Tak já se přiznám, že krom Starých pověstí českých jsem od Jiráska nepřečetl v podstatě ani řádku. A i ty Staré pověsti české jsem přečetl hlavně proto, že jsem po otci měl a ještě mám nějaké staré vydání, které bylo bohatě ilustrované, Alšem asi??

... no, tak to není zrovna dobrá vizitka pro návštěvníka a přispěvatele tohoto DF, Václave.
Mít z Jiráska přečteny "pouze" Staré pověsti české, je fakt zoufale málo. Zejména s vědomím toho, že fundament jeho literární tvorby tvoří husitství.

BTW. Staré pověsti české pochopitelně neilustroval "jen" Aleš. Např. já je mám s překrásnými ilustracemi od Věnceslava Černého. Když jsem si jako malej kluk prohlížel jeho obraz bitevní scény lucké války, běhal mi mráz po zádech.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No to je tak. Již od mládí jsem rád chodil do knihovny a četl kdeco. Knihovna byla rozdělena na jednotlivá, tématická oddělení a byly dvě oddělení, kterým jsem se vyhýbal jako čert kříži, a to poezie a romány. Poezii jsem nikdy nechápal a nechápu dodnes a romány pro mě znamenaly četbu pro holky, tedy něco naprosto opovrženíhodného. No, a Jirásek byl právě v těch románech, že.

Té poezii bych s velkým sebezapřením jakž takž rozuměl. Ale romány?! To mi hlava nebere, protože bezpečně znám takové romány, které by holky nečetly ani za nic, nebo aspoň většina z nich.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Za to asi můžou sestřenice. Trávil jsem nima celkem dost času, jezdíval jsem tam na prázdniny. Jenže ony byly starší a četly právě ty romány, dívčí romány. Já v nich občas listoval, ale to se opravdu nedalo a tím pádem mi z toho nějak vyplynulo, že je to čtení pro holky , no.
Přečetl jsem něco od Julese Verna, jinak jsem si půjčoval knihy, kde jsem se mohl něco dozvědět. O historii, zeměpisu, přírodovědě, učarovali mně dinosauři, knížky s ilustracemi Zdeňka Buriana jsem si půjčoval opakovaně.
Od Jiráska jsem zkusil poctivě přečíst Psohlavce, už proto, že to byla povinná četba, ale nešlo to. Takže jsem jenom zhltnul pasáž o popravě Koziny a to bylo vše.
Několikrát jsem zkoušel Švejka, ale ani toho jsem nezvládl.
Asi jsem kulturní barbar

... tomu rozumím.

Zkus Temno ...

Nejsi,
i když zrovna s Tím Švejkem je to fakt divný.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Už trochu starší článek Víta Vlnase "Obrana Jiráskova":
https://neviditelnypes.lidovky.cz/kultura/kultura-obrana-jiraskova.A120829_154444_p_kultura_wag

... tenhle text Víta Vlnase je cenný především tím, že pregnantně pojmenovává vztah Nejedlého k Jiráskovi. Ano, tato dvě jména nelze spojovat z principu v jakési ideologické a fatálně zjednodušující zkratce, jak se to s patologickou obsesí děje po listopadu '89:
"Zdeněk Nejedlý je sám o sobě složitější případ. Zde však jasně spáchal neospravedlnitelný zločin na nevinném, který se nemohl bránit. Důsledky tohoto jeho zločinu pak budou trvat do té doby, dokud čeští novináři nepřestanou vyslovovat jména Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého jedním dechem v negativním, zjednodušujícím, a především nesmyslném kontextu."

A nádavkem Vlnas přidává dobrou radu:
"Nečtěte Jiráska, jestliže nechcete, neumíte nebo nemáte čas. Nekopejte do něj však. Kopete totiž do sebe."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A ještě jeden Vlnasův postřeh stojí docela za zaznamenání - totiž když srovnává "hříchy" jiných klasiků s Jiráskem ("...Na rozdíl od dalších veličin české literatury 19. století, jakými byli Neruda, Svatopluk Čech či bratři Mrštíkové, není v Jiráskovi třeba ani náznak antisemitismu..."). A přesto je to Jirásek, kdo to stále v obecném povědomí odnáší nejvíce (ačkoli vesměs za něco, co způsobili až jiní).
Tím určitě nevolám po odsuzování dalších umělců (případné omyly a viny nezamlčovat, přinejmenším ale uvést do dobových souvislostí...).

