Jiří Motyčka píše:
... Postavení husitských žen by mě strašně zajímalo, protože se zdá, že jejich postavení v ranné fázi revoluce bylo naprosto rovnocenné s muži, bez náznaku diskriminace.
Takovéto postavení ženy ve středověké společnosti by bylo opravdu výjimečné.
Naopak J. Macek popisuje postavení prosté ženy doby Jagellonské jako značně neutěšené a z dnešního hlediska až nedůstojné. Diskriminace pramenila už jen z faktu, že žen bylo daleko více, než mužů, jejichž stav byl decimován častými vojenskými konflikty. V městském prostředí byl poměr žen a mužů asi 115-120:100. Přirozeným vývojem společnosti byla stanovena i role muže a ženy v ní. Pomineme-li rytířské chování k ženě, jako věc ne zcela běžnou a pěstovanou pouze ve šlechtických kruzích, musíme konstatovat, že středověký muž měl nad svou ženou prakticky neomezenou moc (dnes je to spíše naopak, jak jsem poznal na vlastní kůži).
Univerzitní mistr Pavel Žídek se odvážil radit dokonce králi Vladislavovi, aby "muži kárali ženy slovy a bili je metlami". Nabádal však, aby se manžel zdržoval přílišného vzteku, aby se mu ženu nepodařilo "vochromiti". Nepovažoval taky za vhodné, aby muži trestali ženy "kyji, kordy a noži", neboť pak prý by si mohly postižené stěžovat a dokonce i surovce žalovat.
Přísný moralista Mikuláš z Vlásenic se sice útlocitně strachoval o záhubu žitného klasu, na který by snad mohl po cestě stoupnout, ale celkem samozřejmě vyznává, že doma opatruje metlu, "aby jí trestal ženu svou".
Tehdy se manželství zřejmě nerozpadala proto, že se muž ženě jedoduše omrzel, jak je dnes obvyklé. Otázkou je, zda nebyly tehdejší role muže a ženy přirozenější, než dnes.
V případě husitských žen je ovšem otázkou, zda šly do pole se svými muži dobrovolně nebo ne? Byli i manželé v době hus. revoluce bratřími a sestrami nebo lze uvažovat spíše o podobnosti s poměry na konci století?