Jiří Motyčka píše:
Protože diskuse na toto téma začíná skomírat ...
Obraz 3. - bitva u Ústí 1426
Děj filmu pokračuje a graduje v jedné ze dvou vrcholných scén, bitvou u Ústí, které se Hostic zúčastní pod velením Jana Roháče z Dubé.
Záběr realizovaný počítačovou technikou simuluje letecký snímek bojiště, na němž zřetelně rozeznáváme 2 řady vozů ve vozové hradbě, a rozestavení jednotlivých druhů husitských vojsk. Boží bojovníci poklekají k ranní modlitbě, začíná nedělní polní mše 16. června 1426. Mezi bojovníky přijímajícími podobojí prochází dvojice kněží s posvěcenými kousky chleba a s kalichy. Na závěr polní mše zazní velebný zpěv husitského chorálu.
Kamera snímá zdupanou zem, nad níž se tetelí horký vzduch. Pozdě odpoledne se objeví nepřítel skoro na dostřel z houfnice. Ležení ožívá, ozývají se povely hejtmanů i nižších velitelů. Bojovníci se připravují k boji a povely jsou vykonávány s dokonalou, strojovou přesností, puškaři koženými měchy rozdmýchávají žhavé uhlíky v trojnohých železných nádobách a připravují ostatní pomocný dělostřelecký „vercajk“. Vidíme Korybutoviče na place, kde se nacházejí pražané.
Další „letecký“ snímek zobrazuje blížící se zvlněné řady těžké jízdy nepřítele. V čele na svém vraníku a v těžké zbroji zdobené tepaným zlatem, které odráží odpolední slunce v oslnivých paprscích, vrchní velitel Boso Fictum. Pozvedá levou paži a spojená armáda se zastavuje. Korouhve výkvětu německé šlechty zplihle visí v nastalém bezvětří. Velitelé s úsměšky ukazují směrem k postavení husitů, tropí si z nich žerty a jsou v dobré náladě. Úplně jiný je pohled na dlouhými pochody unavené a hladem zmožené vojsko. Vidíme řadového jezdce, jak nenasytně hryže tvrdou skývu chleba. Bitva začíná, první vlna jízdy nepřítele se s postupně narůstající rychlostí přibližuje k vozové hradbě.
Nejprve „letecký“ snímek a pak detailní záběr na nohy koní v trysku. Zvuk akcentuje temný dupot koní nesoucích v sedlech těžké ozbrojence. Nepřátelská jízda se dělí do tří bojových formací, které se snaží udeřit na postavení ve vozové hradbě ze tří stran s plnou silou prvního úderu.
Opět letecký snímek následovaný detailním záběrem. V něm zanedlouho vidíme Matěje, jak statečně brání právě úsek, kde se unaveným, ale rozběsněným Němcům najednou podařilo převrátit část jedné řady vozů. Slyšíme řízný povel desátníka a obránci z vozů spolu s Matějem jako jeden muž rychle opouští své pozice, kde došlo k průlomu, a rozpřahají a odstraňují několik vozů z druhé řady. Vše se děje s neuvěřitelnou rychlostí. Ze zpocených tváří obránců vozů můžeme přečíst obrovské soustředění, tuhou kázeň a disciplínu danou bleskovou reakcí na povel. Proniknuvší nepřítel nechápe, proč se mu otevřela cesta do nitra vozové hradby. Na okamžik jakoby zaváhal. Co se děje, je snad vítězství na dosah? Záhy Němci pochopí svůj omyl, ale je již pozdě, neboť se ozval hlasitý povel hejtmana puškařů, zahřmí salva z tarasnic na place směrem k místu průlomu ve vozové hradbě. Bojiště na chvíli zahalí oblaka dýmu a prachu, po jejich rozptýlení následuje spořádaný a rychlý nástup zálohy pěchoty, která dokoná dílo zkázy mezi proniknuvšími Němci. Nebezpečí průlomu je zažehnáno, vozová hradba je bleskurychle zavřena.
Následují záběry z jiných míst soustředěné obrany vozové hradby. Boční záběry kamer zobrazují pohled na čelo vozové hradby z obou stran.
Po odražení nepřítele od čela vozové hradby se otvírají její kratší strany, tryskem nastupuje lehká husitská jízda, začíná pronásledování, kterému předchází hromové: „Běží, bratři, běží, hrrr na ně!“
Obrazy jednotlivých fází bitvy musí zdůraznit její krvavý průběh. Součástí scénáře je i to, jak hrdí Němci jisti si svým snadným vítězstvím odmítli husitskou nabídku na rytířský způsob vedení boje, jehož součástí bude velkorysé zacházení vítězů se zajatci. Další záběr filmu pak zobrazuje vzdávající se Němce, kteří se v pokleku, k smrti unaveni a se svěšenými hlavami opírají o jilce nahých mečů a jsou nemilosrdně pobíjeni vítěznými husity.
Jeden záběr je na říčku Ždířnici, v níž teče voda zbarvená krví a obtéká těla padlých... V závěrečné scéně vidíme Prokopa Holého (
poprvé ve filmu) v doprovodu zúčastněných hejtmanů. Poznáváme Roháče, Jakoubka z Vřesovic, Korybutoviče, Diviše Bořka z Miletínka a další. Vykonávají improvizovanou polní přehlídku nastoupivších jednotek. Prokop kráčí před nastoupenými bojovníky s hrdě vztyčenou hlavou. Z jeho pečlivě vyholené tváře vyzařuje nepřehlédnutelné charisma a sebevědomí vítěze. Zastavuje se u Matěje stojícího v první řadě a obrací se na Roháče: „To je ten tvůj hrdinný obránce vozů?“ Roháč živě přikývne. Prokop uchopí Matěje za obě ramena, podívá se mu přímo do očí a takto k němu mluví: „Ve jménu našeho Spasitele a Pána a s Jeho pomocí jsme vybojovali skvělé vítězství! Matěji, sirotčí hejtman nad řádem mně o tobě pověděl. Tys, bratře, v této zkoušce znovu obstál a jistě s vědomím, že život nasazuješ s Boží pomocí za spravedlivou věc. Takové statečné bojovníky náš nesmiřitelný boj, který není ještě dobojován, potřebuje.“ Matěj je zjevně potěšen Prokopovou chválou a zračí se to na jeho tváři. Jeho oči září. Prokop Holý mu pravicí lehce poklepe po rameni, poodstoupí od něho a pokračuje v přehlídce…