Dáša Nová píše:
V rubrice Vojenský génius píše o Žižkovi Sabin dne 19. 5. 2004:
''...pokud se ale smaží v pekle, tak je to jenom díky tomu, aby jsme mohli mluvit ve své zemi svým jazykem, aby jsme byli ve své zemi svými pány a aby jsme mohli mít svobodnou církev bez ''neomylného'' papeže. Je těžké a možná zbytečné psát, co by bylo kdyby, ale stačí si vzpomenout na rozpínavost, panovačnost a pýchu Němců, zabedněnost a krutost Říma a nebýt Husitů, tak jsme dopadli jako Polabští Srbové.''
To je přesně ono, lépe bych to nenapsala!
To je ovšem zase výklad jak z 19. století. Čechy by tohle mohlo potkat tak do konce 9. století, ale potom už ne. Proč? Protože Češi jak známo založili svůj stát během vlády Boleslava I., kdy vznikla hradská soustava, upevnilo se křesťanství, vzniklo pražské biskupství a vznikl v zárodku kult sv. Václava, který byl tmelícím prvkem Čechů. Polabští Slované si svůj stát nikdy nezaložili, ti žili až hluboku do 13. století v kmenových svazích. Češi měli před Polabským Slovany ohromný náskok a nehrozil jim podobný osud. Rozhodně ne v 15. století, když už byly všechny procesy vzniku středověkých národů v podstatě ukončeny. Bez ohledu na vyznání by katolická i kališnická šlechta tvrdě bránila germanizaci, která ohrožovala i jejich vliv.
Nebýt Žižky, tak by nedošlo k desetileté nadvládě polních bratrstev.
Nejzajímavější "kdyby" by bylo, kdyby měli Václav, Zikmund, Jošt nebo Prokop alespoň jednoho manželského mužského potomka, který by pokračoval v rodu.