V příštím roce si budeme připomínat
560. výročí bitvy u Lučence (7. 9. 1451), z hlediska husitského (bratřického) profesionálního válečnictví velice zajímavé bitvy. Nevím, jak vy, ale já se upřímně přiznám, že o ní mám podrobnější povědomost pouze z vyprávění
Aloise Jiráska, který bitvu popisuje ve své obsáhlé historické románové trilogii Bratrstvo, kde první díl je nazván právě po této bitvě.
Dovolím si uvést parafázi popisu průběhu bitvy dle Jiráska:
V cestě postupující více než dvacetitisícové armády Jana Hunyadyho, tvořené převážně jízdou, směrem na sever stála lučenecká pevnost. Městečko bylo zapáleno a z kláštera na návrší byla vytvořena tvrz, kterou hájilo na pět set bratřických bojovníků v čele s Matějem z Kněžic a Heřmanem ze Zvířetic. Tvrz byla zásobena z kořisti, kterou získala na své výpravě do Dolních Uher jízdní rota. V Hunyadyho vojsku byli Kumáni, Srbové, Valaši, Rumuni a vojáci sedmihradského vévody. Tažení se zúčastnil i jagerský biskup Ladislav Hederváry.
Uhři se položili ležením na jih od vypáleného městečka a obsadili také výšinu na východ od tvrze. Na přelomu července a srpna 1451 začalo dlouhé obléhání tvrze, která byla napadána několikerými útoky. Tyto všechny útoky byly za pomoci úspěšné střelby z pevnostních děl bratříky odráženy. Ke konci srpna a na počátku září se již posádka tvrze bránila z posledních sil, protože obležené sužovala úmorná vedra a nedostatek vody.
Jan Jiskra z Brandýsa byl od počátku Hunyadyho tažení vázán pobytem v severních oblastech Horních Uher (Slovenska), kde svojí vojenskou přítomností u Kežmaroku (Talafús u Bardějova) musel zabraňovat tomu, aby převážně německé obyvatelstvo nepozdvihlo povstání s cílem vpadnout Jiskrovi do zad v naději brzkého příchodu uherské armády. Jakmile Jiskra shromáždil v těchto oblastech dostatek vojska z blízkých i vzdálenějších posádek, mohl se odpoutat a vydat se na pochod směrem k obleženému Lučenci. Úkolem zajistit cestu a brod přes Ipeľ byl pověřen Jan Talafús z Ostrova s předním houfem. Za ním táhl s hlavním vojskem Jan Jiskra, k němuž se cestou přidávaly další posily, takže u Lučence disponoval 3.000 bratřických vojáků. Místo k zaujmutí bojového postavení vozové hradby Jiskra vybíral společně s Talafúsem a Petrem Aksamitem z Kosova. Vozy byly sraženy v hradbu na návrší pod potokem, levý bok byl chráněn širokým močálem a pravý se opíral o lesnatý výběžek.
Útok na hradbu započala kumánská jízda a banderium (jízdní šlechtická hotovost) jagerského biskupa. S prvními výstřely děl z vozové hradby na nepřítele bylo v tvrzi rozhodnuto, že bude proveden podpůrný výpad do uherského ležení. Výpad vedl Heřman ze Zvířetic a z pevnosti byla zahájena palba do uherského ležení, řízená Matějem z Kněžic. Uhři se útoku z tvrze vůbec nenadáli - o to byl výpad překvapivější. Celý průběh tažení i vlastní bitva byly od počátku poznamenány Hunyadyho podceněním nepřítele hlavně v souvislosti s početní převahou uherské armády. Tento postoj Hunyady nekorigoval ani poté, co se mu nepodařilo pevnost dobýt. Od vozové hradby byl první útok odražen. Opět, jako nesčetněkrát, se osvědčila husitská, byť stereotypní taktika. Jízdní, útočící proti vozové hradbě do svahu, byli odraženi hrubou střelbou a šipkami z kuší. Útok byl posílen dalšími houfy banderia, ale nebylo to nic platné. Uhři se museli ve zmatku otočit. Poté se otevřely postranní branky ve vozové hradbě a na v nepořádku ustupujícího nepřítele zaútočila Jiskrova jízda v čele s Talafúsem. Smršť výpadu zasáhla i houfy, které chvátaly na pomoc svým spolubojovníkům. Uherské houfy čekající v záloze uviděly vracející se útočící Kumány následované jagerskám banderiem. To však nebyl spořádaný ústup, ale přímo útěk. Vzápětí Talafúsova jízda vpadla i mezi zálohu a nyní z vozové hradby vyvedl své roty také Petr Aksamit následovaný většinou pěchoty, střelci a sudličníky. Útočníci z tvrze napadli uherský val, zneškodnili obsluhu děl a obrátili střelbu směrem do uherského ležení. Zkáza uherského vojska byla dokonána. Prchající Uhři směřovali k vypálenému Lučenci, kde se rozkládala druhá část ležení s většinou vozů a dobytkem. Před tímto ležením se Hunyady naposledy a marně snažil zastavit v šíleném zmatku prchající armádu, ale ta se nezastavila ani v ležení u Lučence, které se rovněž dalo na útěk.
Bratříci dosáhli skvělého vítězství, které bylo umocněno získáním značné kořisti a zajmutím jagerského biskupa.
Pokud by kdokoli s tímto popisem bitvy měl problém, nebo měl jiná data, tak má neomezené pole působnosti se vyjádřit. Já však nemám důvod Mistru Jiráskovi nevěřit ...
P.S. Toto není téma o Jiráskově trilogii, ale o bitvě samotné, případně vojensko-strategických souvislostech této bitvy ap. Děkuji.