IV. lateránský koncil z r. 1215 zakázal Židům objevovat se o Velikonocích na ulicích, aby se nerouhali Ježíši Kristu a nevystavovali se zbytečně křesťanskému hněvu. Papež Inocenc III. vyslal upřímně míněný signál o tom, že katolická církev je ochotna Židy chránit. Jak byla tato ochrana v dějinách úspěšná, je věc zcela jiná.

18. dubna 1389 na Zelený čtvrtek (křesťanské Velikonoce) a zároveň poslední den Pesachu (nejdůležitější židovské svátky) vyšel z chrámu sv. Mikuláše v Praze kněz, který nesl eucharistii (svátost oltářní) k nemocnému. Oba tyto svátky tedy připadly v onen osudný rok na stejný termín.
Kněz s eucharistií procházel pražskými ulicemi, pokračoval kolem židovského města a když míjel okolostojící Židy, začali se mu někteří z nich posmívat, ba dokonce ho urážet vč. svátosti. Pak někdo na onoho kněze hodil kámen, kamenů však bylo pravděpodobně více, takže zřejmě nejeden mohl zasáhnout i svátost. Židé se tak dopustili jedné z největších urážek křesťanského symbolu.
Tak nějak o tom informují prameny křesťanské provenience. Není však prokazatelné, zda Židé po knězi a eucharistii skutečně házeli kamením. Křesťanské prameny se zřejmě snaží ospravedlnit následující tragický pogrom a omluvit tak neomluvitelné!
Co následovalo po údajném napadení katolického kněze? Hrůzyplná apokalypsa!
Po Praze se začali rozhněvaní křesťané, podporovaní proslovy některých kazatelů, shromažďovat v ulicích. Do čela davu se postavil jistý Ješek, kronikářem nazvaný rusticus quadratus, což je něco jako vesnický buran. Lůza podlehnuvší náboženskému fanatismu a s čichem ohaře, který zavětřil stopu zlata a drahokamů, se vydala k židovskému městu.
Město Židů bylo vzato útokem. Postupně byly napadeny synagogy, v nich byla poničena tóra aj. náboženské svitky. Židovské domy byly kompletně vyrabovány s cílem najít drahocennosti a peníze a pak byly zapáleny. Byl znesvěcen i židovský hřbitov.
Židé byli vyháněni na ulici a zde byli svazováni. Staré a nemocné křesťané ubíjeli přímo na místě. Mrtvá těla i dosud živé svázané oběti dovlekli k připraveným hranicím, kde je za jásotu přihlížejících odevzdali plamenům. Útočníci neměli smilování s nikým, neohlíželi se na pohlaví ani věk. Zelený čtvrtek, první svátek velikonoční se potřísnil krví nevinných. Hrůzyplná bilance čítá min. 750 povražděných, což je podstatná část obyvatel tehdejšího židovského města.

A právě tuto, i na tehdejší poměry otřesnou událost podrobně a věrně dle pramenů líčí ve svém románu "Mezi proudy", v jeho 2. díle nazvaném "Syn ohnivcův" Alois Jirásek. Autor slavného románu tuto historicky doloženou událost čtenáři líčí jako středověký thriller, plný krvavého násilí, který si v ničem nezadá se současnými filmovými thrillery, nejenom americké produkce. Čtenáři úplně postačí, aby měl minimální představivost. Ješka, kterého kronikář pejorativně počastoval jako "rusticus quadratus", Jirásek nazývá Ješkem Čtyřhranným.
Tento do zběsilé krvelačnosti vytočený Ješek v Jiráskově románu křičí:
"Ať raději pojdou všichni židáci, než abychom my trpěli. Na ně! Na židy!"
Za co měl však Ješek trpět, možná nevěděl ani on sám …

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... mám na mysli pochopitelně Jiráskův román, který psal současně s obsáhlými kronikami F. L. Věk a U nás. To už učil na gymnáziu v Praze a je neuvěřitelné, co při svých kantorských povinnostech ještě stíhal.

