenalezl jsem tam žádnou zaujatost a spíše se dá říci, že jsou tomuto tématu positivně nakloněni.
Mezi zavádějící informace se dá zařadit i přisuzování Žižkovy ztráty prvního oka v bitvě u Grunwaldu na str. 118. K tomuto tématu je rozsáhlá debata na
předchozích stránkách tohoto fóra.
Ještě krátce k bibliografii, která je v téměř sedmdesáti titulech zastoupena na konci knihy ve třech a půl stránkách. Překvapí, že z české husitologické literatury zde najdeme, kromě třetího dílu Archivu českého (1844), pouze jednu knihu od J. Durdíka vydanou ve Warzsawě (Sztuka wojenna husytów, 1955) a Šmahelovu tetralogii Husitská revoluce (1993). Většinou je tvořena převážně z polských a německých zdrojů, ať literatury nebo edičně vydaných pramenů.
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419
