Odpovím vám (tj. všem případným čtenářům) ve dvou krocích: Za prvé, přednesu na dvou příkladech a objasním své stanovisko. Za druhé, povím, jak bych se z tohoto pohledu potýkal a vyrovnával s problémy, které nastolují příklady Tvoje, bratře Jiří Motyčko.

Dopředu snad již teď mohu oznámit, že těmi zmíněnými dvěma příklady bude (1) postoj předložený v článku Zdeňka Pince „K pojetí pravdy a tolerance aneb Evropou obchází strašidlo“ (Česká mysl 1/XLI, 1991, ss. 28-52), který autor zaujímá k francouzskému Vyhlášení práv člověka a občana (1789) a k americké Deklaraci nezávislosti (1776), odkazem na srovnání Tolerančního patentu (1781) Josefa II. a Rudolfova majestátu (1609). (2) Výrok Ternonův ohledně otázky, zda události ve Vendée od cca ledna do dubna 1794 (počínání tzv. pekelných kolon) můžeme chápat jako genocidu. (TERNON, Yves. Genocidy XX. století: zločinný stát. Praha: Themis 1997, viz s. 237n: „Nezodpovězená zůstává nicméně otázka … Přesto nebyla … patří ovšem do jiné kategorie.“)

Je, myslím, jasné, že mi nějakou chvíli potrvá především to, aby příspěvek byl stručný a přitom srozumitelný. Takže prosím o strpení. Smyslem je nejprve načrtnout v příkladech krátce své východisko, aby se má pozdější odpověď jevila pochopitelnější.

Upřesnil bych vyslovením toho, co v oněch slovech bylo předpokládáno, co se mělo „samo sebou“: Ušetří to nikoli čas a přemýšlení jako takové, nýbrž promarněný čas a marné přemýšlení. Rozhodně však nebude znamenat úsporu času pro mne a ani případní čtenáři nebudou ušetřeni přemýšlení. Myslím ale, že to za to stojí.

_________________
(Kaz 1:11) čili "Vše bude zapomenuto!"

... už to trvá nějak podezřele dlouho, Theodore.
Navíc si nejsem jist, zda jsi zvolil nejvhodnější zdroje pro své odpovědi, myslím zejména kvůli srozumitelnosti.

K výše uvedenému si dovolím ještě nepatrnou poznámku. Ahistorický výrok může být zároveň výrokem nepravdivým a naopak. Příkladem takového výroku je např. prohlášení, že bitvou u Lipan skončila husitská epocha.
Co si o tom myslíte? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Když uvážíme, že epocha je období charakterizované společnými znaky tak toto hodnocení není pravdivé. Protože víme, že boje pokračovaly i za Jiříka z Poděbrad. Chybí pouze radikálové nebo jsou oslabeni. Pražské artikuly za které se bojovalo jsou potvrzeny kompaktáty na která přísahají králové.
Takže myšlenky husitství trvají dále. Skončila pouze doba křížových výprav. Takže kategorické tvrzení, že skončila husitská epocha bitvou u Lipan není pravdivé.

Když už jsme se tak "rozjeli" , tak dalším ahistorickým výrokem, který ale není až tak úplně nepravdivým, je to, že mistr Jan Hus opisoval od Viklefa.
Jan Hus z teoretika Viklefa spíš vycházel, navazoval na něj a především jeho učení rozvinul směrem do praxe.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jan Hus učení Viklefa přezkoumával a měl jiné názory a nedá se plně ani říci, že jeho učení rozvinul. Například učení o remamenci nezastával i o knězi v smrtelném hříchu se vyjádřil, že koná nehodně, kdežto Viklef jeho službu zakazoval. Toho by se zřejmě našlo více. Takže výrazem opisoval se snaží autor spíše o dehonestaci mistra Jana Husa.

... Znovu musím připomenout Husovo reformní úsilí, které důsledně směřovalo do praxe. Viklef byl "pouhý" teoretik.

Souhlasím.
Ta dehonestace je většinou prvoplánovým záměrem autora tohoto ahistorického výroku. Druhý plán sleduje umenšení Husových reformních zásluh i jejich originality.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Myslím,že je to tak, že mnoho lidí reaguje na text, se kterým zásadně nesouhlasí, předevší emocionálně, prostě jsou hodně emočně zaměření. Je,to velmi primitivní. To lze pozorovat i u lidí vysoce postavených, že jednají a mluví jen na základě emocí a pocitů, bez logického myšlení. To i někteří profesoři pouze memorují své vědomosti bez logického jasného pohledu, takže se jim snadno podaří vytvořit dobrý chaos v přednášce. Nemohu je však za to vinit, protože je to dané jazykem českým, který je velmi květnatý a rozvětvený, a samozřejmě svede dotyčného k této mnohosti vyjádření. Dějiny se prezentují jednak jako heroické, nebo naivní, což mě se nelíbí pro svoji falešnost, a pak se dějiny prezentují jaksi obyčejné s lidskými slabostmi, podvody, loupením, a oklamáním lidí, a to se většinou veřejně neprezentuje.

Dějiny se interpretují všelijak.
Vyhrotilo se to bohužel po listopadu '89 a snad úplně nejvíc v poslední době, v éře rozdělených společností hlubokými příkopy napříč Zeměkoulí v demokratických zemích (o jiných nemá cenu uvažovat). Ale zpátky do české kotliny. Snad nejkontroverzněji jsou u nás v této době vnímány dvě epochy: 1) husitství a česká reformace do Bílé hory a 2) pobělohorský vývoj.

A po tomto "dlouhém" úvodu se dostávám konečně k meritu věci. Nejvíc škodí - zejména v ateistické zemi -, když jsou dějiny tendenčně a nekriticky interpretovány z konfesního pohledu.
ad 1) ten "protestantský" vede k latentní adoraci, ten "katolický" k zatracování do pekel
ad 2) velice zjednodušeně řečeno, zde je tomu přesně naopak.
Přesto je tu jeden rozdíl. U té první epochy lze přece jenom mnoho věcí vyzvednout - chcete-li adorovat -, u toho druhého období se to hledá velice obtížně.
Jejda, není ta předchozí věta taky vyjádřením konfesního pohledu na věc? Domnívám se, že není.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)