Jiří Motyčka píše:
Příslušníci ozbrojených družin, mnohdy s pochybnou činností, kteří nakonec skončili v husitském táboře, se soustřeďovali kolem makrabího Prokopa Lucemburského a ti, co se nakonec objevili mezi Zikmundovými příznivci, měli naopak blízko k Joštovi.
K té strannosti to není tak jednoznačné a navíc ta podpora byla proměnlivá nejen ve vztahu k jednotlivým markrabatům, ale také především ve vztahu mezi oběma navzájem a do toho se přičítala ještě různá spolupráce s Václavem IV. Ty vztahy byly v různé míře pořád intesivní a proměnlivé.
Prokop měl mít podporu nižší šlechty a kléru, Jošt zase velkých-markraběcích měst a vysoké šlechty. Ale polemisuje se o tom, jak to s tou společenskou podporou obou markrabat vůbec bylo a především v jaké míře.
Rozhodně bych byl ale opatrný v soudech, jestli straníci jednoho nebo druhého nakonec skončili v husitském táboře. Morava nebyla příliš husitská jak se ví, spíše konservativní a i v Čechách lze pozorovat houfnou podporu husitskou a pak zlomový odklon. V některých případech šlo jen o vlažnou sympatii, nutnou k přežití.
Citace:
...drobná šlechta, povětšinou zchudlá...musela si hledat obživu jak to jen šlo, třeba i partičkách silničních lapků.
S tímto moc nesouhlasím. Samozřejmě, že bylo více druhů těchto družin (J.Mezník uvádí družiny zhruba tří charakterů).
Někteří jen využili situace, ale jinak by loupili tak jako tak. Pak byly skutečné bojové družiny, něco jako vojenská hotovost připravená vést okamžitý odvetný útok a družiny loupící a dělící se o kořist se svým (šlechtickým) patronem.
Rozhodně však vždy nešlo o bezvýznamnou šlechtu, jak je uvedeno již v minulých příspěvcích. Často se jednalo o zajištěnou šlechtu a nikoliv o důsledek hmotné nouze zchudlé šlechty. A je úplně jedno, jestli je ta šlechta sama vedla nebo jim jen poskytovala ochranu a dělila se o kořist.
Rozhodně to byla výborná příprava pro blížící se války stojící již na prahu (a zanedlouho i před Prahou).
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419