Sabin píše:
... Je ale s údivem, že místo narození jednoho z největších světových vojevůdců, které je pouze jedno a tím unikátní, je srovnáváno s kostely, kterých jsou stovky. Srovná se tedy nesrovnatelné ...
Dejme tomu.
Ale o to přece vůbec nejde.
Domníval jsem se, že šlo původně o to, když se jakákoli kulturní památka (ať je to trocnovská tvrz s pomníkem neporazitelného nebo kostel) prodá a pak se začně využívat třeba ke komerčním účelům. Nikdo tady snad nechce sčítat hrušky s jabkama, nevím, jak ostatní, ale já psal furt "jen" o principu.
Aspoň tak to vidí moje nepatrnost.
Sabin píše:
... Ještě se zmíním o pohledu na naší matičku Prahu z Hradčan. Každým rokem je ten pohled stejnější. Jak mění staré bobrovky za nové (což maji od památkářů nařízené), tak se ten pohled stává jednolitou barvou. Nic ve zlém, pouze konstatuji co vidím ...
Jasně.
Akorát jsi nám takticky zapomněl sdělit, kolikrát jsi toto panorama už viděl. Já psal o někom, kdo namlsán pohledy na evropské metropole, zavítá poprvé do Prahy a není-li to kulturní barbar, musí z toho pohledu bejt hotovej!
Já, i kdybych ten pohled absolvoval 1000x, nikdy se ho nenebažím. Mám starou Prahu nesmírně rád. Třeba proto, že se v ní (té staré) mohu projít kolem Betlémské kaple, podívat se na Vyšehrad, ke kostelíku sv. Pankráce, na místa, kde spojená husitská vojska tak skvěle zvítězila, vystoupat na Vítkov ...
Ale nejenom ...
Něco jiného jsou mrakodrapy na Pankráci, žižkovská tv věž, prstenec bolševickejch sídlišť, který obepíná Prahu kolem dokola ... Teď zase vyrůstaj satelitní městečka plná podnikatelskýho baroka.