můj popularizační článek z facebooku

Hrad Zvíkov – obležení a jeho pozůstatky

Rozlehlý královský hrad Zvíkov byl jednou z největších a nejstarších hradních pevností jižních Čech. Během historie byl dobýván vícekrát. V roce 1285 a zřejmě i 1287 byl obležen královským vojskem na popud Záviše z Falkenštejna, a poté roku 1429 husity. V roce 1469 se jej pokusili náhlým přepadem obsadit Poděbradští a nakonec v letech 1621-1622 byl obléhán císařským vojskem.
Hrad byl vystavěn na strmém skalnatém ostrohu nad soutokem řek Vltavy a Otavy. Přístupný byl prakticky jen úzkou šíjí od jihu nebo složitě přes vodní toky (přívoz, most...). Původně stál vysoko nad hladinou, ale dnes díky výstavbě přehrady Orlík leží přímo nad vodou. Tím byly zatopeny a znepřístupněny mnohá místa v okolí. Přesto ještě dnes registrujeme blízko hradu několik terénních zbytků obléhacích opevnění, dnes připisovaných většinou husitům.
Během celého období husitských válek byl Zvíkov přední katolickou pevností. V roce 1429 jej držel královský purkrabí Kunata Kaplíř ze Sulevic (z vimperské větve tohoto rodu), věrný straník císaře Zikmunda. Podle kronikáře Bartoška z Drahonic k hradu 21. března roku 1429 přitrhly oddíly polních vojsk vedené Janem Blehem, velitelem posádky na Bechyni, dobyté husity předchozího roku, spolu s ostromečským hejtmanem Mikulášem z Padařova a kontingenty husitských měst Písku, Sušice a Klatov, zřídily tábor na jednom vrchu proti hradu a oblehly hrad. Husité podle kronikáře leželi před Zvíkovem třináct týdnů. Poté bylo uzavřeno příměří s platností na dva roky, zprostředkované Oldřichem z Rožmberka. Husité tedy spálili „nový hrad“ (tedy své obléhací opevnění), zbudovaný tábory a odtáhli.
Mazaný Oldřich z Rožmberka, který o hrad dlouhodobě usiloval, rozšiřoval zvěsti, že Kaplíř uvažuje o přestupu ke kalichu. Podařilo se mu nakonec pohnout císaře Zikmunda k tomu, aby hrad Zvíkov zastavil právě jemu. Kunatu Kaplíře odškodnil svým hradem Zbirohem a roku 1431 Zvíkov převzal do své držby. Skutečným vítězem boje o hrad tedy nakonec byl právě Oldřich z Rožmberka, který se bojových akcí o Zvíkov vůbec nezúčastnil.

Poznámka: na pravděpodobné pozůstatky obléhání jsou rozdílné názory, Toto je pohled můj ...

V souvislosti s tím Kaplířem jsem si vybavil archeologický nález železné dělové koule o průměru 70 mm před severním parkánem hradu. Dle nálezové situace byla datována do období husitských válek, nikoliv do války třicetileté. Zajímavé je to, že na Kaplířovském hradě Vimperku byla nalezena forma na lití úplně stejných koulí.



Vypadá to tedy, že ta koule nebyla vystřelena husity z palpostu Šance u Zbonína, ale že se tam zakutálela z hradního arzenálu, který Kaplířové doplnili z vlastních zdrojů .

Ony se ty železné koule do 1. pol. 15. století moc nedatují, spíše je tendence je řadit k modernějším kanónům od 16. století dále. Ale používaly se už od počátku 15. století. V západní Evropě (např. Francie) úplně běžně a vypadá to, že se vyskytovaly i u nás.
Přidám názor J. Biedermana z VHÚ:


Jinak k tomu Zvíkovu obecně. Nedávno jsme se tady v jiném vláknu bavili o tom, co považujeme za fortifikaci moderní, konzervativní či zastaralou, protože při novodobých výzkumech se pořád všechno škatulkuje, porovnává a vyhodnocuje. Sleduje se jakýsi vývoj v domnění, že naši předkové to taky sledovali a když se něco stavělo, tak se prováděl průzkum, co je "in" a co "out". ... a přitom prakticky všechno napovídá, že to bylo úplně jinak.

Hrad Zvíkov sloužil jako pevnost více než 400 let. Ještě ve 2. pol. 17. století zde byly upravovány fortifikace na základě zpráv o tureckém nebezpečí. Za celou tu dobu prodělalo jeho opevnění pouze kosmetické změny. Na stejných přemyslovských hradbách obránci odráželi útoky Záviše z Falkenštejna i dona Baltazara de Marradas y Vique, kteréžto epizody jsou od sebe vzdálené téměř 350 let .

Vlastně jediným výraznějším počinem, který měl zvýšit obranyschopnost Zvíkova, byla výstavba parkánové hradby se šesti baštami na severní straně nad podhradním městečkem po husitských válkách, snad až v 50-tých letech 15. století. Jenže tato hradba byla silná pouhých 80 cm a měla střílny pouze pro hákovnice.


Moderní člověk znalý vývoje obléhacích technik nemůže pochopit, proč na hradě mocných Rožmberků vzniklo něco tak archaického a chabého. Proč zde nebyly postaveny dělostřelecké bašty a fortifikace odolné proti obléhacím dělům? No, protože nebyla potřeba tu něco takového budovat. Hrad nebyl husity dobyt ani po velmi dlouhém a usilovném obléhání a byl tedy považován za nedobytný v takovém stavu, v jakém byl. Pouze bylo třeba někam umístit střelce z hákovnic. A takovýchto střeleckých hradbiček a baštiček bychom z této doby našli na hradech i ve městech opravdu hodně.
Švamberkům a českým stavům stálo za to, vybavit na začátku třicetileté války Zvíkov zásobami válečného materiálu a silnou posádkou, protože ho považovali stále za dobrou pevnost. A byla to pravda. Posledními stavovskými pevnostmi v jižních Čechách, které odolávaly až do r. 1622 nájezdům a blokádám císařských vojsk bylo město Třeboň a hrad Zvíkov. O Třeboni by to dnes člověk opravdu neřekl, protože močály, valy a palisády dávno zmizely, ale Zvíkov ... ten vypadá stále velmi impozantně a nedobytně .

_________________
Martin, střelec českobrodský