V tomto příspěvku bych rád uvedl několik perliček týkajících se naší nejslavnější historické éry (omlouvám se za uvedené vulgarismy).
Když nechal arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka 16. 7. 1410 spálit Viklefovy knihy, reagoval na to soudobý textař satirického popěvku jízlivými slovy: „Zajíc biskup Abeceda spálil knihy a nevěda, co je v nich napsáno“. Pejorativním Hazmburkovým označením „Abeceda“ je autorem myšleno jeho barbarství spočívající v tom, že nepřečetl ani jeden Viklefův spis, ale s „jasnozřivostí“ jemu vlastní ví, že jsou potřeba zničit jako kacířské.
Přezdívka Jana Hvězdy z Vícemilic je Bzdinka. Pokud bychom Jana Hvězdu chtěli přezdívat naším jazykem dnešní doby, jeho přízvisko by znělo nějak jako „Prdík“.
Před bitvou pod Vyšehradem se příslušníci šlechty hradeckého kraje nabídli jako prostředníci mezi Zikmundem a pražany s tím, že Zikmund zaručí slyšení o artikulech. Ten však žádal, aby byl uvolněn Vyšehrad, načež prostředníci přihodili návrh, že Vyšehrad musí připadnout pražanům. To Zikmunda prý tak rozčílilo, že nepříčetně zvolal: „Naseru jim dříve do rypáku, než abych ustoupil z Vyšehradu. Ať mně ti selští chlapi postoupí město Hradec, jehož se lstivě zmocnili!“
*)
Na 10.12.1420 bylo svoláno věroučné hádání pražských mistrů s táborskými kněžími v domě kutnohorského mincmistra Petra Zmrzlíka. Je půvabné sledovat, jak se naši husitští předci dokázali málem do krve zhádat. Jako by to něco připomínalo… Když Petr z Mladoňovic přečetl 72 bludných článků, z nichž byli táborští obviněni, Chval z Machovic se k nim hrdě přiznal (!) a bouřlivák Jan Roháč jízlivě prohodil, že tato obvinění jsou daleko větší, než ta která padala na hlavu M. Jana v Kostnici. Některý z pražských mistrů ještě přilil oleje do ohně v již beztak vypjaté atmosféře ironickou radou taborům, aby napodobili Ježíše a umývali nohy všem, kterým budou podávat svátosti. Za této situace dohoda byla v nedohlednu.
Krátce před bitvou u Malešova byl Žižka při svém přesunu na východ nepřítelem uzavřen v Kostelci n. Labem. O tom se rychlostí blesku dověděl Zikmundův dvůr, kde se Rožmberk a jiní katoličtí páni sázeli, že „hejtmanovi husáků“ již zvoní umíráček. Zikmund vědom si svých neblahých zkušeností s neporazitelným Žižkou se odmítl vsadit o svého klusáka a jízlivými glosami o ďábelské nepřemožitelnosti Žižkově popichoval české panstvo. Výsledek bitvy u Malešova dal tentokrát za pravdu Zikmundovi.
*)
V bitvě u Malešova se podle pozdějších pramenů pražané „zesrali žitem“, kterým měli ovinuty paže, aby se odlišili od Žižkových vojáků.
Po dobytí hradu Sionu byl zajatý Jan Roháč předveden před císaře Zikmunda a při této příležitosti nezkrotný Roháč dle Palackého zvolal, aby mu raději vyloupali oči, aby se nemusel dívat na ohavného sobě panovníka.
*)
*) Všechny tyto příhody zaznamenal Zikmundův mj. také dvorní historiograf E. Windecke ve svých Pamětihodnostech. Podrobnosti o tom i o autorovi najdete ZDE.