Po dlouhé době jsem se rozhodl, že znovu spořádám nemalé sousto, Jiráskovu husitskou trilogii: Mezi proudy (viz předchozí příspěvek), Proti všem a Bratrstvo.
Bratrstvo je 3dílné a mám za sebou jeho první díl "Bitva u Lučence". Předmluvu k němu napsal literární historik Ph.Dr. Zdeněk Pešat, DrSc (1927-2010), jeden z našich největších znalců Jiráska a jeho díla. Přestože toto vydání pochází z dob normalizace (patrně poslední vydání Bratrstva z r. 1978 v edici Slunovrat), tak Pešatova předmluva není vůbec ideologicky pojatá, ale "pouze" literárně vědecká. Lépe to pochopíme, když si uvědomíme, že Pešat nemohl v době normalizace publikovat tak, jak by si přál. Byl zkrátka tzv. "na indexu".

Pešat na Bratrstvu dokládá, jak byl Jirásek v době, kdy psal tuto historickou rapsódii - jak to autor nazval - již velice zkušeným a etablovaným spisovatelem. Jak přešel od mozaikovitého děje v předchozích dvou dílech trilogie k textu, jenž má svoji hlavní dějovou linii (vtah Maďarky Márie a bratřického hejtmana Jana Talafúse z Ostrova, malé tvrze na Chrudimsku), která se rozbíhá a zase spojuje, aby v závěru tohoto dílu vyvrcholila milostným aktem, který Talafús považuje za své vítězství, zatímco Mária odhodlaně nastupuje na svoji nebezpečnou cestu zrady. To vše se odehraje po slavném bratřickém vítězství v bitvě u Lučence na hradě Muráni.

Ano, Bratrstvo bezesporu patří mezi Jiráskovy nejvyzrálejší historické romány. A pro mě se stala četba husitské trilogie po dlouhých letech velkým zážitkem, protože Jiráskovu brilantní znalost historie vč. pozoruhodných detailů jsem mohl znovu ocenit a konfrontovat s mými novými znalostmi, které pochopitelně přibyly od poslední četby před dávným časem.

P.S. Tomu, kdo Jiráska dosud nezavrhl do propadliště literárních dějin, bych si dovolil doporučit Pešatovo dílo Boj o Aloise Jiráska v zrcadle kritiky, Československý spisovatel, Praha 1954

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... Pešat v předmluvě k tomuto dílu o postavě Márii mj. píše:
"Máriin portrét je vskutku zpracován jinou metodou než dosavadní spisovatelovy ženské typy v jeho velkých románových dílech. Je bohatší, mnohostrannější, viděný jak z hlediska jejího vnitřního života, tak z hlediska vnějšího působení. Tedy psychologická studie a přitom studie postavy, pro niž v historii neexistoval žádný ověřený podklad (Jiráskem vyfabulovaná postava – pozn. JM).
…
Mária tak postupně dorůstá v postavu, v níž se bolest nad nenadálou ztrátou milovaného člověka, hořkost z vlastního osudu, z hlubokého ponížení člověka i ženy, strach z budoucnosti a vášnivá nenávist ke všemu kacířskému, tedy i českému a bratřickému, spojují v jedinou metu: pomstít se za všechna životní příkoří na těch, kdo jsou podle jejího mínění hlavními strůjci neštěstí. Není to manžel Bodorovský, kterého si vzala, až když ztratila ve válce milého, a jenž nestojí za vášnivou nenávist. Jím jen z hloubi duše pohrdá. Ale jsou to ti, kdo jí zabili Imricha, ten, kdo ji vyhrál v kartách, i ten, kdo ji unesl. Zároveň se však nemůže ubránit ani klíčícím zárodkům vděčnosti k Talafúsovi za to, že se k ní chová jinak než Bodorovský, jinak než Pobera, byť sebe sama stále ujišťuje, že vztah k Talafúsovi je motivován jen a jen touhou po pomstě a byť i tak sama jedná. Z těchto pohnutek je utkán její vnitřní svět, zatímco navenek se jeví jako hrdá a sebevědomá Uherka, pevně a cílevědomě ovládající své city, svůdná natolik, že je schopná vyvolat ty nejsilnější vášně, svést k nepřátelství dva přední Jiskrovy spolubojovníky a dokonce před jejich očima rafinovaně připravovat zradu. Tím však Mária zároveň přejímá také svůj podíl na historické osnově románu. Ve druhém díle má ještě tento podíl poměrně omezenou povahu; projevuje se jen dorozuměním se zajatým biskupem a spojením s Uhry, ale stačí už na to, aby způsobil Jiskrovu špehovi Žáčkovi vážné potíže na uherském sněmu. Plné odhalení historické role Márie ponechává si Jirásek až pro závěrečnou část trilogie."


