Také královské město Litoměřice, jehož počátky lze klást do první čtvrtiny 13. století, má svoji husitskou historii. V severozápadních Čechách se vytvořila poměrně kompaktní aglomerace českého osídlení táhnoucího se od Podbořan až k Litoměřicím. Litoměřičtí Němci si však uchovali většinu v městské radě až do r. 1421, přestože mezi městskými obyvateli tuto většinu postupně ztráceli už v předhusitském období, tj. během 2. pol. 14. st. Byl to takový litoměřický paradox.
V době, která nás zajímá, měly Litoměřice něco kolem 3000 obyvatel a patřily tak ke středně velkým městům s rozlohou kolem 12 ha, což svědčí o větší hustotě zástavby (Šmahel I., str. 357). Jsou typickým příkladem města, v němž byl provozován trh přesahující dobově úzký rámec Litoměřicka. Dle Šmahela I., str. 363, tento trh zahrnoval rozlohu kolem 1100 km2(!), města Ústí nad Labem na severu tohoto regionu, Roudnici n. Labem na jihu a dalších až 7 menších měst. Mezi Litoměřicemi a Ústím n. Labem proto panovala věčná konkurenční rivalita, která se negativně promítala mj. i do tržních vztahů.
Litoměřice měly vybudován slušný fortifikační systém parkánového typu a disponovaly též opevněnými předměstími (to bylo málo obvyklé!), což skýtalo velkou výhodu pro nastávající válečné časy.
Husitství si v tomto národnostně smíšeném městě nalezlo relativně brzy své příznivce, ale o tom zase někdy příště ...
náměstí

gotický Hrad

pozůstatky opevnění

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na litoměřické faře kostela Všech svatých, kterou obdržel od Karla IV. r. 1463, krátce působil, než se přesunul do Prahy, Konrád Waldhauser. Ve své Apollogii však Waldhauser odmítá, že by v rozporu s předpisy augustiniánské řehole přijal správu tohoto děkanského kostela (dispens prý získal od samotného arcibiskupa Arnošta z Pardubic). Využíval údajně "pouze" výtěžek z tohoto obročí jako hmotné zajištění, což je IMHO ještě horší, neboť správou se sám fyzicky nezabýval, protože na litoměřickou faru dosadil dva vikáře, kteří ho zastupovali. Aby mohl čelit kritice své osoby týkající se nadužívání obročí pouze jako zdroje obživy (proti čemuž sám ve svých kázáních brojil), tak se na poč. r. 1365 litoměřického obročí vzdal. Ano, to byl jistě příklad hodný následování!

Husitství se v Litoměřicích objevilo relativně brzy a to díky exkomunikovanému mistru Zdislavu ze Zvířetic, který u kostnického koncilu figuroval na seznamu českých kacířů. Tento představitel významného českého rodu patřil do okruhu pražských reformátorů, byl Husovým přítelem a stal se rektorem pražské univerzity. V Litoměřicích zastával úřad probošta zdejší kapituly.
Prostřednictvím zemana Zikmunda z Řepan si někteří obyvatelé Litoměřic přičichli i k pomýleným chiliastickým myšlenkám těchto blouznivců, k nimž Zikmund Řepanský také patřil.
Ke cti litoměřických husitů patří slušné zacházení s jeptiškami i řeholníky, což bylo možná způsobeno stále ještě značným vlivem katolické strany v tomto městě (viz následující příspěvek ...).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Katolíci se svého postavení ve městě nechtěli jen tak lehce vzdát. Během Vánoc v r. 1419 bylo zahájeno zatýkání stále vlivnějších husitů, z nichž někteří byli vsazeni do věže u Michalské brány. 30. května 1420 došlo k ohavnému činu, který má na svědomí král Zikmund, jemuž toto zacházení nebylo cizí. Ten přikázal, aby 17 husitů z oněch zatčených bylo pro výstrahu (obdobně jako ve Vratislavi) utopeno v Labi.
V době husitského obléhání Vyšehradu na podzim r. 1420 se král Zikmund po dílčí porážce uherského houfce u Žatce uchýlil do Litoměřic, odkud se snažil řídit zásobování obleženého Vyšehradu. Chtěl tento riskantní krok realizovat po řece, takže přikázal naložit lodě na vozy a převést je z Litoměřic do Berouna. K Vyšehradu se potřeboval dostat bezpečnější cestou po proudu Vltavy z jihu, nikoli proti proudu ze severu, proto ten transport lodí z Litoměřic. (Tento rozsáhlý přesun lodí se nedal utajit, proto musel Zikmund nakonec dovést proviant po zemi a na Pražský hrad.)
Po prohrané bitvě u Vyšehradu strávil Zikmund vánoční svátky a počátek nového roku 1421 v Litoměřicích, odkud se vojensky vypravil do pole a zamířil do jihozápadních Čech, kde operoval Žižka se svým vojskem. Po obdržení zpráv o mobilizaci pražanů a vytrhnutí do pole s 320(!) vozy se Zikmund zbaběle navrátil do oblíbených Litoměřic. Zde na něho čekala královna vdova Žofie Bavorská a Zikmundova manželka Barbora Celská. Litoměřice si tak "užívaly" tří korunovaných hlav najednou.
Arcibiskupská konzistoř (katolická) přes Starou Boleslav a Roudnici n. Labem nakonec nalezla v únoru 1421 útočiště v Litoměřicích. Dlouho se zde však nepozdržela, protože znepokojivé zprávy o blížících se husitech ji donutily opustit hranice Čech, aby nakonec skončila až do r. 1437 v Žitavě.

