... dokončení
Po své modlitbě Júdit odložila žíněné roucho, svlékla vdovský šat, který poctivě nosila od smrti svého muže, umyla se, pomazala vzácnou mastí, upravila vlasy, oblékla sváteční šaty a ozdobila šperky tak, jak to ženy s oblibou činí až do dnešních časů. Se svojí komornou, nesoucí jídlo a pití, opustila jednou z městských bran Betúlii a odešla směrem k tábořišti nepřátelského vojska. Byla předvedena před Holoferna, který byl uchvácen její krásou i výmluvností, když mu sdělovala, jak zvítězí nad městem i celým Izraelem. A když si získala jeho náklonnost i důvěru, ještě si s ním domluvila, aby jí stráže nebránily sestupovat do údolí k Betúlii za modlitbou. I v tom jí Holofernes vyhověl. Pak už dostaly události rychlý spád. Vrchní velitel, těše se na noc strávenou se svůdně krásnou ženou, uspořádal hostinu, na níž pozval i Júdit.
"Čtvrtého dne pořádal Holofernés pitku jen pro své služebníky a nepozval nikoho z královských hodnostářů. Řekl Bagóovi, kleštěnci, který byl správcem jeho věcí: 'Jdi a přemluv tu hebrejskou ženu, která je u tebe, aby přišla k nám a s námi jedla a pila. Byla by to pro nás ostuda, kdybychom takovou ženu nechali být a neobcovali s ní. Vždyť se nám vysměje, jestliže se ji nepokusíme svést!'" (Júd 12, 10-12).
Když hostina spojená s bujarou pitkou skončila, Júdit se ocitla ve stanu sama s Holofernem, který však tvrdě spal, společensky unaven po nadměrné konzumaci vína. Příhodnější chvíli si Júdit nemohla přát. Poznala tak, že Hospodin je s ní.
"Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč, přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: 'Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!' Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu. Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné, která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města." (Júd 13, 6-10)
Když se pak Júdit objevila ve městě, přikázala pověsit Holofernovu hlavu na městské hradby. Druhý den ráno, když nepřátelé zjistili, co se stalo s jejich velitelem, propadli nepopsatelné panice, doprovázené bázní před Bohem Izraelců. Začali zmateně pobíhat po táboře a následně prchat na všechny strany. Vítězství – na němž měla největší zásluhu odvážná Júdit –, i bohatá kořist byly na dosah ruky ...
Juditin zářný příklad táhl. Především ty nesmiřitelné Boží bojovníky, kteří jako ta starozákonní Júdit se nejprve posilní modlitbou a pak nemilosrdně skoncují se svým nepřítelem, ať je to kdokoli. Čornej vyslovuje přesvědčení, že pasáže z Júdit byly citovány i v Želivského kázáních v době před pražskou defenestrací. Je to velice pravděpodobné, neboť podobně jako Žižka, tak i Želivský se při své kazatelské činnosti často obracel k textům Písma Starého zákona.
Ještě jedna souvislost mne napadá. Jestlipak si na starozákonní Júdit vzpomněly taky táborské ženštiny upalující chomutovské ženy ve viniční boudě za městem? Bůh ví ...
_________________ Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12) Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)
|