Sabin píše:
Pokud jde o mě, tak prvopočátek tohoto odporu k církvi vidím v brutální rekatolizaci po Bílé hoře. To trvalo 300 let. Následovala 1.světová válka ve které papeženci opět stála proti Česku. Během 1.republiky papeženci využila nacionalismu na Slovensku a opět šli proti nám. Tohle všechno když si pak člověk sečte, tak asi ztratí všechny iluze a raději se obrátí do sebe.
Tak u nás se především manipuluvalo s vírou odjakživa (ze shora, ze strany vládců).
-Misie Cyrila a Metoděje, moravské arcibiskupství, slovanská liturgie (v Sázavě a jinde). Pozdější likvidace "slovanské víry" Přemyslovci
-Násilná christianisace - jako konec pohanství lze připomenout zákony Břetislava II. z r. 1092.
-Násilné obracení na "pod obojí", nebo naopak "pod jednou", poté represe ze strany papeže (zrušení Kompaktát)
-Habsburkova rekatolisace, která možná nebyla nejbrutálnější, ale rozhodně nejzáludnější,netrvalejší a proto nejhorší.
-Vznik CČSH na politické přání vládnoucích elit (Češi se měli stát národem nejenom sv. Václava, ale i Husa). Ten se převratným neukázal, s posicí katolické církve to neotřáslo.
K víře se přichází jinak než nuceně ...
No a pak také nedůvěra v katolickou církev, která nedokázala být oporou a útěchou pro obyvatele Československa během nacistické a komunistické okupace (rozhodně ne v takové míře, jako třeba v Polsku, nebo i jinde).
Ale, u nás není 1/3 až 1/2 lidí, kteří si myslí, že Kristus je zavřený v kostele.