I přes Pottenstein táhli husité při této zahraniční výpravě, když směřovali na Sulzbach, aby zastrašili falckrabího Jana, který se zdráhal zaplatit výpalné v požadované výši.
Pottensteinský hrad stojící na vysoké skále se husité ani neobtěžovali dobývat, neboť by to bylo pouze ztrátou času (kterého by se na jeho vyhladovění nedostávalo) a do Sulzbachu bylo ještě daleko. Nějaké ostřelování z okolních skalnatých a srázných kopců nebo náhlý masivní šturm proti hradu taky nepřicházely do úvahy.
I dnešnímu návštěvníkovi hradu, když se z něho podívá do údolí, kudy museli husité nutně táhnout, tak je mu naprosto zřejmé, aniž by se válčením 1. pol. 15. věku zabýval, že dobývat tento hrad nestálo za námahu (viz foto).

Pottensteinský hrad tyčící se na nepřístupném skalisku

Pohled z hradu do údolí a na protější kopce.
Jak je vidno, ani husitští puškaři se nechtěli škrábat se svojí dobývací technikou na protilehlé skály, aby tady zakládali palposty pro dobývání hradu. Pravděpodobně silnicí vlevo opouštěli husiti město směrem na Sulzbach ...

Na vnitřním schodišti hradu najdete tuto infotabuli s kronikářskými výpisky. Tam ve druhém odstavci čteme (velice volný překlad):
"Stalo se jednou, že divoké slovanské hordy z české země pronikly do městečka. Nad domy a kostel šlehaly plameny, ale na hrad a k jeho obyvatelům se husiti nedostali."

Dříve měli zmrzlináři šlapací trojkolku. A dnes? Německý zmrzlinář si pořídí rovnou hummera! Jak je však vidět z předního kola, které už stojí skoro na ráfku, patrně i na tohoto podnikatele dolehla světová hospodářská krize.
To jsem si nemohl nevyfotit, abych trochu odlehčil tomu "vážnému" sledování trasy, kterou kráčely české dějiny na německém území ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)