V husitské éře z hlediska revolučně-reformačního lze nelézt tři nepřehlédnutelné milníky, kterými jsou roky
1419 – první pražská defenestrace a počátek revoluce,
1436 – vyhlášení Basilejských kompaktát v Jihlavě a rok
1485, kterým vrcholí v našich národních dějinách husitské období, a lze říci i reformace česká. Můžeme se dohadovat o tom, zda autor tohoto příspěvku vybral ty nejdůležitější.
Roky 1436 a především 1485 jednoznačně dokládají, že husitství ani jeho odkaz v podobě utrakvizmu neskončily porážkou nejradikálnější složky revoluce u Lipan, jak se mnozí ještě dnes zcela mylně domnívají. O událostech z let 1419 i 1436 se tady na fóru již hodně psalo, i když nemají svá samostatná témata a venkoncem vzato je ani nepotřebují. Poněkud jinak je tomu s r. 1485, který si zvláštní pozornost bezpochyby zasluhuje. Proč?
Začnu poněkud "odzadu" a zdánlivou odbočkou. Když byl v r. 1555 uzavřen augsburský mír jako završení německé luterské reformace, tak jeho fundamentem byla známá zásada "
cuius regio, eius religio" (koho vláda, toho náboženství), jinými slovy jakou konfesi vyznávala vrchnost, takovou museli vyznávat i její poddaní.
Kutnohorský náboženský mír uzavřený v březnu r. 1485 byl z historického hlediska i z hlediska dějin reformačních hnutí jednou z nejvýznamnějších událostí, protože svým přístupem ke svobodě vyznání šel Kutnohorský náboženský mír ještě dál, než mír uzavřený v Augsburgu. Nejdůležitější pasáž tohoto dokumentu, týkající se svobody vyznání, praví jednoznačně, že eucharistie je vysluhována "
buď pod jednú, nebo pod obojí zpuosobú", ke změně konfese věřícího nikdo nutit nemůže a ani nesmí, proto se v dokumentu píše, že "
tajně ani zjevně žádného nenutíc".
Poddaní v Čechách a na Moravě tedy nemuseli vyznávat víru své vrchnosti, v praxi to však znamenalo, že díky "absolutní" svobodě vyznání si za svým farářem mohli, resp. museli "zaskočit" třeba i do značné vzdálenosti. To někde nepochybně představovalo nezanedbatelnou ztrátu času, která mohla být velice nepříjemná nejen pro poddaného, ale přinášelo to komplikace i pro jeho vrchnost. Přesto nebo právě proto je náboženská svoboda definovaná v dokumentu z r. 1485 přelomovou událostí v dějinách reformace a v českém prostředí předjímala principy České konfese z r. 1575. Ano, tak nadčasovým byl tento dokument přijatý sněmem, který zasedal v Kutné hoře.
Součástí tohoto významného dokumentu bylo pochopitelně i opětovné potvrzení platnosti Jihlavských kompaktát jakožto dohod s koncilem, a to bez ohledu na skutečnost, že byla
papežem jednostranně zrušena, ale stále byla nedílnou součástí zemského zákona. Kompaktáta byla nezbytným předpokladem konsenzu, z něhož vzešlo uzavření náboženského smíru. Platnost tohoto dokumentu byla nakonec stanovena na 31 let. Zemský sněm z r. 1512 kutnohorský náboženský mír nejen potvrdil, ale prodloužil navždy.
Basilejskými kompaktáty a především
Kutnohorským náboženským mírem česká reformace klasitě zabouchla dveře za středověkem a směle nakročila rozhodným krokem do novověku ...