Dáša Nová píše:
Nevěděla jsem, že i křižáci se pokoušeli po vzoru husitů o vozovou hradbu a to dokonce u Domažlic ..."
Ano, bylo tomu skutečně tak.
Dáša Nová píše:
... V knížce Kronika česko-bavorské hranice II je o tom psáno: "Přesto došlo k pokusu zvrátit velmi nepříznivý vývoj situace postavením vozové hradby někde před Rýzmberkem. Čest křižáckého vojska tu zachraňoval především nevoják Cesarini a část vojska jím povzbuzovaná začala šikovat vozovou hradbu. V tom ovšem neměli křižáčtí vozatajové valné zkušenosti, takže se jim zřejmě nepodařilo wagenburg zcela uzavřít. Sestavení vozové hradby také bránil vrcholící chaos na domažlicko-kdyňské silnici. Ostrůvek křižácké vozové hradby uprostřed zděšené masy prchajících neměl mnoho nadějí proti kompaktnímu husitskému útoku a byl také po krátkém boji dobyt ..."
Ještě dnes, když se podíváme na mapu, najdeme na ní silnici č. 184, která směřuje od Kdyně na Všeruby, Všerubský průsmyk a dále pak na bavorský Eschlkam. A přesně to byla hlavní ústupová cesta pro křižácká vojska.
Tady někde, tj. zřejmě kousek před Kdyní (pod hradem Rýzmberkem) přikázal vrchní velitel Fridrich Hohenzollernský postavit vozovou hradbu. Z toho je naprosto zřejmé, že v jeho taktických plánech byla na předním místě ústupová varianta. O tomto rozkaze Cesarini neměl ani potuchy a teprve později vyslal na posílení vozové hradby svých 200 mužů elitní italské gardy (kardinálova tělesná stráž).
Když se IV. kruciáta změnila v bezhlavý a panický útěk, přece jenom tento ostrůvek vozové hradby bráněné kardinálovou gardou patrně "zbrzdil" husity v pronásledování nepřítele, protože tuto překážku zdolali až někdy v podvečer. A není třeba spekulovat o tom, zda ji husité svým přívalem spláchli s povrchu zemského, nebo tam byl sváděn lokální lítý(?) boj a nebo byl
wagenburg brzy roztržen a nebylo co řešit. Tolik jenom na upřesnění.