Po ofenzívě do východních Čech Žižka po různých vojenských peripetiích zamířil ze severovýchodu přes Mladou Boleslav a Hoštku k Litoměřicím. Někdy ve 3. dekádě května 1421 se po obdržené zprávě, že se Litoměřice poddaly pražanům, tak rozběsnil, že se "vrhl střemhlav" proti litoměřickým hradbách, od nichž byl však odražen (viz otvírací příspěvek o litoměřickém fortifikačním systému). Pražané mu přivezli do polního ležení u Litoměřic zvací list na Čáslavský sněm, aby ho jaksi "zpacifikovali" a odradili od dalšího obléhání města.
29. května již Litoměřice holdovaly pražanům, kteří zde ustanovili hejtmanem Hynka Kolštejnského, čímž se staly součástí pražského svazu. Žižka mezitím stihl provést stavební úpravy na hradu Kalich, který pro sebe zabral.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

29. června 1424 se o své vůli v Praze, zdecimované porážkou od Malešova, objevil Zikmund Korybut při své druhé české misi, kterou neměl schválenou od svých mocných příbuzných. Pražané z vděčnosti ke svému novému spojenci, "volenému a milostivému" pánu, kterého nutně potřebovali, odevzdali Korybutovi královské město Litoměřice. Město se před bitvou u Ústí nad Labem (1426) stalo shromaždištěm Korybutových pražanů a vojska litoměřického hejtmana Hynka z Kolštejna. Z toho lze usuzovat, že se město stále ještě nacházelo ve sféře vlivu Prahy, kterýžto stav vydržel až do r. 1427. Pak následoval postupný příklon Litoměřických k žatecko-lounskému svazu Jakoubka z Vřesovic, který tímto spojeneckým aktem významně posílili. Proto Litoměřické oddíly u Lipan bojovaly pochopitelně na straně radikálů.

Nedlouho po Lipanech se Litoměřice podrobily řádně zvolenému zemskému správci Aleši Vřešťovskému z Rýzmburka. Definitivní tečku za tímto obdobím udělal husitský svatojánský sněm svolaný na 24. červen 1434 do Prahy za účasti královských měst, Litoměřice pravděpodobně nevyjímaje. V pozměněné zemské vládě Aleše Vřešťovského zastupoval Litoměřice lounský měšťan Antoch, který byl zároveň zástupcem Loun a ještě Žatce.
Po smrti Zikmunda Lucemburského r. 1437 se země rozdělila na dvě soupeřící strany. Jedna byla pro polskou kandidaturu a druhá, kam patřily i Litoměřice, preferovala kandidaturu Albrechta Habsburského.

Během vlády zemského správce Jiřího z Poděbrad se Litoměřicím podařila uhájit držba devíti vesnic premonstrátek z Doksan a dvou vesnic probošta litoměřické kapituly. Bylo to významné potvrzení tohoto zisku a navíc, jak se zdá, bylo to – aspoň formálně – po právní stránce v pořádku.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V Litoměřicích dojde k rekonstrukci pivovaru, kde se bude zase vařit pivo "Kalich" ...
https://litomericky.denik.cz/zpravy_region/milovnici-piva-si-zase-daji-kalich-litomericky-pivovar-do-roka-ozije-20180924.html

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)