Tuto uvedenou motivaci husitů lze také chápat jako zdůraznění naivity pro jejich život.

Takhle se to může jevit (ateistickému) člověku z 21. století, ale nikoli hluboce věřícímu Božímu bojovníkovi ze století 15., který Krista jako personifikaci Slunce nosil v čele husitských vojsk v podobě sluncové monstrance, v níž bylo uloženo Jeho tělo.
Takže i Spasitelův vztah k dětem byl pro husity zákonitě inspirativní.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To jsme se dotkli Syna Božího jako jedné ze tří osob Trojjediného Boha (Otec, Syn a Duch svatý).
A co Bůh Otec?
Jak začíná zásadní křesťanská modlitba Páně Otčenáš (Pater noster)? "Otče náš, jenž jsi v nebesích ..." etc.
Takže pro křesťana je Bůh otcem (úmyslně píši s malým "o", aby to ještě více vyniklo!) a upřímně věřící křesťané jsou jeho děti. Jak prosté, že! Křesťané, pro něž je Bůh v novozákonním duchu personifikací Lásky, je Bůh otcem laskavým, který má své děti rád.
Nutně a zákonitě se i Boží bojovníci považovali za děti svého Boha. V rámci husitského mesianizmu se však domnívali, že právě oni jsou těmi vyvolenými, tudíž nejvěrnějšími a vlastními dětmi svého Boha otce. Důkazem této teze pro husity bylo to, že v boji za Pravdu zákona Božího furt vítězili. Jak jim z této logiky věci vycházeli jejich katoličtí protivníci, je snadné si domyslet. Zda to byl názor správný, je věc zcela jiná ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ve 39. kapitole deuterokanonické knihy Sírachovec čteme následující verše:
"Oheň, krupobití, hlad a smrt, to všechno bylo stvořeno jako trest. Zuby šelem, štíři, hadi i trestající meč ke zkáze svévolníků ..." (Sír 39, 29-30)
... a ve znění Kralických:
"Oheň, moře, hlad i smrt, všecky tyto věci ku pomstě stvořeny jsou; Zubové líté zvěři, štírové a ještěrky, i meč mstící k zhubení bezbožných." (Sír 39, 35-36)

Když husité absolvovali v r. 1419 své pouti na hory, tak tento biblický úryvek se stal inspirací pro to, aby kněží při setkáních na horách mohli hlásat k početnému auditoriu tato vpravdě prorocká slova:
"… všeho světa hříšníci a protivníci zákona Božího zahynou ohněm, mečem, hladem, zuby zvířat, štíry a hady, kroupami a smrtí."
To zvýrazněné se po vypuknutí husitských válek naplnilo do posledního písmenka, vč. velké neúrody před bitvou u Lipan, která způsobila následný hladomor. Bohužel Smrt brala vše napříč konfesemi.
To zbylé je spíše metafora pro další pohromy, které s sebou přinesla revoluční fáze husitství.

Pozn.: Pokud si někdo z vás všiml, že číslování veršů v ČEPu a u Kralických nesedí, tak má skvělý postřeh! Ale vězte, že to není chyba. Kralický překlad se místy liší tím, že Kraličtí přeložený text rozdělili do více veršů.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V 10. kapitole evangelia podle Matouše čteme mj. i tyto verše, v nichž Ježíš mluví ke svým 12 učedníkům:
"Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, prchněte do jiného; amen, pravím vám, že nebudete hotovi se všemi izraelskými městy, než přijde Syn člověka." (Mt 10, 22-23)

Můj kamarád ThDr. Martin Chadima, Th.D. tyto verše vykládá následujícím způsobem, cituji:
"Jsou tedy dvě církve: jedna prchá a odpouští, jak je psáno u evangelisty Matouše (10, 22-23), druhá vlastní majetek a trestá; právě, která prchá a odpouští stojí na pravé apoštolské cestě, nelže ani neklame. A ta církev, která vlastní majetek, je církev římská."
Domnívám se, že podobně to viděli i husitští exegeti, tj. vykladači Písma.

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Lze ještě v Písmu nalézti nějakou pasáž, na základě které by husitské ženy měly podklad pro své nekompromisní počínání v Praze, popsané výše. Ano.
Husitské Boží bojovnice, jako velké znalkyně Bible ho ještě nalezly v první epištole apoštola Petra, adresované do křesťanské diaspory v Asii, Bythýnii, Galacii, Kappadokii a v Pontu, kde autor tohoto listu ženy takto upřímně nabádá k pokoře:
"Pro vás se nehodí vnější ozdoba – splétat si vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy – nýbrž to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. Tak se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. ..." (1Pt 3, 3-5)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... k tomu viz také ještě SEM ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Příběh o starozákonní soudkyni Deboře (a ještě taky tady) má pokračování v překrásné Debořině písni, kterou naleznete ve Starém zákoně, 5. kapitole knihy Soudců, ve verších 1 až 31 (Sd 5, 1-31).

A tady si můžete poslechnout její neméně půvabnou volnou verzi v hebrejštině s anglickým překladem: https://www.youtube.com/watch?v=NuzEUhX3U7w

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)