Ano, dle některých literárních historiků patří postava Márie mezi nejpůsobivěji vykreslené postavy v české literatuře vůbec. Kdybych jen jediného z vás tímto nalákal k četbě Jiráskova Bratrstva, nepsal jsem tento text nadarmo.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Na několika místech v tomto vláknu jsme psali o tom, jak je Jirásek historicky věrohodný mj. taky na základě poctivého studia pramenů. Nemá smysl zde opakovat to, co už bylo napsáno v předchozím, a proto si dovolím opět ocitovat něco málo z Pešatovy předmluvy ke III. dílu:
"… opovědný list, který v románu diktuje Janko Kozic jménem své roty Žáčkovi, je takřka doslovným zněním památky chované v bardějovském muzeu, jen autorství je pochopitelně jiné …" Tolik Pešat.

Historik, Mistr Jirásek připsal autorství tohoto listu jedné z hlavních postav románu Janku Kozicovi, zvanému Vlk. A toto tedy v románu nadiktoval rotmistr, velitel bratřické roty Janko Kozic do pera špehovi Žáčkovi, který pak list doručil do Bardějova:
"Vy zlí a nespravedliví lidé bardijovští, vy jste našich bratrů dali zvěšeti, lidí dobrých a nevinných jako mordéře necnostlivé, kteří ani vám ani žádnému nic nebyli vinni, a protož jestli nám, přátelům a rodovi jich za ně nepoložíte čtyři sta zlatých ve zlatě do tří neděl v klášteře u kartuzů v Lechnici, tedy na vašich hrdlech i na vašem jmění i na vašich poddaných se buď dlouho buď krátko takto mstíti budeme, pokud našeho rodu stává (dokud náš rod bude existovat - pozn. JM)."
Jirásek, Bratrstvo III., Čs. spisovatel, Praha 1978, str. 354, 355

Tento opovědní list se vztahuje k této události: bratříci chtěli ztrestat Němce z Bardějova za soustavnou spolupráci s Hunyadovci z Dolních Uher. Mária se o tom dozvěděla a dala Bardějovským vědět po svém maďarském spolupracovníkovi. Ti se na bratříky nachystali a zaskočili je uzavřením v úzkém údolí z obou stran. Bratříci měli hodně zabitých, zraněných i zajatých. Ty pak Bardějovští nechali proti všem válečným konvencím pověsit. A to byl hlavní důvod tohoto opovědného listu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak reagovat asi opravdu nemá smysl, tohle se hloupostí vymykalo, tak jsem to vložil, no.
Jenže předevčírem jsem se dozvěděl, že Alois Jirásek je otec českých šovinistů

https://www.reflex.cz/clanek/zpetne-zrcatko/120069/nekteri-herci-rozum-ani-nezahraji-odkud-se-berou-protiukrajinske-uchylky-krampolu-vyskocilu-a-dyku.html?

článek je primárně o něčem jiném, ale přesto se tam musí hodit jedovatá slina stůj co stůj.

Respekt a Reflex považuji za sudeťácko-nacistické žumpy, které točí s dějinma, že by Nejedlý blednul závistí

... Vláďa Mertlík to má drobet pomotané v tý svý hlavě. Neví nic o Jiráskovi nebo nezná význam cizího slova šovinismus. Spíš je to však kombinace obého!

Jirásek byl otcem českých šovinistů asi tak jako moje maličkost monackým knížetem.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)