To je ten Johánek, podle kterého se říká přirovnání, že "stojí jak svatej na mostě"? (případně kouká jak svatej na mostě atd.) Škoda, že tu na to není smajlík.

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

To nevím, to jsem ještě neslyšel.
Jsou to ale ty sochy, jak stojí chlápek v sukni, kouká na ruce ve kterých má kříž s Kristem a kolem havy mu létají hvězdy. Po Česku jich máme stovky.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Sabine, ten popis je výstižný! Nechápu ale, co dělá ten chlápek v sukni s hvězdama kolem hlavy tam, kde by měl být spíše památník první Žižkovo bitvy! Dnešní stav bojiště vypadá totiž takto: Na okraji obce Nekmíř nad sochou Jana Nepomuckého se zvedá mírné návrší s chatovou zástavbou, kde se dodnes říká "Na Smrtelnici"...

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Byla to umělecká památka a každé zničené památky je škoda.
A o těch odhalených přípravách na likvidaci sochy Jana Nepomuckého na Karlově mostě jsem našel doklady v magistrátních spisech.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Papeženci se tím snaží vymítit to evangelické zlo z české duše.
V Žižkovo rodišti si také postavili kapličku Johánka Nahraditele, ale prostí lidé jí říkali Žižkovo kaple.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Spousta křížů a soch světců, nejen Jana Nepomuckého, byla u nás zničena za komunistů. Zejména na venkově....
Ale to doufám tady nikdo neschvaluje.

_________________
De omnibus est dubitandum.

Což bych bral pro Žižku jako potupu. Přece jen husitská nula trpí pod nohami jedné katolické jedničky z mnoha.

_________________
Ut omnes unum sint.

Pokud vím, tak v Trocnově sice stávala kaplička sv. Jana, ale nikoliv Nepomuckého, nýbrž Křtitele.
A na vedlejší strom (Žižkův dub už tou dobou nestál) byla údajně zavěšena smaltovaná cedulka ZDE SE NARODIL JAN ŽIŽKA ZLEJ PAMĚTI.
Ovšem místní omladina prý spodek té tabule otloukla kamením, takže výsledkem pak bylo znění: ZDE SE NARODIL JAN ŽIŽKA ZLEJ

_________________
De omnibus est dubitandum.

Jo, vypráví se o tom pověst, že si z toho stromu sedláci a kdo ví kdo ještě řezali dřevo a používali to na topůrka aby měly sílu. Pak si toho všiml nějaký katolický kněz a dal strom zlikvidovat. Ovšem, co se týče toho nápisu, tak já znám verzi: JAN ŽIŽKA, SLEPEJ, ZLÉ PAMĚTI, TU SE NARODIL. Ovšem mohu se plést. On význam je přibližně stejnej.

_________________
Ut omnes unum sint.

Pojďme se tedy podívat na Johánkovo mučednictví z pohledu historických faktů, nikoli pohledem jakýchsi legend a drobet to shrnout.

Dejme tomu.

Již takřka tři století se nám katolíci snaží sugerovat představu o Nepomukově "mučednictví", jehož hlavní a jedinou příčinou bylo to, že králi Václavovi, který se domníval, že královna Žofie má milence, nechtěl královnin zpovědník prozradit zpovědní tajemství.

Jan Nepomucký se ale stal především tragickou obětí Václavova fatálního střetu s arcibiskupem Janem z Jenštejna, jak naznačil - nevím, zda vědomě - ve svém příspěvku Jan. Nedílnou součástí tohoto zápasu o nadřazenost moci světské nad mocí duchovní se nutně musel stát i generální arcibiskupův vikář Johánek z Pomuku, ne nevýznamný představitel moci duchovní.
Král měl z kladrubským opatstvím úplně jiné plány, kterým čáru přes rozpočet udělala podezřele velice rychlá volba nového opata benediktinů po zemřelém Rackovi a ještě rychlejší potvrzení této volby generálním arcibiskupovým vikářem.
Součástí králova plánu a mocenského zápasu s Jenštejnem bylo vytvoření nového biskupství, které chtěl Václav IV. osadit některým ze svých milců. Biskup tohoto nově založeného západočeského biskupství měl být materiálně zajištěn podílem z majetku velice bohatého kladrubského kláštera. Biskupství by se tedy stalo obročím s prebendami pro královy oblíbence a oslabilo by tak postavení pražského arcibiskupa. Vskutku ďábelská a zároveň vysoká mocenská hra, kterou by se zabily dvě mouchy jednou ranou. Tento králův pečlivě připravovaný plán se jediným škrtem Johánkova pera sesypal jak domeček z karet.
Králův patologicky nepříčetný vztek z toho, že nevyšly jeho plány, mu pak vložil do rukou pochodeň, kterou údajně pálil Nepomukovy boky ve vězeňské mučírně Staroměstské rychty ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tahle teorie už se opustila, nicméně podmínky pro "status mučedníka" Jan plní stále. I bez zpovědního tajemství.

