Také v době, kdy se země jakž takž vzpamatovávala z první husitské války a jen poznenáhlu konsolidovala, byl proti "husitskému králi" Jiřímu z Poděbrad opět vyhlášen kříž. A zase bez jakékoli invence ze strany římské kurie.
Papež Pavel II. 20. 4. 1468 vydal hned dvě buly. Tou první byla uvalena klatba na každého, kdo by pomáhal nebo se stýkal s českými kacíři. V té druhé vyhlásil odpustky a absolutní rozhřešení vč. nejtěžších hříchů těm, kteří budou půl roku bojovat proti českým kacířům.
Výprava po korouhvemi kříže však tentokrát neměla podobu jednoho velkého vojenského podniku, ale do Čech pronikaly jednotlivé křižácké houfce, které pokud nenarazily na odpor, měly devastující charakter. V opačném případě se dávaly na zbabělý útěk na druhou stranu hranice, odkud přitáhly.
Z Horní Lužice se vydalo vojsko, kterému velel fojt Jaroslav ze Šternberka a v němž se nacházeli naverbovaní křižáci, směrem na
Turnov, který byl 4. 6. 1468 vypálen. Záhy však toto plenící vojsko utrpělo drtivou porážku, kterou mu uštědřily oddíly Felixe (Šťastného) z Valdštejna a Jindřicha Kruhlaty z Michalovic.
Jeden z dalších nepřátelských útoků směřoval na husitské državy Buška Planského ze Žeberka (švagr Jiřího z Poděbrad), jehož synové museli odolávat vpádům na
panství Planá.
Mezi další místa, kam křižácký houfec taky zamířil, byla
Přísečnice, městečko katolíka(!) Jana Hasištejnského z Lobkovic. V nastalém nebezpečí se obyvatelé města uzavřeli v kostele, kde se chtěli bránit. Když však městu přišel na pomoc rovněž katolík Beneš z Weitmile, křižáci se rozutekli. Z uvedeného příkladu je patrné, že křižáckým vetřelcům musela čelit paradoxně i katolická šlechta.
15. 10. 1468 byla svedena
bitva u Nýrska, v níž byli poraženi křižáci z Bavor.
Také bavorský Norimberk vybavil a následně do Čech vypravil dva nevelké oddíly křižáků. Tato výprava však skončila docela slušnou blamáží. Za tím vším stáli mj. i Wittlsbachové, kteří před těmito událostmi Jiřího z Poděbrad podporovali, doba se však změnila.
A Cheb stojící mezi těmito znesvářenými stranami zaujal v této válce ambivalentní postoj. Cheb stále ještě na Poděbradově straně zároveň nijak nepřekážel verbování křižáckých žoldáků na svém teritoriu.
Excesy, kterých se při těchto ničivých vpádech dopouštěli především křižáci, zaštítěni papežskou bulou, kronikáři pochopitelně nemohli nezaznamenat (ukázky z letopiscova vyprávění najdete
tady) ...