Schleitr píše:
Nemáte někdo informace o působení husitů na jižní Moravě (Znojemsko, Brno)?...
Úvodem je třeba konstatovat, pomineme-li jednotnou reakci české i moravské šlechty na Husovo upálení, že husitství na Moravě nemělo takovou odezvu jako v Čechách, ale zase přece jenom daleko větší než ve Slezsku a obou Lužicích. A to i přesto, že poměry v církvi zasažené hlubokou krizí byly naprosto shodné. Již 8. 5. 1415 se sjelo 11 korouhevních pánů do
Brna, aby velice důrazně upozornili Zikmunda na to, že Husovi poskytl průvodní glejt a tudíž že je třeba napravit - vzhledem k situaci v Kostnici - pošramocenou důvěru v listiny vydávané jeho majestátem.
Jinak ale moravští kališníci především z řad vysoké šlechty měli blíže k monarchizmu založenému na kontinuitě Lucemburského panovnické rodu, proto byli většinou loajální k Zikmundovi. Na Moravě však byly jiné předpoklady pro rozmach utrakvizmu než v Čechách, protože Moravě chyběla centra typu Prahy a Tábora. Praha s Betlémskou kaplí a univerzitou představovala jakési intelektuální zázemí hnutí a radikální Tábor levicovou část kališnického spektra.
Nedakonice (později Uherský Ostroh) bojovného kněze
Bedřicha ze Strážnice nemohly roli „moravského Tábora“ suplovat a prvá přijímání podobojí jsou na Moravě doložena teprve až v r. 1416.
Co se týče jižní Moravy, nejvíce utrakvistických farností se nacházelo mj. na Uherském Ostrohu Haška z Valdštejna a v jeho okolí. Naopak
Brno se
Znojmem patřily mezi významné opory katolicizmu, a to díky značnému podílu německých obyvatel těchto měst a také proto, že vojenské šlechtické oddíly zde měly marginální význam, pokud vůbec nějaký. Navíc
Znojmo (a také Jihlava) se stalo před vypuknutím revoluce zázemím pro působení lapkovských skupin šlechtických škůdců a dodbojníků (viz dočasná posádka Hynka z Kunštátu, alias
Suchého Čerta ve Znojmě).
Na konci r. 1419 byl v
Brně Zikmund přijat českou, převážně katolickou šlechtou a moravskou šlechtou v podstatě bez rozdílu konfese za českého krále a moravského markraběte. Je tedy nasnadě, že moravská šlechta byla v převážné míře loajální k Zikmundovi a na kostnickou hranici bylo na Moravě, která měla pro Zikmunda strategický geopolitický význam, rychle zapomenuto.
Dalšími důležitými protihusitskými opěrnými body na jižní Moravě byly hrad
Veveří a Uherské Hradiště, kde měl Zikmund své posádky. Jihozápad Moravy ovládal - nebo se o to aspoň průběžně snažil - Albrecht Habsburský. V polovině r. 1421 nebyly jednoznačně přijaty závěry Čáslavského sněmu a na jednání nejvyšších moravských představitelů v
Brně byla upřednostněna jakási zemská autonomie markrabství, kterou Moravané deklarovali jistý distanc od dění v husitských Čechách.
Na podzim r. 1421 Albrecht Habsburský od Zikmunda obdržel Jemnici,
Znojmo a Pohořelice do zástavy za příslib spojenectví. Koncem r. 1421 nechal Zikmund pro jistotu Brno obsadit lehkou uherskou jízdou.
Po ostudné porážce u Haber a Německého Brodu na poč. r. 1422 se Zikmund snažil svůj neúspěch v Čechách vynahradit ovládnutím celé Moravy. S dobytím Uherského Ostrohu neuspěl, ale údajný avšak pravděpodobný pokus o
husitský převrat v Brně byl naopak odhalen. V březnu 1422 jmenoval Zikmund svým místodržícím na Moravě Albrechta Habsburského, kterému předal hrady
Veveří a
Špilberk, dále pak
Brno, Třebíč a Ivančice.
pokračování...