_________________
Ut omnes unum sint.

Sorry, ale s tím lze velice obtížně souhlasit, když Johánek byl kanonizován jako mučedník zpovědního tajemství.
To abych pak začal přestávat "věřit" např. i tomu, že sv. Jiří své kopí pohroužíl v dračí chřtán, aby zachránil princeznu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento příspěvek by mohl být také v tomto tématu, nakonec jsem se rozhodl ho umístit přece jenom sem ...

Úvodem bych si dovolil připomenout, že každému svatořečení, kanonizaci v katolické církvi nejprve předcházela tzv. beatifikace, tj. blahořečení. Teprve až po tridentském koncilu (1545 - 1563) katolická církev přijala velice přísná opatření pro kanonizační procesy. Jednalo se hlavně o to, aby dokumentace ke svatořečení byla doložena mnohdy velice podrobnými, pokud možno obtížně napadnutelnými, písemnými prameny týkajícími se života světce i jeho údajných zázraků.
U Jana Nepomuckého to bylo zvlášť důležité, protože nekatolíci by jistě využili sebemenší příležitosti ke zpochybnění procesu svatořečení pochopitelně v rámci vítané protikatolické agitace. Toho si byli katolíci velice dobře vědomi, protože v Čechách i na Moravě právě vrcholí proces rekatolizace. I proto musela katolická církev postupovat velice obezřetně a především důsledně. Další podmínkou svatořečení bylo trvání světcova kultu nejméně 300 let. To bylo v případě "mučedníka zpovědního tajemství" splněno s odřenýma ušima.

Když hrozilo nebezpečí zadrhnutí se kanonizačního procesu, začal se v této záležitosti angažovat i Vídeňský dvůr, aby tak mohl Habsburský austrokatolicizmus opět sklízet šťavnaté plody svého vlivu u Římské kurie. Leopold I. se obrací na svého jezuitského důvěrníka u papežské kurie. Žádá tedy jakousi přímluvu - já bych se nebál použít termínu "protekce" - u papeže, aby se ledy konečně hnuly. Také Leopoldův syn Josef I. se snažil nějakým způsobem akci podpořit, aby tak naplnil odkaz svého otce. Rovněž i císař Karel VI. nemohl zůstat pozadu a k závěrům beatifikační komise se připojil přímluvným dopisem do Říma s jasným apelem.
Tyto snahy a péče Habsburského domu o českého světce by se nám mohly jevit na první pohled až dojemné, ale pouze do té chvíle, než si uvědomíme, že kanonizace Johánka z Pomuku byla nedílnou součástí rekatolizačních snah Vídeňského dvora a jeho bigotně katolických císařských představitelů. Kanonizace Jana Nepomuckého měla být dokonce jakýmsi vrcholem tohoto "bohulibého" úsilí a třešinkou na tomto dávno prožluklém dortu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jan Nepomucký: Tak jako tak zemřel kvůli tomu, že věrně plnil své církevní povinnosti.
Jiří: V 60. letech byl z kalendária vyškrtnut, protože se nedaří dokázat, že by se jednalo o skutečnou personu, a dnes jej lze slavit jen jako "nezávaznou památku" - čili místně, většinou tam, kde mu je zasvěcen kostel nebo kaple.

_________________
Ut omnes unum sint.

Johánkovo nespočetné sochy obohatily i hovorovou češtinu, například při divení se někde říká: "Svatý Janku na stojánku!" Když někdo smutně osamoceně stojí, říká se o něm, že:"Stojí tam jak svatej na mostě."