Benediktinský klášter Kladruby u Stříbra (okr. Tachov) založil v r. 1115 kníže Vladislav I. Jeho fundace se stala nedílnou součástí první kolonizační vlny, kdy byl klášter Kladruby osídlen mnichy z bavorského Zwiefaltenu. Ve 13. a 14. století patřil k největším benediktinským konventům na našem území.
V r. 1653 započala obnova budovy konventu a chrámu Nanebevzetí Panny Marie. V r. 1712 začala rozsáhlá přestavba chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který patří k dalšímu unikátnímu dílu stavitele Jana Blažeje Santiniho - Aichela ve slohu barokní gotiky, což byl Santiniho oblíbený architektonický styl. Matyáš Bernard Braun je autorem převážné části sochařské výzdoby. V r. 1785 potkal klášter neblahý osud mnoha jiných, když byl zrušen císařem Josefem II.

K asi nejznámějšímu příběhu, který je nerozlučně spjat s klášterem, a souvisí také s naší dobou - viz SEM ...

Jak to bylo s klášterem v době husitské? No, podobně jako s mnoha jinými kláštery v této době.
V rámci tažení proti plzeňskému landfrýdu na počátku r. 1421 obsadil Jan Žižka již opuštěný klášter v Kladrubech. Tato akce byla bezpochyby provázena obrazoboreckým řáděním husitů - příležitostí k tomu bylo v rozsáhlém klášterním areálu jistě víc než dost. Do kláštera Žižka dosadil posádku pod velením bývalého kutnohorského mincmistra Petra Zmrzlíka ze Svojšína.
Poté, co Žižka 16. ledna ukončil neúspěšné obléhání Tachova, a vydal se na Tábor pro posily, vojsko krále Zikmunda se jalo obléhati kladrubský klášter. To již husitské posádce velel Chval Řepický z Machovic. Táborská posádka zde musela statečně čelit obléhatelům, kteří z praků vrhali kameny a pilně stříleli z děl.
Žižka vyzval pražany, aby mu na pomoc proti Zikmundovi vyslali také své vojsko. Praha tak neprodleně učinila a do pole vypravila velké vojsko čítající kolem 7.000 mužů. Na počátku února se také Žižkovo táborské vojsko hnulo směrem k obleženým Kladrubům a na konci 1. dekády téhož měsíce se někde u Dobříše spojilo s pražany. Tato velká spojenecká armáda, čítající dohromady něco kolem 10.000, se vydala směrem na Rokycany, které pak husité bez boje ovládli.
Toto tažení na pomoc obleženému klášteru vyděsilo Zikmunda k smrti, protože obě nepřátelské armády dělily již pouhé 2 dny pochodu. Král Zikmund na nic nečekal, nejpozději 12. února od obléhání Kladrub upustil a stáhl se až do Litoměřic.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V samém závěru této knihy její autor Ondřej Vodička na str. 140 mj. píše, cituji:

"Mnohé výše uvedené příklady (v předchozích kapitolách knihy – pozn. JM) nás nutí k přehodnocení pohledu na katolickou emigraci z husitských Čech a Moravy. Tradiční představa osob vystavených bezuzdnému vraždění, překvapivým útokům a černobílé volbě mezi kolaborací s husity a mučednickým osudem, kterou nalezneme především v pracích katolických historiků, se pod tíhou odhalených osudů přetavuje v pestrou mozaiku podobných a přece rozdílných osobních a kolektivních příběhů. Jistě nelze paušálně popřít překvapivost některých útoků radikálního měšťanstva, polních vosk či šlechty na církevní instituce. Na druhou stranu však výzkum zejména v případě venkovských, ale i některých (pří)městských klášterů ukázal, že jejich osazenstvo vývoj událostí dlouhodobě předvídalo a systematicky se na něj připravovalo. Podobně již dřívější výzkum prokázal, že ani úmrtnost farního kléru se za husitských válek nijak dramaticky nezvýšila. Není proto mnoho důvodů domnívat se, že zatímco jiní pečlivě pozorovali narůstající nepříznivé nálady ve společnosti a přijímali v tomto ohledu příslušná bezpečnostní opatření, jiní seděli se založenýma rukama a oddávali se pouze modlitbám a rozjímání.
K rozpouštění dotovaných konventů z ekonomických důvodů navíc v určité míře docházelo již v letech předcházejících samotné husitské revoluci, což mnohdy pro nedostatek pramenů splývá s revolučními událostmi."

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Významnou dominantou a památkou Chrudimska je kostel sv. Jakuba Většího v Práčově.
Nestarší písemnou zmínku o něm můžeme přiřadit k roku 1349 v listině související se zřizováním litomyšlského biskupství. Ze stavebně historických průzkumů vyplývá, že výstavba kostela zřejmě měla nejméně dvě fáze, jednu datovanou do doby před rokem 1349, kdy již předchůdce gotického kostela s plebanií musel stát vzhledem k tomu, že v postupních listinách z let 1349 -1350 je uváděna plebanie „Swydnicz“, a druhou ve slohu lucemburské gotiky z období 1360 až 1380. Tvarosloví gotických článků kostela v Práčově dobře koresponduje s řadou dalších gotických staveb realizovaných v letech 1360 až 1390, jako např. přípory v arrasovské části katedrály sv. Víta a kostela Panny Marie před Týnem na Starém Městě v Praze, nebo části kostela Panny Marie v Chrudimi. Je pravděpodobné, že stavební huť do Práčova přišla z Chrudimi nebo z Podlažic. Kostel v Práčově tak lze zařadit na významné místo mezi památkami vyspělé gotické architektury doby lucemburské.

Středověká historie kostela je spojena především s existencí nevelkého kláštera, zřízeného ve 2. polovině 14. století, nejspíše mezi léty 1361 až 1366, Jarošem Lacembokem z Chlumu a na Strádově jako probošství benediktinského kláštera v Podlažicích, osazené v počátku pouze 4 mnichy. Středověké obytné objekty mnichů přiléhaly ke kostelu u jeho jižní zdi směrem k Práčovu. Benediktinské proboštství na Práčově, kde součástí jeho komplexu byl i kostel sv. Jakuba Většího, však záhy zaniklo během husitských bouří v roce 1421, kdy byl klášter chrudimskými přívrženci husitů zbořen a vypálen, včetně upálení 24 zde působících mnichů. Klášter zůstal v sutinách, roku 1580 se uvádí jako "zbořený a pustý" a dále přetrvávala, po obnově kostela Janem Horynou z Honbic v 15. století, pouze stavba kostela, který prošel řadou dalších stavebních úprav.kostel sv. Jakuba Většího v Práčově dnes

zdroj: https://www.obecsvidnice.cz/historie

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)